Plány je třeba plnit!

Anebo ... měnit?

 

No, tohle ať si každý řeší po svém, u nás se letos očividně ujala ta druhá varianta.

 

 

Chtěli jsme ještě před hlavní sezónou (nesnášíme přelidněná letoviska) vyvézt děti k moři - plán dovolené tedy zněl: Chorvatsko, čtrnáct dní v červnu.

Změna - tři dny před odjezdem jsme museli zrušit rezervaci a posunuli dovolenou na později. V červenci funguje školka, takže ty dva týdny vezmeme až v srpnu. Nějaký last moment se určitě sežene.

Taky že jo, sehnal, akorát v letadle měli už pouze dvě poslední místa a my chtěli přece jen k tomu moři všichni pospolu.

Operativně upravujeme cestovatelský záměr - pojedeme raději do Prahy. Loni tam bylo bezvadně. Nebo do Tater, na lepší vzduch.

Hm, manžel od víkendu (tedy oficiálního začátku dovolené) něco pořád říká o bolení břicha. Že je rád, že ten last moment nakonec nevyšel... A že pár dní raději počkáme i s tou Prahou či Tatrami... V neděli už skoro nejí. V pondělí se tváří, že napíše závěť. Praha či Tatry se odkládají a já ho pod pohrůžkou domácího násilí donutím dojít v úterý k doktorce. Zvažujeme výlety po okolí, případně Lešnou či Baťův kanál.

Další den jde na vyšetření do nemocnice. Jedu s dětmi do ostravské zoo, zatímco choť  uléhá s diagózou: zánět dvanácterníku.

Lešnou a ostatní zamýšlené výlety posouváme na neurčito. Další den beru děti na místní hřiště.

 

Přemýšlím, co změníme příště...

 

A nemusím dumat dlouho. V neděli je muži relativně lépe, má být jeden z posledních teplých dní, pojedeme se koupat na Olešnou (plán). Naivně si už na sebe nahodím pod šaty plavky, Tomík si obouvá jen cukle, Lucka oblíká  světlou sukýnku a vyrážíme.

Ouha, řada aut dlouhá. Parkují ve štrůdlu už kilometr od oficiálních obřích parkovišť. Jsouce poměrně slabé nátury -  takové davy fakt nemusíme - prcháme. Kam? Do Rožnova. Na trampolíny! Na to super hřiště u opičí dráhy!

Ehm, ale v těch plavkách se teda pařit celou dobu nechci - v autě se chvilku zmítá hodně amatérská napodobenina hadí ženy, než se mi podaří je vyměnit za nějaké to prádélko. V manželovi tato akce místo erotických chutí kupodivu vyprovokuje touhu působit výchovně na děti a upozorní je, že na ty trampolíny jen v ponožkách, ať si zas neukopnou nehet...! Ač mě to mrzí, musím mu kvalitně připravenou přednášku jemně zhatit informací, že přece žádné ponožky nemáme, neb původní plán...blablabla.  Dětem stejně nějaký možný stržený nehet může být naprosto ukraden, jakmile spatří trampolíny - dostávají se do transu. Venku hic na padnutí a ti dva skáčou jak o život... 

Na hřišti pak řádí další tři hodiny nepřetržitě (ani cukle nejsou žádnou překážkou), bílá sukýnka mění barvu na šedou, děti uřícené, zpocené jak myši, obaleny kilem prachu, ušmudlány od zmrzliny a kdoví čeho jěště...  - prostě, maximálně  spokojeny. Na závěr ještě jednou trampolíny a hajdy domů.

To koupaliště přece můžeme dát i zítra, ne?

Vypadá to, že ne. Ráno je dost chladno, fouká. Tak teda nový plán dne zní - Dinopark. Konečně tam dnes dojedeme, neb jednou jsme se záměrem „Dinopark" skončili v herně, podruhé v zoo. Nabalím bundy, teplé oblečení - venku fakt fučí, teploměr zaseknut celkem nízko. Jen, to auto je festovně vyhřáté a palubní počítač najednou ukazuje, jak venkovní teplota závratně stoupá. Žádných dvaadvacet jako při vypravování se, ale už celých dvacet sedm! Začínáme se solidně pařit a měníme - hádejte co? Svršky? No, částečně. Ale hlavně - plán!

Otáčíme auto, zaběhnu pro plavky, ručníky a fičíme na ten koupák...

---

Takže je celkem jasné, že stoprocentní změny v plánech pečlivě dodržujeme celé léto.

Jen bychom fakt rádi letos alespoň do toho Dinoparku. Teoreticky vzato, když naplánujeme výlet do místní zoo, mohlo by to vyjít...

 

--------

PS: Myslím, že největší profit z našeho interaktivního plánování měli, ač to ani netuší,  piráti na dětské plavbě Baťovým kanálem - případná naše účast mohla pro ně mít následky až katastrofické, neb Tomík se na výpravu hodlal vybavit pánvičkou (aby je mohl pořádně picnout do hlavy) a Lucka se jim s krvelačným výrazem chystala zlomit vlas!