Taky to možná znáte, všude jsou čerti považováni za příšerné, zlé bytosti a bývá doporučováno se jim víceméně vyhýbat.
Nicméně, možná si taky nenecháte vše jen tak nakukat a občas nad některými dogmaty dumáte. Přiznám se, že mě k zamyšlení nad krutým údělem čerta navedla už v ranném dětství pohádka Taneček přes dvě pekla.
Tam chudáci čerti museli dělat vše, co lidé řekli.
Dovedete si představit, jak je náročné nespat třeba den, dva či tři? Nepříjemná představa, že? No, a když se řeklo: „Čert NIKDY nespí..." tak to vám povím, nechtěla bych být v jejich kůži!
Tento způsob tortury se na mě sice obě děti taky snažily pár let praktikovat, leč přece jen jsem občas někde tu hodinku spánku nenápadně ukořistila. Když si vzpomenu, jak to i s tím ukradeným sem-tam spánkem bylo drsné, tak těm čertům vážně vůbec nezávidím! Schválně si to zkuste, nespat!
Nebo: „Šijí s ním všichni čerti." - to si třeba chcete jen tak lenošit a pojídat přičmoudlé bramboráky a najednou rozkaz: „Šij s ním taky!" A všichni, chca-nechca musí navlíkat nitě a něco šít hbitě.
Přitom, to šití není jen tak. Jak nedávno zjistil i můj syn, který v nějakém návalu sourozenecké lásky (či chvilkovém pomatení) sestřičce nabídl, že ji přišije hlavu králíka. Ne teda přímo jí, tomu králíkovu tělíčku. Skoro hodinku se ukrutně snažil, až se mu podařilo vytvořit asymetricky pokřiveného kryplíka s hlavičkou silně nakloněnou k jedné pacce. To úžasné dílo jsem bohužel nestihla zdokumentovat, neboť do druhého dne hlava opět upadla. Nicméně o těžkém údělu šití mi podal po této zkušenosti letmou zprávu: „No, to šiješ, pak se píchneš, pak šiješ, pak se píchneš, šiješ..." objasnil rezignovaně zásady správného švadleňáka.
Ale to jsem odbočila, takže zpět k čertům. Takový udřený chudák třeba musí nosit na zádech vdavekchtivou Káču, dokud nenarazí na chytrého ovčáka. Přitom, postupem času ovčáků pozvolna ubývá, což se vskutku nedá říct o vdavekchtivých slečnách...
-----
Proč mě vlastně zamyšlení nad krutým čertím údělem napadlo hodit na papír?
To tak jednou jdeme s dětmi ze školky a najednou z jemných úst své něžné dcery slyším onu poměrně známou, avšak dosti krutou odrhovačku:
„Ententyky dva špalíky
čert vyletěl z elektriky
bez kloubouku bos
narazil si nos
boule byla veliká
jako celá Afrika
tuze ho to bolelo
narazil si koleno
přišel domů s pláčem
dostal karabáčem
strčili ho do pračky
byly z něho žvýkačky."
Přiznám se, jako malá jsem ji taky měla v repertoáru mezi oblíbenými kousky, teda zkrácenou verzi bez pračky a žvýkaček, ale teď, v tom uvědomělejším věku, mě příběh ubohého čertíka poměrně dojímá.
Když to stručně shrnu - nejen že mu v tramvaji někdo sprostě ukradl klobouk a boty, ale ještě ho z ní vyžduchli až chudák dokonce spadl a krom naraženého nosu mu na čele vyrostla i obří boule. Otupen bolestí zakopl a pohmoždil si nejsložitější a zároveň největší kloub v těle, čili koleno. Jasně, že brečel. Muselo to bolet jak ďas! Ovšem hamouni čertí rodiče mu nejenže rány neošetřili, ale ještě dostal výprask za chybějící část svršků.
Třetí tisíciletí tam pak chtělo za každou cenu dostat technický pokrok (pračku) a nacpali se tam i všudepřítomní Amíci se žvýkačkou, z čehož pak vznikl poměrně drastický závěr...
Fakt, chudák čert...
---
I když, možná ještě o trošku větší boračci jsou ti čerti, kteří bývají pátého prosince přiděleni k četě navštěvující domácnosti, ve kterých si někteří odvážní jedinci pořídili potomky - tam pak musí řinčet řetězem a dělat budklikybudliky, aby posléze jako nášup vyslechli nějaký šišlavý přednes dětské poezie. Třeba tu známou hitovku:
Ententyky dva špalíky
čert vyletěl z elektriky
bez kloubouku bos
narazil si nos...
...
Na tohle téma napsal hezkou knížku Fr. Nepil - Pět báječných strýčků.
OdpovědětVymazatTo se šitím hlavy je báječný - hned jsem si vzpomněl, jak jsem včera pozoroval (a též nestihl zdokumentovat), jak pes ukusuje hlavy dvěma pidipanenkám, které někdo zapomněl na parapetu okna ZUŠ.
jedna dětská říkanka. Teď si z hlavy vybavuju filmovou pohádku \"Z pekla štěstí\", kterou máme doma na kazetě, a taky tam ti čerti byli dost ušlápnutí chudáci. Lucifer na ně ječel, o kojence se museli starat, nespokojení lumpi ve společném kotli vyskakovali, že chcou svůj vlastní kotel, sedmimílové boty jim ukradli - Beztak se tvůrci filmu inspirovali tou krádeží v tramvaji... Každou chvíli někdo na někoho nebo na něco zařve: \"Čert tě vem!\" - To takovej čert, aby se dal ke stěhovákům nebo ke kulturistům, aby se trochu vymakal a všechno to pobral.
OdpovědětVymazatSe Ti povedlo! ;o)))
:-)) Tenhle příspěvek ve mne vyvolal celou řadu zasutých vzpomínek. Ano, ano, Taneček přes dvě pekla, i mne se po shlédnutí té pohádky čertů zželelo. Básničku znám ve stejné verzi až do \"Afriky\". Po té u nás následuje: Bába mu ji vymáčkla, byla z toho omáčka.
OdpovědětVymazata nebyla doma, když přišel uplakaný, spíš čertice? To by mi sedělo víc než rodiče! :o))
OdpovědětVymazat[1] Henry, tip na knížku si značím :-)
OdpovědětVymazatChuděrky pidipanenky teda dopadly o krapet hůř, než ten náš králík z klobouku... Já už jsem s tím svým focením víceméně rezignovala, ale tohle mě opravdu mrzelo.
On se TAK ukrutně snažil a byl TOLIK na to své dílo pyšný... a králík mu to hloupě sabotoval. :-)
Jinak ty pidipanenky - ony některé druhy jsou rovnou takové leproidní - sem tam upadne ručička, jindy nožička, hlavičku nevyjímaje. Ale aspoň jsem konečně pochopila, pro koho se vlastně vyrábí... :-))
[2] Chi, Oby, to s tím \"Čert tě vem!\" je taky dobré. :-))
OdpovědětVymazatTřeba se tu ještě pár rčení nasbírá :-))
Pohádku \"Z pekla štěstí\" jsem viděla jen kdysi jednou jen tak letmo, moc si ji nevybavuji, ale dle Tvého popisu to tam fakt neměli chudáčci čerti lehké...
My máme doma ještě oblíbenou \"S čerty nejsou žerty\" a z dětství si vybavuji ještě \"Nezbednou pohádku\" - tam byla rázná princezna Máňa (tuším ji hrála Jana Boušková), co ty čerty v pekle snad nutila i cvičit a uklízet... Brr! :-)))
[3] Jé, Evi, tak to se tam dá krásně vsunout. Víš jak budu teď před dětmi machrovat, že znám další sloku?! :-)))
OdpovědětVymazat[4] jarmilko, no, byli to čertí rodiče, takže buď matka čertice nabo otec čert.
OdpovědětVymazatNetuším ovšem, kdo ho pak už strčil do té pračky. Osobně, z pozice matky, si myslím, že tohle by ani ta čertí maminka neudělala. Spíš to byli ti Amíci, co chtěli za každou cenu do říkanky propašovat žvýkací gumu... :-)
nutila čerty cvičit a uklízet? No tak to je teda PEKLO!!! ;o)))
OdpovědětVymazatTotiž ta pohádka, co máme doma, je \"Z pekla štěstí 2\", možná jsi viděla jedničku.
Chi, s tím šitím jsi mi připomenula, jak Silva kdysi v pravěku zašívala Tomášovi ďouru na triku. Otvor sice zmizel, ale tričko v místě operace najednou prudce připomínalo plastiku Česko-moravské pahorkatiny. ;o)))
chyba! my to měli ve školce jinak :)
OdpovědětVymazatboule byla veliká
jak ta celá Afrika
čerti pro něj plakali
hrobeček mu kopali
a ten jeden neplakal
protože se po-ka-kal
[9] Oby, ta Máňa byla fakt drsňačka... Jen si tak říkám, že občas nutím osazenstvo domácnosti taky uklízet... Mají se mnou teda poloviční peklo? Nebo já s nimi? ... :-))
OdpovědětVymazatVidíš, ten druhý díl jsem ani neviděla. Fakt je, že takové hrozné čerti útrapy, cos popisovala, bych si jinak jistě byla pamatovala... :-)
Jasně, chápu, umělecké sklony. A vrhla se hned rovnou na výrobu plastik. Šikulka! :-))
[10] Šmarjá, loar, vy jste byli ještě větší drsoni, než ti s pračkou. Rovnou hrobeček... a pokakánka k tomu. Teď je mi toho čertíka ještě o krapet víc líto. :-)))
OdpovědětVymazatI když je mi jasné, jak tohle přednesu dětem, tak se jim tím ohromně zavděčím... :-))
[11] osazenstvo Tvojí domácnosti nejsou žádní čerti, přece. Aby čerti cvičili a uklízeli, to musí být pro čerty peklo. Já vím že čerti a děti zní tak trochu podobně, ale je to velkej rozdíl. Už jen ve vzhledu třeba, si všimni někdy! ;o))) Pro děti je cvičení, uklízení a psaní domácích úkolů radost, žádný peklo! ;o)
OdpovědětVymazatNo, já zas neviděla ten první díl, ale jsem s druhým spokojená a děti taky, že je to srandovní. Třeba, když Valihrach (to je ten tlustej) pustil kouzelnou zlatou rybku, že mu jako za to splní tři přání, tak mu druzí dva, co tam zrovna v tu chvíli nebyli s ním nevěřili, a on prej: \"Ať se hnedka na tomto místě propadnu, že mluvím pravdu!\" A hned se normálně propadl do té skály, na které seděl a jedno přání měl v čudu. Tak už mu věřili, ale pak na něho furt řvali, ať je zticha a neprodrbe nějakým prokecnutím ta druhá dvě přání... ;o)))
A jéje a my to triko už nemáme, teď sem to mohla ukazovat za dolary jako umění. ;op
[13] Chi, Oby, tak na jedné straně se mi krapet ulevilo, že to co se tváří jako děti s ďáblem v těle jsou teda ty děti. I když, občas, přece jen... se pochyby vyskytnou... :-)))
OdpovědětVymazatNo, tak to mě mrzí, že Ti na revanš nemůžu přihodit kousek z toho prvního dílu, v hlavě po něm mám jen díru... :-) Ale to může být docela sranda. Až to někdy budou dávat, tak na to koukneme. :-)
Máš recht, kdyby měl člověk schovávat všechna \"umělecká dila\" svých dětí, tak si musí přistavět dalších pár pokojů... Holt, světové umění občas přijde o pár skvostů. To je život... :-)))