Tak nějak by zněla asi věta, byla-li bych doktor auto bourající.
Jelikož však doktor nejsem a auto nebourám (byť jisté "dovednosti" bych v tomto směru nejspíš byla schopna vyvinout bez zjevného úsilí - obzvlášť při parkování), zní poznámka asi takto:
"Zas tam jen tak stojíš a koukáš! Hýbej se!"
"Hm, když já mám radost, že se trefím, tak se pak kochám, jak pěkně letí... "
"Makej!
Neotáčej se k síti zády!
Nekochej se!
Zase jsi se o-to-či-la zády!
PROČ se u toho otáčíš zády, to pak ztratíš přehled. ..."
Tak takovýhle kartáč dostává plnou hodinu nebohý člověk, co se po dvou letech domluví s kolegyní z práce na jeden oddechový (cha!) sport.
To se tak pěkně zhruba týden těším, jak si pohodově zapinkám, neb badminton prostě miluji, než mě ráno, v den D, mírně znejistí věta: "A počítáš s tím, že tě nebudu šetřit. Žádné pinkání, jdeme makat!"
"Ehm, noo, ale... no, tak jo." neodvážím se odmlouvat své sportovní guru a naivně doufám, že tak půlhodinové pinkání stejně nějak usmlouvám.
Takže to shrnu. Zhruba minutu nebo dvě před smrtí vyčerpáním a infarktem v jednom mě zachránilo vypršení hodinového limitu.
A proto, že jsem zapomněla, jak jsem plivala krev a kupu nadávek před dávnou dobou (kde jsem, probůh, mohla přijít k dojmu, že badminton je oddechový sport?), lehkomyslně jsem si nevzala ručník a jiné nezbytnosti.
Nicméně, endorfiny dočerpány na max, těším se na příště, a proto si značím, co nezapomenout:
- ručník, náhradní spodní prádlo (v mrazech není chůze naostro to pravé ořechové) a trojnásobnou zásobu tekutin (víc pití => víc prostojů => větší šance přežít)!
Také jsem dosud žila v představě, že badminton je oddechový sport. Vlasně ano, určitě jsi si oddechla, když hra skončila. :-) V tom případě by pro mne všechny sporty byly oddechové.
OdpovědětVymazatEvi, to je geniální myšlenka - přidávám se do klubu "všech-oddechových-sportů" :-)
VymazatDoporučuju ještě s sebou vzít nějakou jinou kolegyni, která nebude chtít od netrénovaného člověka trénovaný výkon... :-)
OdpovědětVymazatCirrat, taky jsem nad tím už přemýšlela - ale ona se mě to jen snažila naučit... :-)
VymazatAle agresivní princip této hry mi prostě nesvědčí, od dětství mám zažito, že se nahrává a platí co nejvíc pinknutí - což se s tím "sportovním" přístupem holt zatraceně bije ;)
Musíš chodit častěji. Z vlastní zkušenosti vím, že jen výjimečně si vezmeš všechno, co potřebuješ, s sebou. A když jo, tak to nevyužiješ. :-)
OdpovědětVymazatNo, minimálně ten ručník si příště přihodím :-) Holt si budu muset vzít batoh, místo "kabelky"...
VymazatJá se utírám v takovém případě do trička... to jsem zatím nikdy nezapomněla. :-)
VymazatJojo, asi tak nějak :-)
VymazatMáš nový avatar - pěkný ;-)
Lepší badminton než někdo, kdo ti bude centrovat jang a vykládat, že pšenice je jed... abys pak neskončila taky tak, že jí řekneš, ať si ten svůj hrášek strčí do čaker.
OdpovědětVymazatJsem rád, že píšeš! Pozdrav z undergroundu, M.
Ahoj Henry, tak první věta zní, skoro jako bys nějaké takové "centrování" nechtěně zažil :-)
VymazatNo, psala bych - jen v práci je toho tolik, že večer počítač nechci ani vidět - pořád stejně nestíhám... :-/
Naštěstí ne, to je z Black Books.
VymazatOpatrujte se!
Díky Henry a nápodobně!
VymazatNo Mací, to si děláš srandu, že SPORTUJEŠ?!!!
OdpovědětVymazatOkamžitě, ale okamžitě, Tě vykopávám se svého pomyslného Klubu odpůrců sportu.
A nevím, jak to odteďka mezi náma bude ...
:-))))
Kruci, Kasch, to jsem si to asi podělala, co? ;-)))
VymazatNedalo by se to trochu odlehčit čerstvě spráknutou Kofilou? :-)
Mimochodem, kdybys mě v tu chvíli viděla, tak mě ze sportu rozhodně neobviníš, spíš si budeš myslet, že se snažím o pomalou a bolestivou sebevraždu ;-))
Máš kliku, s tou čokoládou jsi to vylepšila :-)))
VymazatCo nepíšeš?