Jako temný stín padl na mě splín

včera večer.

Dobrá, uznávám, není úplně ideální dát si kvílení jako startovací článek roku. Ale i ty tmavší stránky života ke mně patří, tak co už. Hm, nebo bych mohla tu část o splínu napsat co nejstručněji a rozšoupnout se v části, která mi nakonec zas pomohla lepší náladu nakopnout?

Jo, to by šlo.

 

Prosinec mi dal nějak víc zabrat. Stresy a přesčasy v práci mi pomohly zablokovat záda tak pečlivě, že jsem pár dní nemohla pohnout rukou a na čas vynechala cvičení a tanec, které mě teď dva roky drží nad vodou. Rozjela se mi silná nespavost a pocit vyčerpání se šplhal o značný kus výš (a rychleji) než ručička na vánoční váze. Do toho boj s úředním šimlem, který lidi těžce nemocné mávnutím pera uzdravuje (psaní sice je mým koníčkem, ale sestavování námitky proti snížení stupně invalidity do tohoto fakt nepatří). A jako tečka na závěr, nedobržděný dojezd do křižovatky na ledovce (z kopce), kdy se vám několikaletá noční můra, ve které stojíte vší silou na pedálu brzdy, a auto jede dál, stane skutečností. Co dodat, můj anděl strážný si máknul na maximum a pár let bych ho teď měla nechat pořádně odpočinout.

Včera večer to na mě všechno nějak padlo. Přepadl mě tak silný pocit vyčerpání a potlačených emocí, že jsem málem explodovala. Chvíli jsem ani netušila co s tím, seděla jsem v obýváku a jen tak nechávala téct slzy. Pak jsem si začala pouštět písničky.

Pravda, můj počáteční výběr nebyl, vzhledem k rozpoložení, úplně nejideálnější, a tak jsem chvíli nato cedila slzy ještě mohutněji. Naštěstí odkazy v pravé části you tube měly lepší nápady než já a časem jsem se jimi proklikávala k písničkám energičtějším a pozitivnějším – a jo, pomohlo to. A i ty slzy uvolnění z počátku nejspíš měly přijít. Je mi teď o kus líp.

 

A podstata tohoto článku? Ta měla původně být v tom, že si zde chci dát odkazy oblíbených písniček. Ale to nejspíš nechám na příště.

Aspoň budu mít zas důvod se sem vrátit. Protože ... to psaní mi … docela chybí :)