Stále stejně smutné…
Když se najednou celá rodina
ocitne ve striktní karanténě, začnou vám docházet nevyhnutelné souvislosti.
Jste minimálně na dva týdny odkázáni jen sami na sebe. Veškeré specifické
výkyvy – bolavým zubem počínaje a stávkující pračkou konče, by byly v danou
chvíli téměř neřešitelné… Na kolaps ledničky raději ani nepomyslíte.
Protože už rok má vaše morčecí
divoška problémy s tlapkou, jen si přejete, ať se jí to během té karantény
nevrátí… A jo, vyjde to. Bohužel to propukne den po karanténě, ale vám to
nejdřív nedojde, protože agentka úniků se chová, jako vždy.
Stále stejně zdrhá z ohrádky
svým volným parkurovým stylem (typickým spíš pro křečko-opici), pořád šmejdí v kuchyni
jak vrchní inspektor hygieny, skokem přes práh plavmo (ala dostihový kůň) nezapomene
donést trochu sena i do ložnice, stále bojovně pohazuje čumákem, když se jí
pokusíte pohladit i po hlavě a se svou morčecí sestrou se o jídlo přetahuje také
jako každý den, jen… začíná si sem tam hryzat nožku.
A s urputností sobě vlastní se do
toho pustí tak vehementně, až se jí podaří spáchat morčecí sebevraždu…
Ještě ráno se se svou velmi
žravou ségrou porve o příděl okurky a dvě hodiny nato leží v kaluži krve.
Bohužel, byť je už dojezd na veterinu možný, došlo k němu pozdě…. No, ale aspoň
díky tomu, že části rodiny karanténa před dvěma dny skončila, nebude malá zvědavka přebývat následující
rok v našem mrazáku…
Držíme morčecí smutek a je nám to
všem moc líto. Ale… Zánět se zřejmě nechtěl vzdát a pořád se vracel, asi už to je
pro naši malou drzounku i úleva.
A nás může jen uklidnit myšlenka,
že toho svobodomyslného dobrodruha žádné mříže klece ani ohrádky teď už neomezují…
Jen tu kariéru ajťáka rozjet nestihne…
Pusinka (ta s černým probarvením), 20/5/2016 -14/8/2020
Tak to je drsny, umrit na ukousani si vlastni nohy! At je Pusince popelnice lehka. Budete porizovat novou do paru, aby sestra nebyla sama?
OdpovědětVymazatAhoj psice, vždy, když jsem u Tebe četla o vaší Chlupině, tak mi ta naše Pusa připadala jak hyperaktivní křeček uvězněný v morčecím těle…
VymazatČím víc nad tím přemýšlím, ona to asi fakt chtěla zabalit. Pokaždé, když zdrhla, tak si lehala někde trochu do chráněného místa, ale ten večer předtím se natáhla naštorc do vchodu z kuchyně – aby se dala lépe zašlápnout.
Pravdou je, že ten zánět z nohy jí dával příležitostně zabrat, ale antibiotika jí zas udělaly něco s trávením, měla už problém přibrat a postupně hubla, i když jsme ji krmili, co to šlo (chuť jíst neztratila ani na moment).
Do popelnice bychom ji nedali, tentokrát skončila na veterině (prý musela mít něco se srdcem, že to vykrácení z nohy by nemělo být hlavní příčinou, proč umřela, ale kdo ví...). Jinak bych asi zas měla, než by ji úderné komando zašlo někde zakopat, bloknutý jeden oddíl v mražáku (což by ke konci karantény už nebyl takový problém, jako na začátku…) :-)
Nové do páru – zvažovali jsme to, ale ta její extrémně žravá ségra už vypadá zas docela spokojeně, přestala lézt do kouta a točit se k nám zadkem, tuším už jí došlo, že všechno jídlo je teď její a nastává pro ni ráj na zemi… Ona je docela dominantnější, nový přírůstek by to s ní neměl jednoduché, tak zatím to zkusíme nechat tak, jen se jí budeme víc věnovat.
Nomi, popelnice byla nadsázka, u nás je to taky pokaždé trága, prostě je to člen rodiny i kdyby jen na pár let. S macho morčicí chápu, možná ji bude vážně líp jako jedináčkovi, než vést války o území a zdroje. U nás se takhle neuvěřitelně spravil po smrti své manželky pan Ptáček, co vypadal celý manželský život jako Luďánek z Homolkových a jako vdovec vykvetl. Díky tomu jsme zjistili, že měl nejspíš upíraný přístup k misce...
VymazatJo, psice, jasně, mi to s tou popelnicí pak zůstalo v hlavě, tak hláška je na to fakt jak dělaná, už mi to naskakuje automaticky, když na ní vzpomínám - sedí to :-)
VymazatMi by bylo líto spíš toho případného nového přírůstku, padla i otázka, zda to nebyl dobrovolný útěk před dominantní pažravou sestrou (což teda doufám ne, ale úplně vyloučit to nejde) :-)
Jinak - pozoruju nějaký nový fyzikálně-psychologický fakt - s délkou karantény silně prodlužuji odpovědi v komentářích :-) Už z toho ten čtvrtý týden docela blbnu :-)
Chudáček maličký, upřímnou soustrast. Teď bude Pusinka šéfovat ajťákům v morčecím nebi. Je to smutné vždycky, když zvířátko umře. Taky se nám to už několikrát stalo, ale sebevraždu jsme ještě neměli.
OdpovědětVymazatOby, díky. Jo, je to fakt vždy smutné... Minule jsem i zvažovala, že už radši žádné další zvířátko, ale... Ono je to zas fajn a byl relax je i jen pozorovat.
VymazatNo, Pusinka, to byla taková trhlá bojovnice... :-) Fakt dost atypické morče, tak nám tak nějak hodně přirostla k srdci. A bylo to hlavně dost nečekané... :-/