Uvíznutá v Hlavě XXII

Tak nějak se cítím ke konci třetího týdne karantény…

Není mi dobře, ale mám pocit, že už to víc než týden není covid. Je to něco nabaleného na něj. A stagnuje to. A je to únavné… Potřebovala bych to řešit nejspíš už jinak než bylinkovým čajem a Paralenem.

Jenomže – ocitla jsem se v Systému s velkým S:
Je mi špatně po prodělání covid a potřebovala bych navštívit lékaře. Ale protože jsem byla diagnostikovaná na covid, byť před třemi týdny, lékaře navštívit nemůžu, protože jsem v karanténě. A v karanténě je člověk tak dlouho, pokud po pozitivní diagnostice pociťuje některý z příznaků covid. Což pociťuji, i když si myslím, že už to covid není. Abych je pociťovat přestala, potřebovala bych navštívit lékaře. Ovšem lékaře navštívit nemůžu, protože je pociťuji... 

Jak z tohohle ven?

Buď přijmete návrh obvoďačky, která vás chce nechat hospitalizovat na infekčním, i když už s 99 % pravděpodobností infekční v rámci covid nejste, zato máte po vydatném boji s ním pěkně oslabenou imunitu, nebo musíte znova na testy a budete se modlit, ať nespadnete do té skupiny vycházející dlouhodobě pozitivně, protože hrozí ještě urputnější zacyklení v Systému.

Risknete další testy.

V podvečer před nimi vám přijde upřesňující smska, že se máte do covidária dostavit mezi 8-9 hod, což jste tak úplně neplánovala, ale zas proč ne. Asi v tom mají nějaký vymakaný systém, ať se jim to tam nehromadí. Nebo v tom mají vymakaný systém, ať se jim to tam hromadí? Čert, aby se v tom vyznal.

Zatímco čert možná tápe, vám je jasné, že za B bylo správně. Tato sms byla pravděpodobně odeslána v totožném znění i všem zhruba šedesáti čerstvě vytrasovaným oslavencům a svatebčanům z Opavska.

Jste již sice o krapánek vyspělejší řidič, než před lety, ale co vám i nadále nepřirostlo k srdci, je popojíždění ve frontě, která postupuje rychlostí cca co pět minut jedno auto, a to z části ještě do kopce. Zamáčknete nostalgickou vzpomínku na dobu před třemi týdny, kdy jste to napálili do testovacího stanu jako první (a zároveň i poslední) z celé fronty a … veškeré zbytky sil soustředíte na zvládnutí železného oře, co působí vám hoře a stres a k laskavému vesmíru po celou dobu, krom teda upřímných a necenzurovaných kleteb na Systém, vysíláte prosbu, ať vám v té frontě hlavně a určitě, prosíííím, nechcípne vaše dvacetileté vozidlo s jakousi zrovna oranžově svítící kontrolkou. Jo, a že je fronta dost natěsno, taky by bylo docela dobré nesplést si brzdu s plynem.

Tak tam odevzdaně sedíte, nervózně bubnujete prsty na volantu, hypnotizujete auto před sebou, vztek se střídá s beznadějí a v rohu čelního skla se po čase objevují pavouci. A pak i beruška a další  prstové kresby dcery, neb kvůli slejváku jsou okénka zavřená a skla se zamlžují, takže vidíte hůř a hůř... Optický klam průtrže stékající po předním skle vytváří každou chvíli dojem, že auto před vámi popojíždí, takže máte ruku na šaltr páce v pohotovosti jak pistolník na koltu. Do toho vás sžírá hlad a žízeň, protože před testy se nedoporučuje 2 hodiny jíst a pít. Což by jeden z fleku i porušil, kdyby ovšem nachystaný proviant nezapomněl doma.

Ale vy to dáte! Jinak se ze Systému hned tak nevymaníte… Už máte odběrové budky na dohled. A ano, logika Systému, který sezve 60 lidí na odběry ve stejnou dobu, aby byla v provozu jen jedna ze tří, vás už nerozhodí. Jen se ještě zdárně zařadit do výsledné, teď rafinovaně zdvojené fronty, což se vám po několika maskovacích manévrech i povede. Už to máte na dosah!

Jo! Po hodině a čtyřiceti minutách pekla jste už pouze třetí. Jen co odjede to první auto, to druhé popojede a jste tam! Jenom kdyby... Sakra... Proč to nejede?! Jenom kdyby nechcíplo to auto! Naštěstí ne to vaše. Naneštěstí to přímo před vámi, kdy z jedné strany vás uvězní zavřené testovací budky a ze strany druhé další auta…

Co dodat. Výsledný pot, ve kterém jste se zrovna vykoupala, už není jen z teploty. Ale po necelých dvou hodinách to máte za sebou a šance na vyvázání se ze Systému je o kus větší.

A vyšlo to! 

Dorazila právě dneska, negativní smska.

Sbohem Systéme! Chybět mi nebudeš!!!