pondělí 13. července 2009

Mít ukrutně anonymní blog a vykřičet se...

... se mi moc nepovedlo... 

Dnes je to měsíc, co jsem si založila svůj první weblog. Takový malý pokus.

 

Chtěla jsem se vypsat ze všech starostí, smutků a strastí.

Anonymně.

Dala si úplně nový nick a založila si nový e-mail. A hned v prvních příspěvcích jsem provalila jména svých dvou dětí... No, agent CIA ze mě asi nebude...

 

Původně jsem si tady totiž chtěla jen psát občasné výlevy, co mě naštvalo, naprudilo, rozhodilo, zarazilo, dorazilo atd... Ale nějak mi to nejde.

Někdy nemám dost odvahy a někdy se prostě uklidním dřív, než se dostanu k počítači... A jindy zas mám bohužel potřebu některé věci bagatelizovat, aby se mi lehčeji žilo. Prostě nedokážu napsat naplno, co mě štve...

Možná časem.

Nebo taky ne.

 

A víte co? Je mi to jedno.

 

Proč?

 

Protože mě to psaní začalo děsně bavit. A ten lehký humor a nadsázka mi momentálně sedí lépe, než kvílení...

No, tak násilí si dělat nebudu, a je to.

 

I když, možná si tu občas i zakvílím, trošku, sem tam. Aby se neřeklo.

 

Když už mám ten anonymní blog...

 

 

6 komentářů:

  1. řek´bych, že anonymní blog máme tady vlastně všichni (pokud chceme). nadhled a lehký humor ti právě získali více než padesátku návštěv denně - v průměru. lidem se to líbí. taky bych chtěl mít takový odlehčený pohled na život. možná se to od tebe naučím...

    OdpovědětVymazat
  2. Já sem chodím ráda:)

    OdpovědětVymazat
  3. blog je anonymní jen dočasně...časem se to stejně proflákne, kdo je autor ...pak hodně blogů najednou mizí v časoporstoru .... já sem celkem exhibicionista ...takže mi to nevadí...jo začínal jsem stejně, s otázkami, zda to někdo bude číst a zda budu schopen psát poměrně pravidelně...po letech dochází dech

    OdpovědětVymazat
  4. Přesně tak - časem to stejně praskne. Buď člověka vypátraj, nebo se prokecne sám.
    Ale stejně je to fajn moct si takhle psát deníček, dávat si tam fotky nebo odkazy, to je príííma, já internet miluju, fakt! :-)))
    (Tosemse zase rozjela, už ty houbičky nebudu žrát. :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Kash - jo, deníček - hlavně pro takové sklerotiky, jako jsem já... Mě těší, že tak aspoň budu moct vnoučatům něco povyprávět - co je psané, to je dané :-)))

    Hele, jestli houbičky způsobují, že zabrousíš ke mě na blog, tak Ti jich pár pošlu :-)))

    OdpovědětVymazat
  6. Však víš, že bych moc ráda, jen prostě nestíhám!!!!! :-))

    OdpovědětVymazat