čtvrtek 23. července 2009

Malý krok pro lidstvo,

 

velký krok pro dlouho-kojící matku...

 

Zhruba tak dva roky se snažím víceméně nenásilně přestat kojit...

  

 

Už nevím, kolik druhů kojeneckých mlíček jsem té své princezně zkusila nacpat...

Netuším, kolik různých dětských kašiček jsem jí dala ochutnat...

  

 

To vše s jediným a naprosto nekompromisním vyjádřením: „BLÉÉÉ !!!"

 

 

 

Jediná absolutně přijatelná mléčná strava za všech okolností - mamimlíko.

Sem tam bílý jogurt, čokoládová mléčná rýže z Kunína nebo Actimel... Jinak nic, absolutně nic...

 

 

Kaše postupně zfutroval její bráška.

Ale mlíčka, ta nikdo nechtěl. Bylo mi líto je vyhodit, tak jsem si z nich občas udělala kakao. Musím se přiznat, že první dojem - fakt nic moc. Ale říkala jsem si, že jí jako ty vitamíny, minerály a stopové prvky aspoň přefiltruji, když teda pořád kojím...

Čas od času jsem té své malé upírce to sunarové „kakalo" nenápadně nabídla... Většinou jen štítivě přičichla, pokrčila nosánek a neodpustila si to své znalecké hodnocení: „Blé!".  ¨

Pokud náhodou zapomněla nejdřív provést čichovou zkoušku, tak po ochutnání jedné až dvou kapek rozšířila degustátorský slovník o mohutné: „Fůůůj!"

  

 

Tak jsem po těch dvou letech rezignovala... To sunarové kakao mi zachutnalo a říkám si, no a co, však někdy se to kojení přece jen zlomí...

No, a minulý týden jsem utrpěla lehký šok. Dcerka sama od sebe chtěla to kakao vyzkoušet! A zkoušela  a  zkoušela ... až mi ho vypila! Do dna!!!   Druhý den už sice zas nasadila tu svou blé taktiku, ale první vlaštovka je tady...

  

 

A dneska? Dneska jsem zalapala po dechu podruhé. Syn si přál kaši. Zachtivka dcerka taky. To by nebylo až tak výjimečné. Ale tentokrát...,

tentokrát ji dokonce snědla!!!

   

 

 

Tak si tak říkám - blýská se na lepší časy? Že by nám kojení končilo asi...

Nebo jen zachtivnost zvítězila nad zásadovostí???

 

 

Uvidíme...

  

 

11 komentářů:

  1. Co má brácha musím mít i já, tolik životní postoj Emmy k jídlu, takže brzy přišla na chuť tlačence a spol... bohužel naopak to u nás nefunguje, takže zásadový Pepa dodnes neměl v puse rajče, okurku, meloun a velmi, velmi dlouhý seznam dalších dobrot.
    Ale k tématu :-) Zásadovost je v pytli, když něco zachutná, myslím, že už na to dcera příšla ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, Mayo, to je přesné... Ty horší příklady táhnou naprosto dokonale, narozdíl od těch lepších :-)
    U nás myslím zásadovost ještě chvíli potrvá, to byla jen taková vlaštovečka...

    OdpovědětVymazat
  3. Tak vidíš, jednou to přijde. A jak píše Maya, nejhorší je je přinutit, aby to aspoň vzali do huby! Pak zjistí, že to otrávené opravdu není a je vyhráno. Nedavno jsem přemlouvala Honzíka, aby ochutnal polévku, kterou nezná. Podezíravě se na mě kouk: \"Mami...a neni to zdravý???\"

    OdpovědětVymazat
  4. nominku, měla by sis´naplánovat další dítě, když už mléko pomaly zůstane na ocet...

    OdpovědětVymazat
  5. hastone - nestraš! Mileráda předám štafetu :-)))

    OdpovědětVymazat
  6. když já bych moh´rodit tak akorát špagety...

    OdpovědětVymazat
  7. Jéje, já to nemyslela až tak adresně :-)))

    Jen, že na určitou dobu toho mám docela plné zuby... :-)

    OdpovědětVymazat
  8. to chápu. určitě by sis´ chtěla dát pauzu na rok.. (:-)

    OdpovědětVymazat
  9. a kolik je potomstvu ted? Ja prestala kojit v roce a slo to dobre. Obcas je potreba bejt raznej, s premlouvanim porad dokola se clovek daleko nedostane. Obzvlast pokud jde o tu \'prvni lzicku\' - manzel zastava nazor ze neni od veci mu ji obcas do pusy jednoduse vrazit.,)

    OdpovědětVymazat
  10. spoon - potomstvu už je docela dost (přes 2 a půl) - je vytrvalé...
    Ale třeba teď byla párkrát marod a myslím, i díky tomu kojení to zvládala docela dost dobře (ve srovnání se starším). Tak už to nechám tak nějak vyšumět, v září jde do školky, tak si myslím, že se to utřepe.

    Připadá mi, že do prvního roku dětí se dá skončit snadněji. Potom ta dítka už tak nějak víc ví, o co jde a hůř se jim to bere (když srovnám se synem)...

    OdpovědětVymazat