Chodúr? Jó, ten ostravský řezník...

 

Teď už aspoň dobře vím,

bez TV Nova nejsem „in"...

 

Středa byla oproti úterku docela pohodová.

  

Šéfka nás pozvala na předvánoční oběd a poměrně mi to sedlo. Povídalo se, jedlo a povídalo - nejvíce o jídle.

Zvlášť zajímavá byla debata o biopotravinách. Člověk se tak mimoděk dozví zajímavé věci, zejména, když levá část stolu diskutuje pomalejším tempem než ta pravá...

„... a jedna moje známá říkala, že to bio je celé kdoví jaké, že jediný rozdíl je v tom, že jim v noci svítí..." zaslechneme úryvek, který se nám  (levé straně) vkrade do hovoru o bio-kuřatech...  „Jéžiši, proč jim, chuďátkům malým, v noci svítí a nenechají je vyspat?" proletí mi hlavou. A kolegyně sedící naproti se rovnou zděšeně zeptá: „To jako nemají žádný výběh?!"

Ne, vskutku, ti tyrani zemědělci jablka (téma pravé části stolu) opravdu proběhnout nenechávají...

   

---------

Příjemné bylo, že jsem oběd mohla hned i rozchodit, neb bylo třeba ke konci roku utratit nějaké zbylé peníze a v práci máme svolení si nově vybavit pár bebechů do kuchyňky.

Ovšem, týden před Vánoci chtít sehnat sadu šesti větších čajových hrnků (už ani netrvajíc na to, že pěkných), zdálo se v centru Ostravy neřešitelné. Nicméně, nerada se vzdávám a napadlo mě, že ve Scontu jich mívají celkem dost. Tak jsem se rozhodla, že cestou domů si trochu zajedu a budu tak laskavá, že ty firemní peníze opravdu rozfrcám.

   

Pomalu přijíždím ke Scontu a tam davy lidí. „No jo, hned vedle je Kaufland, blíží se svátky, tak všichni vyšilují." je mi jasné. Jenže přelidněno je na úplně opačné straně. Co to? Proč tady blokují část vjezdu dokonce i policajti? Hm, nejspíš nějaká megavýhodná akce na stromky nebo kapry, usoudím. I když mě trochu zaráží, proč se u těch stromků-či-kaprů motá tolik omladiny...

Ale vcelku to neřeším, u Sconta ten nával není.

Už jsem skoro tam, když zaslechnu: „Nominku, ahoooj, co ty tady?" „Jééé, ahoooj" celá překvapená zírám na svou kamarádku, se kterou se tak půlroku nejsme schopny sejít na pokec. 

Měla sebou osmiletého syna a oba byli poměrně zkřehlí. „Nomi, pokecáme v autě?". Nadšeně souhlasím a aby řeč nestála, řeknu něco o těch davech lidí...

„Je tam Chodúr." dozvím se lakonickou odpověď.

Eee, nechápu. Tápu. Přemýšlím... Jo, jasně, vlastně Chodura je tuším nějaký řezník. „Mají tam asi nějaké levné kapry, co?" hodím konverzační dotaz, abych potvrdila, že jsem v obraze....

...

Asi vás nepřekvapí, že o kapry nešlo. Chjo, jeden přestane sledovat televizi a pak vypadá, jak obecní blázen.

  

 

Taky si v autě, když vám je zima a máte úplně promrzlé ruce, pomáháte tak, že si na ně sednete? Já teda jo. Když mám ledovky, dám si je pod stehna (né, když řídím, to né) a rychleji se tak zahřejí.

Kamarádky syn je měl v mínus pěti po hodinové frontě na autogram finalisty Superstar (ano, už vím, kdo je Chodúr) úplně prokřehlé.

Tak mu říkám: „Sedni si na ně, zahřejí se ti rychleji.".

Inteligentní mladý muž radu okamžitě vylepšil: „To bych si na ně mohl i prdnout...".

Nejspíš taky zná to úsloví - smrádeček ale teploučko...

  

-------------

   

Ještě se musím přiznat, že jak se na tom firemním obědě točila pořád řeč o tom jídle, cukroví atd... - šla jsem nějak do sebe a rozhodla jsem se překonat - a aspoň jeden druh teda s dětmi napéct. Rohlíčky. To jim půjde. Beztak mají dobrý grif, jak pořád šudlají tu plastelínu...

Tak jsem dnes večer udělala těsto - a zítra dáme premiéru...

Trošku jsem to nedomyslela a vrhla se rovnou na bezlepkovou variantu.

Čím že se to liší? Ona ta bezlepková mouka překvapivě neobsahuje ... lepek. Takže těsto nelepí, veškeré výtvory se velmi rády drolí, drobí a vůbec si hrají na rozpadlé odpadlíky...

Tak mi držte palce...

  

Nebo raději ani né.

Kdyby se to povedlo, mohla bych propadnout pečící mánii jako Nigerie...