středa 26. května 2010

Kariéra úžasná

aneb Povýšila jsem

 

No, nebudu vás dlouho napínat. Týká se to domácnosti.

Od nedávné doby jsem totiž povýšila - na sběračku bobků.

Sakryš, co mi to jen připomíná... Vždyť to není tak dlouho, co jsem něco podobného uklízet přestala... Jsem se holt nějak zacyklila, no.

 

----- 

Taky se vám stává, že se občas zařeknete, že už žádné další knihy pořizovat nebudete? A shodou okolností jich zanedlouho opět pár kilčo dosmýčíte?  

Takže chápete, že když jsem se šla tak náhodou mrknout do antikvariátu na brožurku ohledně morčat v domácnosti, je naprosto pochopitelné, že jsem o pár přírůstků zas bohatší.

Ne, knihu o morčatech neměli. Tak jsem ji krásně substituovala Pedrem Almodóvarem a jeho Venuší záchodků (hm, o sběru bobků to nakonec nebylo). A tu úžasnou knihu dávající rady ženám řidičkám (např. „U nás jezdíme povětšinou v pravo...") jsem tam taky nechat nemohla...

  

Navíc, rady ohledně morčat se dají najít i na netu, ne?

Jen to má trošku vedlejší efekt, přeinformovanost. I když né všemu se samozřejmě dá věřit.

Třeba kvůli tomu, že „Morčata narozdíl od křečků nežijí nočním životem." jsme jim dali před křečky přednost. Teda, nevím, kdo tohle napsal, ale ta naše morčecí smečka to určitě ještě nečetla. V noci šmejdí jak draci. No, a že já zas čtu kde co, tak u toho jejich šmejdění a pokvikávání přemýšlím, jestli zrovna umírají na bolavé bříško, jsou nachlazené, ... a nespím! Dokonce je chodím občas kontrolovat, jestli teda jako vše OK.

No, očividně nějaký hluboce zažitý reflex matky. Ale už to vychytávám. Nesmím zapomenout zavřít před spaním dveře do ložnice!

  

----

Taky zde jen pro zajímavost vložím jedny z prvních důležitých dotazů počínajících chovatelů:

  • - „A až umře, uděláme jim hrobeček?" (zhruba již po dvou hodinách chovatelství)
  • - „Když ji mám na krku, vypadám jak pirát spapouškem?"

  

-----

No, tak to shrnu.

Morčata zatím pořád žijí.  Jedí, kadí, prdí - zdraví si tvrdí...

  

Děti mívají dík morčatům i nadále občasná příměří.

Třeba dnes se vrátily z venku s kupou nasbírané trávy a Tomík výjimečně Lucku neatakoval, ale chválil, jaký je to "dobrý pomocníček" (pravděpodobně ji donutil netrhat celý ten koš). Trošku si to pak u ní sice hned pokazil tím, jak z ní chtěl „udělat robota, co nám bude sloužit",  ale zas nemůžu chtít zázraky na počkání...

  

A já?

No, já - ehm, promiňte, musím končit. To víte, kariéra...

Jdu sbírat bobky...

  

29 komentářů:

  1. Máme sice jen křečky, ale v reálu je to totéž. Mám další funkci, čistička akvárka. Ale teprve díky tvému článku mi došlo, že jsem povýšila. :-)) Předtím jsem se cítila poníženě, neboť nemám vztah ke zviřátkům.

    OdpovědětVymazat
  2. jako malá jsem zabíjela berušky, abych jim mohla kopak hrobečky a dělat pohřeb! Tak pozor! :o)))

    OdpovědětVymazat
  3. [1] Mod., k povýšení, úlovku v antikvariátu, nevyspání, latentní možnosti mít doma sloužícího robota...? :-)
    Dík :-)

    OdpovědětVymazat
  4. [2] :-)
    A ono to akvárko se prý blbě čistí - mě varovala kolegyně v práci. To by ta Tvá funkce měla být ještě nějak spešl vyzvednuta :-))

    OdpovědětVymazat
  5. [3] jarmilko, Ty jsi vážně agentka :o)))
    Ale dík za varování, kdyby Tom bral ven lopatku, hlídám morčata jak oko v hlavě :-)

    OdpovědětVymazat
  6. No, já jsem taky povýšila - přes sběrače bobků jsem se vypracovala až na hrobníka. On totiž náš králík natáhnul bačkory.
    A když jsem se ptala dětí, zda půjdou na pohřeb, řekli že ne, že je venku moc horko. Necitové!!! :o(
    Tak už je v kytkách.

    Víš, že to stejný, co Tvůj Tomík s morčátkem, dělala Silvi s králíkem? Taky si ho usazovala na rameno, že bude vypadat jak pirát s papouchem. ;o)

    OdpovědětVymazat
  7. holky, já jsem holt byla nějaký sadistický dítě či co! .o)))
    zaplať pánbůh, že jsme nikdy neměli žádné domácí zvířátko, takže jsem si to vybíjela \"jen\" na beruškách! :o))

    OdpovědětVymazat
  8. Jo tak přesně kvůli téhle kariéře se můj tatík rozhodl darovat MOJE morče jedné kamarádce, pokud bude mít dobré vysvědčení. Vzhledem k tomu, že byla v první třídě, snad ani jiné mít nemohla. Dodnes jsem mu tu podlou zradu nezapomněla :)

    OdpovědětVymazat
  9. [7] Jo, Gombo, to víš, jak to tak chodí... Jako odměnu můžu čistit klec, luxovat imrvére všude se válící seno a trávu, měnit vodu, dávat žrádlo... :-)))

    OdpovědětVymazat
  10. [9] Oby, tak upřímně se přiznávám, že tuhle funkci nejraději oželím a fakt se na ni vůbec!!! netěším... :-/

    No, jo, není nad piráty s papouchem. Jen ono tak už po pár dnech šplhalo i mi - a teda vlasy si ukusovat nenechám! :-)

    OdpovědětVymazat
  11. [10] Jake, víš že o těch morčecích skinech jsem do minulého týdne vůbec nevěděla :-)
    Ale ten boj s plísní mi moc optimismu nenasáčkoval - tohohle se bojím (hodně se to prý chytá i na lidi a barvitě mi to líčily kolegyně v práci), a proto raději místo těch \"dlouhodobých\" podestýlek každý den čisté noviny...

    OdpovědětVymazat
  12. [11] jarmilko, většinou se říká \"mouše by neublížil\", \"trhal motýlům křidélka\" ev. \"nožičky koníkům\", často se \"zašlapávají mravenci\"..., ale od teď mi do repertoáru přibylo \"dělala hrobečky beruškám\" :-)

    OdpovědětVymazat
  13. [12] Teda valkil, TOHLE je vážně hodně drsné!!!
    Kolik Ti bylo, když Tě rodič (nehodný oné závratné kariéry) tak podle zradil? :-o

    OdpovědětVymazat
  14. ale už jsme v něm většinu těch zvířátek, co jsem o nich nedávno psala, uložili. Teda - postupně, v průběhu šestnácti let ...

    OdpovědětVymazat
  15. Jednou se budou mit radi - v dospelosti urcite.

    OdpovědětVymazat
  16. jen buď trpělivá a třeba se dočkáš další kariéry. slyšel jsem, že některá zvířata nedělají bobky,ale koblihy..:-))

    OdpovědětVymazat
  17. Bezsrstá morčata jsou nádherná. Vypadají jako hroši. A na rozdíl od hroších samců se po nich bezvadně uklízí.

    OdpovědětVymazat
  18. [21] To asi jo. Jednou jsem viděla hrošíka, jak ohodil celý dveře, zrovna, když se hrnul do ubikace ošetřovatel. Teď už nevím, zda trefil i ošetřovatele.

    OdpovědětVymazat
  19. Nominku, bylo mi asi pět. Bohužel jsem ještě nebyla dítko školou povinné, takže jsem nemohla mávat krásným vysvědčením jako ona kamarádka a o morče přišla.

    OdpovědětVymazat
  20. [18] No, NULI, tohohle se právě obávám. Ještě teď je mi líto toho kanárka, co nám když jsem byla malá uletěl... :-/

    OdpovědětVymazat
  21. [20] hastone, koblihy nebrat! Určitě teda nééé do paneláku!! :-))

    OdpovědětVymazat
  22. [19] Žrádýlko, aneb jak se říká: Naděje umírá poslední :-)
    Ale oni se vcelku rádi mají, jen já bych potřebovla být rozdvojená, a byl by klid... :-)

    OdpovědětVymazat
  23. [21] Jo, Henry, tak \"slunečnicová semínka v čokoládě\" se určitě sbírají méně pracně. I když zas to množství... :-)

    Tak jsem v pátek fičeli do zoo, já i s cílem teda omrknout tu velikost hrošího chovínka, a zrovna jim rekonstruují pavilon. Tak smůla :-)

    OdpovědětVymazat
  24. [22] Oby, to nebyl žádný troškař, ale přímo snaživec :-))

    OdpovědětVymazat
  25. [23] Valkil, musím říct, že to jsi mě úplně šokovala!!! Teda to muselo být děsně kruté...
    Když jsi to prve psala, myslela jsem, že jsi třeba byla v období děsně nezvladatelné puberty a tohle byl nějaký trest. Ale takový prcek...??? Docela mě to zaskočilo...

    Jo, máš pravdu, nezapomenutelná podlá zrada! :-o

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.