pondělí 7. září 2009

Navštívíme dětský svět

a pak jedem domů zpět...

 

Část čtvrtá (a poslední) - Loď, masožravky a Pohádkové království

Předchozí část 

   

Je pátek, čeká nás zpáteční cesta domů, tak základní předsevzetí pro dnešní den je - nikde se moc nehonit. Pozvolna si užít poslední chvilky a v pohodě dojet domů.

  

Předsevzetí jsou většinou od toho, aby se porušovala a někteří lidé jsou nepoučitelní. Patříme k nim. Zas jsme ten kočár nevytáhli. Proč? No, lehké nedorozumění, jak jinak.

Vyjíždíme z hotelu a máme docela slušnou časovou rezervu, ať v poklidu dojdeme k přístavišti od plánovaného parkoviště. Jak to bývá, člověk míní, technické služby či jaký ďas mění. Ať nám navigačka nadává jak chce, k zamýšlenému parkovišti se ne a ne dostat. Je ze všech stran obklopeno rozkopanou neprůjezdnou cestou.

Tak se  motáme po centru ve snaze přece jen někde zaparkovat a čas docela rychle ubíhá. Měli jsme v plánu pomalou procházku pár ulicemi k přístavišti a výjezd výletní lodí. Odjezd v jedenáct. Pak navštívit Botanickou zahradu - výstavu masožravých rostlin a exotického ptactva.

  

Když zaparkujeme, je téměř za deset minut jedenáct. V domnění, že se budeme držet zásady dnes se nehonit, pouštím plavbu po Vltavě z hlavy a myslím si, že nás čeká krátká procházka do Botanické zahrady. Ne tak manžel. Najednou, jak mu byly celé dny lodě celkem ukradené, se na tu plavbu nějak upnul. To však v garáži netuším, tak kočárek neřeším. Dojde mi to až venku, jak nás hlava rodiny začne nelítostně popohánět.

Děti odmítají vojenský pochod už po pár metrech a manželovi asi o loď opravdu jde, neboť vezme (což už opravdu často nedělá) na ramena skoro třicetikilového Tomíka a mi zavelí ať nesu Lucku. Pomyslím si rozhořčeně: „Javól-her-komandant!" a chci stávkovat. Nakonec rezignuji - ostrá výměna názorů se v poklusu s dětmi v náručí provádí docela špatně, obzvlášť, když jeden je deset metrů před vámi. Taky musím říct, že kvičící ratolest se po Praze sice nenese zrovna nejlíp, ale utíkat městem s dítětem naladěným na špásování taky nic moc. Pokud se teda nevyžíváte v klopýtání se zakrytýma očima a dělá vám dobře vyškubávání vlasů. Přiznám se, jsem cimprlich, mi to je lehce nepříjemné...

Na loď dorazíme jak mírně zpožděný Fantomas, ale z nějakého záhadného důvodu na nás počkají. Funím jak lokotka, tep neměřitelný a mám touhu muže přiškrtit. Po chvíli se vydýchám, vychladnu a rozhodnu se darovat mu ještě pár let života. Poprvé totiž zažívám průjezd plavební komorou, takže vše odpuštěno. Teď už si jen užívám pohled z vod Vltavy na panorama Prahy, nechám se ovívat větrem a společnými silami hlídáme děti před vyskočením z lodi.

                          lodvltava.jpg

Během projížďky nasbírám akorát tolik energie, abych Lucku (svou osobní teroristku) donesla až do Botanické zahrady. Začíná už být solidně unavená, takže výstavu exotického ptactva rovnou škrtám a jsem ráda, že zvládneme ty masožravé rostliny. Tomášek je nadšený a pár jich koupíme i domů. Jsem kaput, do auta se s Luckou na krku tak tak doplazím. Naštěstí to není daleko.

  

masozrava.jpg

A teď dilema. Jsme docela unaveni, budou dvě odpoledne, ale - jet rovnou domů, nebo ještě navštívit to Pohádkové království. Zas třeba než se příště do Prahy dostaneme, děti už by to nemuselo zajímat. Tak to ještě zkusíme a předpoklad se potvrdí. Napřesrok (či později) už by to byla ztráta času.

                                               dlouhy,siroky.jpg

Šestiletý Tomík i tak po minutě prohlásí, že to je podvod, ta ježibaba ani čerti nejsou živí, plamen pekelný beztak není opravdový a dál už ho to moc nezajímá. Naštěstí nahoře je tvořivá místnost (plno papírů, pastelek, lepidel, nůžek a plastelíny) a promítací sál. Usadí se v minikině a sleduje Hajného Robátka a jelena Větrníka.

Lucinka, ta docela zírá, ji to celkem ještě baví. Obzvláště ji fascinuje mohutně chrápající vlk (co zrovna zfutroval babičku a sbírá sílu na schramstnutí Karkuly) a perníková chaloupka s Ježibabou, co má fakt dost škaredé zuby.

   

karkulevlk.jpg

       

Uff. Plán dnešního dne splněn a nic nám nebrání v cestě domů. Tu nakonec taky (s vypětím chabého zbytku psychických sil) přežijeme.

     

  

A malá filozofická tečka za velkým výletem:

„Jsi ráda, že jsme vydrželi tak dlouho bez televize? Nejsem zas tak moc závislý! Vydržel jsem to skoro týden a děda bez cigarety nevydrží ani den..."

    

6 komentářů:

  1. Výlet plný tipů na všelijaké atrakce, až se také dostaneme do Prahy. Díky!

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Báro! To jsem ráda, že článek bude plnit účel :-)
    Ale numero uno je fakt ta Gutovka a zrcadla na Petříně. Tady ten Pohádkový svět by byl zas bezva, kdyby pršelo...

    A co osobně bych já ráda navštívila:
    http://www.cokoladovydum.cz/cs/

    OdpovědětVymazat
  3. Národní technické muzeum .. takže až ho zprovozní ...

    OdpovědětVymazat
  4. Technické muzeum mám nejraději, když vzpomenu na své dětství. Tam jsem si to vždycky užila! Určitě to dopřeju i Destruktorovi :-)

    Čokoládový dům by nás asi bavil všechny. Nejhorší je vždycky zkloubit nároky všech přítomných \"dětí\", díky jejich věkovému rozptylu.

    OdpovědětVymazat
  5. Jo, klupi, to jsem si taky říkala, že by se minimálně u synka chytlo. :-)
    A ještě pro případ špatného počasí byl tuším nějaký program pro děti myslím v Náprstkově muzeu.

    OdpovědětVymazat
  6. Jojo, je tam toho fakt hodně. U nás to zatím celkem prošlo (jen Lucce nesedl IMAX a Tom by oželel tento pohádkový svět).
    Jen my přerostlé \"děti\" jsme tak trošku utřely - ale už kujem pikle, třeba aspoň nějaký víkend vyjde :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.