neděle 3. ledna 2021

Nesmysly se smysly

či Smyslové nesmysly? 

Prostě vše funguje, jak má...

 


„Mami, ty fakt vůbec nemáš prostorový odhad.“, sdělí mi během chvíle už asi potřetí lehce škodolibě dcera, a to jsme téměř ještě ani neopustily místo činu. Zítra to asi jejím přičiněním bude v novinách, tipuji, když sleduji, jak se těší, až to na mě napráská Tomovi, babičce a nejspíš i popelářům či sousedovic jorkšírovi, pokud je náhodou potkáme.

Přitom, já to o sobě dávno vím, jen jsem to poslední dobou vztahovala převážně na řízení, parkování zvláště.

To tak člověk vezme před svátky dítě na vyzkoušení a koupi jedné z objednaných bund a cestou zpět se jen na moment zastaví v parfumerii. Cílem sice nebylo ověření čichu, leč potvrzeno, vše ok. Omylem na sebe klasicky stříknu největší dávku zrovna té voňavky, co mi nevoní, což vskutku rozpoznám bez veškerých pochyb. Fajn, takže se máme k odchodu a z obchodu elegantně vycházím. Mám teda v plánu elegantně vyjít, jen ke konci uličky se mrštně vyhnu další čmuchající dámě. 

A pak už jen, jako ve zpomaleném filmu, sleduji, kterak se kácí celá zásoba kosmetických palet s líčením. Pekelně drahých tipuji, a má pravačka mimoděk vyvine kosmicky závratnou rychlost, kterou tu horní paletu zachytí, zatímco ty ostatní kalkulačka v hlavě bleskem vyhodnotí jako neškodné, neb jsou zabaleny v obřích papírových vánočních baleních. Ano, těch, které v úrovní holení vyčnívají  víc než čtvrt metru do už samo o sobě nepříjemně úzké uličky.

Prodavačka se mnou rezignovaně ty obří krabice zas aranžuje jako past na další zákazníky, zato dcera chvíli dělá, že mě nezná a záhy se dozvím, jak strašně moc to bylo trapné. Jako fakt hodně! Hlavně teda pro ni, kdyby to náhodou někomu nebylo jasné.  

Cha, a to se mnou o dva roky dříve nebyla v potravinách, kde jsem pozvolnou chůzí sejmula regál Johnnieho Walkera. Kousek před přeplněnými pokladnami, samozřejmě, abych náhodou opět neměla malý počet diváků. Tehdy ty bleskové počty byly horší, během nezadržitelného pádu mnoha lahví zlatavého moku jsem jen bezmocně v duchu redukovala rozpočet na tehdejší dárky a přemýšlela, zda tu kalamitu aspoň z části pokryje pojistka.

No, pokryla a naštěstí ani né ta moje, nýbrž přímo v obchodech jsou na některé typy zákazníků prozřetelně vybaveni. A tipuji, že ani tehdy jsem nebyla jediná, neb vedoucí prodejny ten závan whisky linoucí se obchodem ponejvíce komentovala slovy, „No, jen dement pro flašky alkoholu vymyslí vratký papundeklový stojan, to i ta Kofola ho loni měla kovový…“

Takže jo, Luci, ten prostorový odhad prostě nemám i mimo vozidlo, ale zkus to, prosím, už přestat řešit.

 

Ono to je totiž i tak docela profláklé. 

Pár dní nato chvilkově vyměním home office za šichtu v kanclu a mimo jiné se od kolegy hned dozvím. „Ahoj Nomi, jsem si říkal, že budeš asi v práci, jak jsem viděl to "originálně" zaparkované auto…“.

No, obecně se o tom mém prostorovém nesmyslu prostě ví a hlášky o vytváření nového parkoviště půl metru od obrubníků mě nerozhodí, neb právě dnes na to mám i ospravedlnění:

„Si představ, normálně vyjíždím ze sídliště a najednou plno aut v protisměru, tak dám přednost poprvé, podruhé, no – a potřetí, už víc v kopci, asi jsem nějak špatně zařadila nebo co, šíleně mi řve motor. Tý jo, jsem se tak lekla, že jsem zas něco odvařila, ten rachot byl fakt brutální. Děsně mi něco připomínal… Motor mi řval skoro jak vrtulník.

… Který se teda pár sekund na to, zcela záhadně a nečekaně, objevil kousek nade mnou…

Tak bych řekla, že dnes je to mé letadlové parkování zcela pochopitelné, když jsem statečně řídila auto s motorem helikoptéry…"

 

Vlastně ten sluch nemám až tak špatný, pomyslím si, neb jsem ten vrtulník poznala o chlup dřív, než se mi dostal do zorného pole. Co mě ale večer fakt mate je skutečnost, kterak mi divně zní upozornění přicházející z telefonu v nočním režimu. Bziká to docela jinak, ale hlavně dost často. Že by mi zrovna dnes před spaním chodilo jedno připomenutí za druhým? To se mi nezdá. Najednou zvuk zesílí a bzikavé vibrace se z nočního stolku ozývají pravidelně a trvají déle. Zkontroluji telefon, a ten nic. Vůbec to nechápu. Co mi v tom nočním stolku tak může bzučet?

Sakryš, že by nějaké samovolně zapnuté vrnítko? Nenápadná stížnost na přetěžování nebo signál, že jsou hračky naopak zanedbávány? Jak se to optimální využití vlastně pozná?

No nic, jdu to prozkoumat, otevírám noční stolek a chci se vrhnout do pátrání zrovna v momentě, kdy mi do ložnice vchází syn s telefonem z pevné linky v ruce a se slovy, že hledá mobil, který si u mě asi zapomněl. Uf, tak to bylo zas o fous. A vzpoura strojů zatím očividně nenastala…

 

Takže si myslím, že nejen čich, ale i ten sluch mám relativně v pořádku. Stejně jako chuť, což se projevuje zejména anti-nechutenstvím, a nejlépe by se to dalo asi otestovat při stoupnutí na váhu. Ovšem do toho nyní nejdu, to by mě ještě mohl začít šálit zrak…

A zrak prý tvoří téměř 50 % informací, které smysly vnímají, takže tohle, kór po svátcích, rozhodně pokoušet nebudu...


-----

PS: Při dokončování článku jsem natrefila na několik zrak šálících obrázků - najdete je zde

Optické klamy mám docela ráda, asi nejvíc mě na netu baví test s tanečnicí

Většinou se mi otáčí na pravou i levou stranu střídavě, stejně tak i dnes. A jak se zrovna otáčí vám, milí čtenáři? Klidně se podělte o výsledek v komentářích. :-)


Přikládám ilustrační obrázek tanečnice:
(pokud si s ní chcete "zatančit", klikněte na odkaz výše nebo zde)


30 komentářů:

  1. Mně se neotáčí. Asi závada na mém přijímači.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spíš jsem na poslední chvíli vložila jen ilustrační obrázek - ten pohyblivý vložit neumím, takže je třeba kliknout na ten odkaz.
      Upravila jsem v textu.
      U toho odkazu je fajn si k tomu i počíst, takže vlastně i kdybych to vložit uměla, stejně je lepší kliknout přímo tam :-)

      Vymazat
    2. Galileo by to měl snadnější. Mně se z toho točí hlava.

      Vymazat
    3. Tak - Přece se točí. :-)

      (Baletka či hlava - volám třikrát: sláva!)

      Vymazat
  2. Když chodím na nákupy s přítelem, často zapomene, že má na zádech batůžek, a když se otočí nebo někomu uhýbá, taky už málem něco shodil :D Naštěstí ho většinou dokážu uhlídat, já si tak nějak automaticky uvědomuju že s batůžkem musím dávat pozor :D Škoda té nevonící voňavky, já jsem na vůně náročná, moc nemusím ty s přídavkem vanilky, to mi hrozně smrdí :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eliss, batůžko-kabelku nosím už pár let a z počátku jsem taky docela trnula, tohle je určitým způsobem slušně zákeřné zavazadlo :-)

      Nicméně tady byl na vině ten košíček kvůli počtu, přes něj jsem neviděla ty nižší prostory.

      Jj, mi taky voní málokterá vůně, ještě třeba i na ostatních - to se mi kolikrát i něco líbí, ale na sobě snesu jen velmi omezenou škálu...

      Vymazat
  3. Ani mi nemluv! Prostorová představivost je něco, co nemám ale opravdu ani v té nejmenší míře. Pravda, v obchodech jsou přede mnou věci většinou v bezpečí, tam ale, myslím, hraje roli spíš pohybová koordinace, která mi potíže nedělá. Zato takové parkování do řady, to pro mě asi zůstane navždycky nepokořenou metou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marie, asi máš pravdu, ta pohybová koordinace v tom roli hrát bude - vlastně obojí se mi stalo ve zcela výjimečně navštíveném obchodě, neměla jsem ho "naučený". A za obě kalamity v podstatě mohl neodhadnutý rozměr košíku :-)

      Parkování do řady, to už jde, ale to podélné, to se snažím pokořit mnoho a mnoho let... Pár vlaštovek se už objevilo, ale o nějakém zažitém umu ještě asi hodně dlouho nebude řeč. :-)

      Vymazat
  4. Taky nosim batuzek a tahle pracne poskladana aranzma drahych veci jsou pro me takovy strasak, ze se drzim radsi v uctive vzdalenosti:) O to horsi to se mnou je, kdyz nekam jedeme s krosnou. Tu mam v hlave porad "vypocitanou" jako muj maly batuzek a prvni faux pas prichazi vetsinou uz v metru, kdy nekomu nechtene ubalim. Tanecnice super, jak se da "prepinat".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt je, že ty poslední dva roky mezi regály s drahým chlastem chodím jen zřídka a ne úplně nadšeně :-) A s krosnou, tak to si ani raději nepředstavuji. No, kecám, umím si to vybavit docela barvitě :-)

      Přepínání - netuším, teď se mi točí jen na jednu stranu, a to jsem si dopoledne myslela, že jsem ji prokoukla (chvíli to vypadalo, že to souvisí s nakloněním hlavy, ale teď už to tak nereaguje...) :-)
      Ale vážně - souvisí to s tím, jestli myslíš zrovna analyticky nebo kreativně, což se někdy prolíná a někdy je jasně dané. Zkus si ji třeba pustit v práci a pak pro změnu např. při blbnutí s dětmi a tvarovací hlínou.

      Vymazat
    2. Vidim ji na prvni pohled roztocenou po smeru, tedy ten netechnicky typ (souhlasi). Zkusila jsem potom cist ten text na strance a nemit pozornost jen na tanecnici a predtim, nez jsem se na ni znovu podivala, jsem si predstavila obraceny smer. Takhle mi to funguje, ale prepinat proti smeru rucicek jde o poznani hur.

      Vymazat
    3. Jj, mi asi podobně. Ale myslím, že nejde o to přepínání, že je úplně v pohodě, když se nepřepíná :-)
      Mi se třeba v práci točila jen na tu jednu stranu a synovi kamarádky zas jen na druhou...
      Jen - že když jsem to objevila poprvé, tak mě to dost bavilo :-)

      Vymazat
  5. Taky nemám odhad, třeba moje zkratky jsou pověstné v celé rodině :D.
    Mně se tanečnice točí chvíli doleva a chvíli doprava, směr se mi většinou změní, když mrknu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak zkratky, to je úplně jiná kategorie. Na ty byl expert můj otec. Po několika zážitcích (kdysi jsme hodně chodívali na hory) jsem při slově zkratka dostávala tik :-)

      Tak to mrknutí, to mě nenapadlo vyzkoušet, to ještě prubnu :-)

      Vymazat
  6. Tanečnice se napřed točila proti směru ručiček, ale když jsem se koukla na text vedle a pak zpátky na ni, točila se po směru. Během čtení a koukání na obrázek se to několikrát vyměnilo. A co jsem tak vyčetla v textu, jsem spíš ten druhý typ, protisměrový, ale mám i dost vlastnost prvotypových. :-)

    Krásný článek, Nomi, pobavilas. Prej: "Napráská to popelářům." Ti budou z toho hotoví. :-D

    V obchodě jsem myslím zatím nic nepovalila, ale jednou jsem si v bývalé práci nějak blbě vypočítala velikost volné plochy na podlaze a přistála jsem jak dlouhá tak široká na paletě s krabicemi marshmalounových kornoutů.

    Nevím, jestli je to prostorové, ale nedokážu vidět 3-D obrázky. Jistě každý zná, třeba 300 nějakých tajtrlíků sestavených do čtverce a člověk má nějak zakroutit s očima, aby viděl například hlavu tygra. To nedokážu. :-/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, mi tančila podobně. Ale myslím, že jsem tak napůl, že to i sedí.

      Tak to přistání musel být taky zajímavý zážitek :-)

      Jj, 3D obrázky mi taky nikdy nenaskočily. Vím přesně, co myslíš, na ty jsem časem už rezignovala...

      Vymazat
  7. Viděla jsem oba taneční směry, ale nic moc z toho nevyvozuju. :-) A ano, taky jsem viděla letící regál, ovšem já tehdy neodhadla délku kočárku. Na mou obhajubu nutno říct, že nebyl můj a já si prostě nezvykla na ta přední otočná kolečka. A měla jsem kliku, byly to piškoty, co se rozlétlo po krámě. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kočárek nebo vozík - prostě v obchodech to někdy bývá fakt na těsno :-)
      Nicméně piškoty jsou rozhodně bezpečnější volba, než střepy z flašek...

      Mě vždy ve filmech fascinovaly ty bortící se pyramidy z plechovek, ale fakt je, že v reálu jsem zatím na takovéto pasti na zákazníky nenatrefila. A né, že bych po tom prahla... :-)

      Vymazat
  8. O nás ženách se všeobecně traduje, že máme velice špatný odhad.
    Já z tohoto důvodu v zimě nenosím moderní batůžky, protože se v zimní bundě pohybuji jako medvěd, vyčkávám pak s tímto trendem až na jaro, kdy odhodím valnou část oblečení.
    Co se týče parkování, snažím se zajíždět dokonale, protože mne vytáčí idioti přes dvě parkovací místa, ale .. Po revizi určitých nahrávek to dělám rychle a opatrně, aby se tím pak nebavila půlka republiky, když to někdo natočí, jak parkuje žena. :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty batůžky jsou vážně zrádné, ale už jsem si od klasické kabelky odvykla, takže někdy se mi stane, že se zapomenu a uvědomím si to chvíli později a bývá to o fous, uf... A do oddělení lihovin už vážně chodím velmi ostražitě, držím se spíš ve středu uličky :-)

      No, já parkuji většinou už uspořádaně (byť třeba ne naprudko a napoprvé), v zacpaném prostoru bych si blbě najet nedovolila, ale u nás v práci se to teď v rámci lockdownu snese - a po těch čtyřech měsících jsem vážně měla špatný odhad, ten příměr, že parkuji, jako bych po bocích vozu měla prostor pro křídla letadla byl ten den opravdu trefný. :-)

      Vymazat
  9. Gratuluji, smysly jsou tedy v pořádku, řádně prověřeny. Situace to ovšem musela být sakra nepříjemná, obzvlášť s tím Walkerem. Ještě, že mají nějakou pojistku, to bych fakt platit nechtěla, až jsem se zapotila a to jsem o tom jen četla.
    Zrakové klamy mám ráda, je zábavné, jak nás to dokáže ošálit a zmást. Tanečnice se mi točí ve směru hodinových ručiček. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bev, já doufala, že by to když tak aspoň z části pokryla pojistka moje, ale fakt je, že jsem měla trochu jiné plány, než tam nějak vypisovat škoďák, tak jsem si vážně oddechla. Ale byl to docela úzký papundeklový stojan vyčuhující kousek z poza klasického regálu, jen jsem do něj drcla košíkem... Dost lahví se naštěstí jen vybulilo na tom stojanu, ale fakt je, že repete bych vážně zažít nechtěla... :-)
      A hlavně teda ne s potomkem za zády. :-)

      Vymazat
  10. Pokud se čtenáři nejeví titulek jako "Nesmylsy se sysly", pak je to ještě pořád v pohodě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rowdy, tak to by náhodou byl dost vtipný nadpis. Docela si ho umím představit u článku zaměřeném na křečkování věcí :-)

      Vymazat
  11. Prietorový odhad mám aj ja veľmi zlý, stále sa mi zdá, že sa niekam nezmestím. Trebárs na našej ulici je chodník v jednej časti je lampa a plot. Viem, že tam s kočíkom vojdem, ale za každým sa bojím, že nie. Tiež zaparkovať auto viem len, keď v okruhu nie je nič, čo by mi obmedzovalo priestor (teda skoro nikdy).
    Tie očné klamy sú super. Mne sa najprv tanečnica točila proti smeru hodinových ručičiek. Z popisu by som uznala, že žijem minulosťou a prítomnosťou a nemám rada zmeny. Po chvíli sa mi točila do smeru hodinových ručičiek a tam na mňa popis sedel viac, ale tiež nie 100%.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikky, úplně chápu, co tím myslíš. Mi se tohle děje téměř při každém natrefení na zúženou vozovku. I když vidím, jak tam přede mnou s rezervou projel náklaďák nebo autobus, stejně pokaždé při vjezdu trnu, zda se vejdu :-)

      Ta tanečnice - ono to může být i o momentálním rozpoložení :-)

      Vymazat
  12. Dobrá blbůstka,taky se mi tanečnice točí na oba dva směry. Jinak jsi dobrá, jak jsi to padání voňavek zvládla. To by byl asi dobrý výdělek... Vrtulník pobavil. Já se u toho šálení smyslů vždy děsím, jestli jsem v pořádku, tak si pak oddechnu, když to má logické vysvětlení .-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, musím Ti říct, že v parfumerii mě hodně dlouho nikdo neuvidí (i kdyby je zas otevřeli). A rozhodně né v zimním období, Blondýna v komentáři výše to dobře utrefila, vlastně se mi to vždy stává v zimě, asi to mohutnější oblečení na ten odhad prostoru vliv mít bude... :-)

      Optické klamy - mě to úplně fascinuje, co jsou lidi schopni vymyslet. Dětem jsem kdysi koupila dvě knížky na to téma - a nejlíp jsem si v nich nakonec početla já :-)

      Vymazat
  13. To je sranda! Asi minutu jsem na to čučela a snažila se ji zhypnotizovat, aby se otáčela opačně (jako většina tady, i já mám jako default po směru - netechnicky) a šlo to až ve chvíli, kdy jsem začala v hlavě počítat příklady :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to mě na tom taky bavilo, zkoušet ji ovlivnit :-) Někdy to šlo a někdy ani za nic.

      Vymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.