Malé silvestrovské bilancování

 

aneb Co mi tento rok dal

 

Letošní rok začal divně.

Hned v lednu jsem se po dvaceti letech příjemného mezičasí ocitla na pohřbu, a to osoby jen o dva roky starší než já, která navíc odešla násilnou smrtí večer před loňským Štědrým dnem…

Pár dní nato jsem se dozvěděla onkologickou diagnózu člověka blízkého.

A tak jsem si říkala, co přijde do třetice. Ale pandemii jsem tím rozhodně nemyslela...

 

Tento rok byl opravdu velice odlišný oproti všem předchozím. Zvláštní, jiný, divný. Náročný…

Ale každá mince má svůj rub i líc, a tentokrát mě téma měsíce v Klubu blogerů opravdu oslovilo. Rozhodně stojí za to rozloučit se s uplynulým rokem v pozitivním  kladném duchu. Na téměř všem špatném se dá nalézt i něco dobrého. A toto hledání optimističtějších střípků mě na životě vlastně docela baví.

Takže – co mi letošní rok dal?

 

Na začátku jsem se setkala s příbuznými, které jsem velice dlouhou dobu neviděla. Abych zaplašila chmury, které se u mě v lednu zabydlely, v únoru jsem se přihlásila na kurz programování pro začátečníky. Nakoukla jsem pod pokličku do té doby mi záhadných jevů a mimo jiné si uvědomila, že toto mé pole působnosti spíš nebude, což je taky docela dobré zjištění.

Při jarním lockdownu jsem trávila víc času se svými dospívajícími dětmi, než by bylo bývalo obvyklé při běžném pracovním zápřahu a všech přidaných kurzech. Chodívali jsme na procházky a bylo to fajn. Taky jsem zjistila, jak jsou ty mé ratolesti už bezvadně samostatné a distanční výuku po pár počátečních zaškobrtnutích zvládaly bez problémů samy.

Skutečnost, že jsem se začala víc motat v kuchyni, přímo za plus nepovažuji, nicméně vymyslela jsem nám pár baj-očko receptů na zdravější ovesné sušenky, a to i bezlepkové. Nakonec se setrvale ujala varianta kokosovo-kakaových s rumem, které jsou fakt výborné, jen zatraceně rychle mizí.

Potřeba přepnout od práce i úkolů z kurzu mi nastartovala chuť psát. Na jaře jsem tedy nesměle vplula na blog s článkem o rouškách a chvíli na to se rozkošnicky poválela v písmenku „P“. Díky občasným veršovaným denním hlášením s kolegou Moudrým mi začaly některé texty naskakovat i ve verších, což jsem využila v poznačení si první jarní vyjížďky na kole.

S dcerou jsem totiž poprvé, po velice dlouhém odhodlávání, vyzkoušela systém sdílených kol a po mnoha a mnoha letech jsem díky tomu jízdu na kole oprášila.

Uzavřením cvičebních kurzů jsem získala víc času na návštěvy mamky, u které jsem se zároveň začala učit šít. Původním záměrem měly být sice mé na míru spíchnuté slušivé šaty, ale na těch rouškách jsem aspoň nezkazila tolik látky naráz. Šití mě začalo bavit a povedlo se mi v závěru (před nemocenskou) vyrobit synovi bezva závěs na prosklené dveře – z části do předsíně jednobarevný zatemňovací zatímco  strana do jeho pokoje je fajn pestrá.

Na rehabilitacích se mi nejen podařilo rozhýbat zaseknuté rameno, ale oprášila jsem i pár cviků z SM systému a vyzkoušela si, jaké může být cvičení v tamní postarší, leč příjemně zašité, posilovně a chystala se tam začít docházet. To se ovšem událo den před covidovou návštěvou, takže toto předsevzetí zatím zašlo na úbytě, ale mám jej v plánu na další rok.

 

A pak se, v polovině léta, dostavil covid až k nám domů a docela se u mě zabydlel. Zde by se dalo určitě napsat poměrně dost bodů ohledně toho, co mi vzal a čím mě štval… Ale k čemu by to bylo?

Naopak, musím přiznat, že ve výsledku do toho těsného a poměrně dlouhého soužití vnesl i pár pozitiv (a né, ten test tím opravdu nemyslím).

Naučil mě mnohem lépe naslouchat potřebám vlastního těla. Po mnoha letech se mi uvolnila přepínaná páteř, a to včetně dlouhodobě zatuhlých trapézů. 

Dostala jsem obrovskou dávku času pro sebe, času na čtení, lelkování a relax celkově. Začala jsem zas v té každodenní šedi více a více hledat drobné radosti a obnovila tím nejen dřímající chuť psát, ale i touhu oživit léta spící blog. Při tom jsem natrefila i na pár dalších zajímavých blogů a zažívala pocit nového začátku, což bylo docela příjemné. Díky domalovánkám u Tlustjocha jsem dokonce poprvé vyzkoušela program kreslení a už tam umím přepnout tužku na štětec i vytvořit pár kostrbatých čar.

Stále trávím více času s dětmi, což si užívám i díky vědomí, že čas, který budou ochotny trávit ony se mnou, nemilosrdně utíká. Během covidu se mi taky povedlo utužit některá přátelství, ale zároveň i rozlišit, na koho se v případě potřeby obrátit mohu a kde by to bylo spíše zbytečné - což taky není špatné rozpoznat.  

Naučila jsem se nakupovat potraviny on-line a díky tomu zjistila, že do obchodů téměř chodit nemusím, což mě docela těší. Přestala jsem pít kafe a alkohol, přesto příležitostně statečně testuji, zda tu trošku rumu v nanukáči už snesu a vypadá to slibně. I když brzdou se zde asi pro změnu stane nanukáč, který bude muset na čas jít k ledu, než svedu dát dolů ta dvě kila, co mi nejsou milá. 

Bylo velmi zajímavé sledovat běžné dění z té dlouhou nemocenskou značně zpomalené perspektivy. Vnímala jsem ten kolikrát až nelogický shon ostatních a uvědomovala si, kterak jsem na tom ještě před pár měsíci byla podobně. Budu velice ráda, pokud mi kousek z tohoto nadhledu zůstane setrvale.

Stejně jako nově učená schopnost – plně odpočívat. Odpočívat a nic nemuset. Umění vypnout. Stále se jej učím, ale už jsem ušla určitý kus cesty. Připadám si trpělivější a klidnější. Kéž mi i toto vydrží!

 

Ve výsledku – letošní rok mám spjatý s poklidem, pokorou, zastavením se ve shonu a uvědoměním si toho, co je pro mě podstatné. A jsou to zcela jistě tyto dvě věci: zdraví a mezilidské vztahy. Obojí letos bylo vystaveno překážkám, ale u obou položek beru uplynulý rok jako startovací dráhu pro léta příští.

Taky jsem si ujasnila, že je pro mě důležitá určitá tvůrčí činnost. Tu mi letos naštěstí vyplnilo psaní, příští rok se chystám zas pokračovat v učení se šít (nový závěs potřebuje i dcera a nevzdávám se ani té představy na míru spíchnutých sexy šatů). 

A převelice ráda bych si udržela onen nadhled na nepřiměřený shon i získaný poklid. Snad se mi to, i díky poznačení si tohoto bilancování, podaří.

 

Vám, milí čtenáři, do Nového roku taky přeji hlavně zdraví, štěstí, pohodu a spokojenost!