pondělí 21. prosince 2020

Under Pressure - Pocovidový pracovní přetlak

Poměrně pesimistický povzdech přetažené post-pacientky...


Taky se vám někdy do hlavy dostane melodie písničky a nemůžete ji za žádnou cenu vyhnat ven? Já v ní teď měla několik týdnů zaseknutou smyčku tumtududůdudůdum z písně Under Pressure. Nejen, že její název vypovídá, jak se dlouhodobě cítím, ale ten hlavní riff je neuvěřitelně chytlavý a z hlavy mi dostat prostě nešel.


------

Pod tlakem...


Konec listopadu:

Poslední týden listopadu toho v práci bylo tolik, že navzdory žádostem o pomoc s úkoly a probíhající nemocenskou, jsem každý den cca čtyři hodiny vyloženě dřela a jela na doraz. S vidinou mnohem náročnějšího prosince za dveřmi. Pracovně jsem se dostala do stavu, že ať s nemocenskou nebo bez, trávila bych v prosinci prací větší část dne. A došlo mi, že je docela možné, kterak tím, jak se snažím do tří či čtyř hodin nacpat plnohodnotnou práci bez funkčního zástupu, dostávám sama sebe do presu ještě většího.

Velice dlouho jsem zvažovala pro a proti. Co s nemocenskou dál. Jestli pokračovat a stejně při ní cca pět hodin denně ve velkém tlaku pracovat, a krom toho být uvázána doma, nebo ji ukončit, pracovat sice o nějakou hodinu déle, ale trochu si to časově i rozložit a dostat se občas mezi lidi.

Rozhodování to bylo docela těžké, protože jsem se stále necítila dobře. Dýchání se sice spravilo, ale krom neustálé únavy se přidalo téměř permanentní hučení v hlavě, tlak a žhnutí ve spáncích a pískání v uších. Což mělo velký vliv na spánek, který mi neustále silně hapruje.

 

Nicméně, čtyři měsíce jsem firmě vycházela vstříc já, nastal čas trochu mi to vrátit. Takže jsem si domluvila práci převážně z domu, možnost kdykoli skončit dřív (vybráním přesčasů z nemocenské) a převod poloviny letošní nevyčerpané dovolené na počátek dalšího roku, ať můžu brát půldny nebo si zkracovat pracovní týden, kdybych to nezvládala ještě i v lednu. Dohoda se povedla celkem slušná, takže jsem nemocenskou ke konci listopadu ukončila.


Stále nevím, jestli to byl krok dobrý, ale v podstatě moc by se tak jako tak nezměnilo. A je pravda, že jsem už docela toužila zažívat pocit, že zas funguji jako běžný člověk.

 

Prosinec – týden první:

Ve středu jsem si střihla první půlden na pracovišti. Pocity - rozporuplné. Na jedné straně úžasné, že jsem zpět, na straně druhé jsem se cítila trochu jako cizinec… Až na třetí pokus mi došlo, že si čaj prostě neuvařím, dokud nezapojím konvici do zásuvky, neb mi ji v mezičase odpojili.

Za ty čtyři měsíce jsem téměř odvykla mluvit s lidmi tváří v tvář. Zašitá u sebe v kanceláři se nejistě rozkoukávám. Aklimatizaci mi ale značně zkrátí kolegové, kteří mi obratem vpadnou do kanclu s akutními pracovními věcmi, takže zabydlená jsem nakonec raz dva a už po pár minutách diskuse s nimi se cítím, jako bych jen absolvovala prodloužený víkend. Pracovně těch pár hodin vezme takový švunk, že se vlastně ani nedostanu na toužebně očekávaný pokec s kolegyní. No, ale zas mi mluvení aspoň nezhorší tlak na hrudníku, takže vlastně vše nakonec je tak akorát.

Čtvrtek a pátek pracuji zase z domu, a ne plnou pracovní dobu, přesto jedu na doraz. Od čtvrtku mi zesílí hukot v hlavě a po pátečním delším telefonátu se umírní až v sobotu večer. Mám dost a přes víkend se tak tak stihnu vzpamatovat.

Sice už nejsem vázaná vycházkami, ale vyjde to na stejno. Po odpoledních prostě odpadám únavou a zatím mi nezbývá energie se kamkoli vypravit. Ale … teoreticky už můžu, a to se počítá.

Pocit stresu i melodice Under Pressure jsou stále silně zabydlené… Je sice fajn mít dohodu o možnosti končit dřív, ale vlastně v reálu jsem ráda aspoň za pár zkrácených hodin. Nestíhám a restů je ještě požehnaně. A rozhodně zatím nemám pocit, že bych jakkoli obnovila společenský život.

V neděli dobírám kortikoidy. Držím se naděje, že případné problémy mi už způsobovaly všechny ty chemické prostředky a že třeba teď už tělo pochopí, že jede v normálu a dá se samo do pořádku. Dost mu věřím a držím palce.

 

Prosinec – týden druhý:

Počátkem týdne mám pocit, že dýchání je lepší i hukot v hlavě ustupuje, což se ale zatím nedá říct o pištění v uších a tlaku na spáncích. V práci toho mám pořád hodně a stále jedu docela v presu. Dokončuji nejakutnější termíny a jsem opravdu velmi unavená. Po práci nezvládám téměř nic, některý den mám problém i jen zapnout pračku. Chybí mi i energie na psaní a horko těžko sbírám síly na poslední díl covideníku.

Ve čtvrtek se mi povede dotáhnout všechny akutní pracovní resty do konce a už nevnímám v tomto směru takový tlak. Končím dřív, už to vážně stačilo. Tento týden mi dal celkem solidně zabrat, v pátek beru dovolenou, a to je víc než dobré řešení! Stále mě bolí silně hlava. Na uvolnění si dám malou půlku Jagermaistera. Uvolní se mi ovšem jen zábrany ohledně žravosti a cpu se a cpu. Uf.

Vzít si v pátek dovolenou byl velice dobrý nápad. Odpočívám, dokončím covideník, relaxuji, přesto se mi večer zhorší dýchání. Je takové jakoby přidušené a teplota se zvyšuje na 36,9 st. C.

Až do neděle se dávám do pořádku, ovšem špatný spánek způsobovaný zejména pištěním v uších a bolestí hlavy mi to stěžují. Naštěstí šibeničních pracovních termínů jsem se zbavila a můžu odteď jet volněji (aspoň si to chvíli myslím).

 

Prosinec – týden třetí:

Ačkoli jsem se v neděli cítila odpočatěji, v pondělí už dopoledne nemám ani trochu nadbytečné energie. Na čtvrtek a pátek si plánuji dovolenou a snad ty další dva dny nějak překlepu. Odpoledne se mi zas zhorší dýchání a teplota skočí na 37 st. C.

Pozn.: To horší dýchání je poslední dobou jiné. Dříve to bývala dušnost s problémem dodýchnout, případně tlak na hrudi s problémem dodýchnout, ale nyní se cítím jakoby přiškrceně přidušená – ovšem taky s problémem dodýchnout. Tj. pořád nic moc, a stále to bývá nejhorší večer, kdy se ta únava z celého dne nasbírá

V úterý v noci znova zažiju pocit neodýchnutí před usnutím. Sice jen jednou a slabě, ale tohle fakt nechci zpátky. Přemýšlím, jestli bych se přece jen neměla ještě potupně vrátit k těm kortikoidům, i když mě ta představa pranic neláká.

Ve středu ráno jdu na kontrolu k imunoložce. Potvrzeno. Mám ještě aspoň tři měsíce dál brát ty kortikoidy. Ani se už tomu nevzpírám, sama cítím, že  budou potřeba. Ale aspoň jsem zkusila, co to jejich vysazení udělá… V práci to tak tak dám, končím dřív a večer mi k dusivému dýchání skočí teplota 37,1 st. C. Na kortikoidy se vyloženě těším a naštěstí opravdu zaberou.

Od čtvrtku mám volno, odpočívám a snad se do začátku dalšího týdne zvetím. Teplota po kortikoidech už není a dýchání se trochu lepší, i když to zatím není žádná sláva. Ovšem to téměř permanentní pískání v hlavě mi už fakt dost leze na nervy a bez té každodenně číhající bolesti hlavy bych se taky docela obešla.

Oproti nemocenské zatím vlastně velkou změnu nepociťuji. V práci se s ostatními kolegy víceméně míjíme kvůli různě nastaveným home officům a s těmi, kteří se tam vyskytují ve stejnou dobu, si popovídat ani nestíhám. Mluvení mi navíc stále moc nesedí, cítím po něm nápor na dýchání, takže případné kontakty ani aktivně nevyhledávám...


Prosinec – týden čtvrtý - pondělí:

No, dnešek jsem přežila, zatím mě nepostihla dušnost ani bolest hlavy a snad už to bude jen lepší a lepší. Byť jsem unavená neskutečně, tak vidina volna během blížících se svátků mě drží nad vodou. Jen... nějak v sobě nedokážu vykřesat ani ždibec vánoční nálady. Ale to je detail. 

Celkově mi je o něco líp a společenský život holt nakopnu až v následujícím roce. 


-----

Mimochodem, než jsem se dostala k závěru textu, tak jsem se toho popěvku z Under Pressure konečně zbavila. Nicméně jak jinak, než vytlučením klínu klínem. Ano, do hlavy mi naskočila píseň další. Melodií Davida Bowieho článek začal a jeho melodií také skončí. O krapet víc se mi ovšem líbí v podání Nirvány The Man Who Sold the World

Tento song si stojí dlouhá léta vysoko mezi mými top oblíbenými a dlouhou dobu jsem jej měla i jako vyzváněcí tón na mobilu. Až někdy zas chytnu záchvat technického hračičkovství kutilství, tak si jej do toho současného stáhnu taky. Teď se mi do toho stále nějak nechce, ale v mobilu původním jsem si s vyzváněcími tóny docela hrála a snažila se napasovat melodie na jednotlivé osoby, např. u mamky jsem měla klasické Mamma Mia! apod. 

 

A co vy, milí čtenáři? Jakou píseň máte, nebo byste rádi měli, jako vyzváněcí tón? A používáte více různých typů vyzvánění, nebo máte vše v jednom?

Taky se vám občas v hlavně zacyklí nějaká melodie? A štve vás to nebo si ji prostě v myšlenkách chvílemi spokojeně pobrukujete?



PS: A po podporu vánoční nálady přikládám jednu píseň aktuální, která mě dnes pobavila:




 

36 komentářů:

  1. Mně nedávno bzučelo v hlavě "Žádnej neví, co jsou Domažlice" (viz https://www.youtube.com/watch?v=Ia5aKK9jfbM)
    Asi záliba v zeměpisu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tuhle písničku mám tak nějak spojenou s dětstvím - už jsem jí dlouho neslyšela a je docela fajn si jí chvíli oživit. :-)

      Vymazat
  2. To je zvláštní, nikdy mě nenapadlo, že bych měl mít jako vyzváněcí tón nějakou písničku :-). Speciální vyzváněcí tón mám jen u jednoho člověka, který je pro mě opravdu důležitý, ale volá jen zcela výjimečně, takže když zavolá, jsem z toho na nervy a chvíli vůbec netuším, co se s mobilem děje, že tak divně zvoní :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ony s tím asi začaly děti, ale fakt je, že i dost lidí v okolí to tak má.

      Já to tak vyzkoušela prvně před pár lety a z počátku jsem se taky u některých lekala, než se mi to trochu zažilo :-)

      Vymazat
  3. Tedy Nomi, jsi mě docela vyděsila. Já dlouho nečetla Tvůj blog a tak nevím proč tohle všechno, budu to muset dočíst.
    Můj Covi průběh byl tedy mnohem lehčí a i tak jsem si postěžovala...Tak tedy ať už to vymizí, relaxuj, spi při otevřeném okně a...a držím palce!

    Jinak co té mobilní melodie se týče, upozorňuje mě jazz blues, děsně příjemný a pro všechny stejný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Covid je největší potvora v tom, jak je nevypočitatelný... Teoreticky mě měl jen lehce šmrncnout, a přitom se tak zaháknul...
      Ale pořád jako nenapravitelný optimista věřím, že už je to téměř za mnou. Jen jsem se naučila mít vůči něčemu větší respekt a opravdu i bez výčitek odpočívat.

      Vymazat
    2. Taky věřím, že už je to za Tebou. A nám nezbývá než tedy věřit, že všechno zlé je k něčemu dobré...

      Vymazat
    3. Jo, Mirko, na většinu věcí se takto dívám, i z tohohle se dá vzít pár pozitiv, minimálně má člověk za sebou další novou životní zkušenost :-)

      Vymazat
  4. Vyzváněcí tón na mobilu, vyhrála "Princezna" od skupiny Světlo, přece nemohu zklamat vnuka ☺. Paradoxem je, že kdykoliv současně hraje někde poblíž rádio, tak žasnu, že vnukova kapela hraje v rádiu. Pak mě docvakne, že mě někdo volá. ☺ Ovšem jejich Maraton měl úspěch a byl i v radiu , tož to jsem se pýřila. Takže Princezna mě z ní v hlavě i v éteru, střídá ji za tu svatů Katarínu a občas Vínečko bílé.
    Pokáč mě potěšil a rozesmál, naladil na vánoce, včera velký bum Botox uvedl novou nahrávku Pohádka, jak jinak je tam i vnuk. Tak u mě jasný, jinak mám na artu nahranou Čardášovou princeznu a čká mě zpětně i dnešní písně z muzikálů, tož budu si to porcovat pro lepší náladu. Jo a koncert André Riu ten si vychutnáme u sklenky bílého dost času do výmazu. Jo a nyní jdu pátrat co ti dunělo v hlavě za melodie.
    Přeji zlepšení zdraví a pohodu, nejen o svátcích ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tu Princeznu, Maraton i Pohádku si musím dohledat, jsem na to úplně zvědavá :-)

      Jé, svatů Katarínu jsem už dlouho neslyšela, tu mám taky nějak víc spjatou s dětstvím. Tyto písničky mě vrací do pohody...

      Děkuji a taky přeji pohodové svátky a hlavně zdraví, zdraví a zdraví do Nového roku. :-)

      Vymazat
  5. Díky za tu Nirvánu, to byl song mých pokročilých náctin:) Aktuálně mě jede v hlavě jenom vánoční odrhovačka ze strojku na kličku z Lidlu - We Wish You a Merry Christmas. Na ten hudební strojek mě udyndaly děti při nákupu, ale už jsme s Emem vymysleli odplatu - ráno jim to pouštíme do ucha místo budíku. Jinak jsem si uvědomila, že během koronakarantény jsem přestala poslouchat hudbu, protože sluchátka zůstala v práci. A naživo koncerty stejně nic nenahradí, snad příští rok?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak odrhovačky z dětských strojků a cédéček patřily dlouhodobě k těm nejúpornějším :-)

      Fakt je, že taky poslední dobou toho poslouchám čím dál méně. O to víc si užiju, když se tak někde proklikám a nabídky v odkazech mě vrací dál a dál do spokojené minulosti mládí :-)

      Jj, Nirvánu mám jako relaxační hudbu, to je taková sázka na jistotu. :-)

      Vymazat
  6. Já přešla plynule z Make it so (odsud https://m.youtube.com/watch?v=oiSn2JuDQSc ),do Sanitizer's coming coming to town https://m.youtube.com/watch?v=yPDkCOJO3pc&t=4s

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, mařko, díky, tak to se povedlo :-) Obojí je fakt vtipné, akorát teď z hlavy chvíli tu první melodii zas nedostanu :-)

      PS: mimochodem, zkus nakouknout na ty slovní hrátky, jak se to nenápadně mezitím "zvrtlo". Už je tam těch vět přes 200 :-)

      Vymazat
  7. Opět jsem si tvoje vyprávění přečetla jedním dechem. Přeji ti, ať už je to jenom lepší, návrat do práce po tak dlouhé době, to opravdu muselo být něco :) Přeji ti pěkné předvánoční dny :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Eliss, také Ti přeji pohodové svátky.

      Jj, ale první nesměle-otrkávací kroky už mám za sebou, tak do Nového roku snad vykročím lehčeji :-)

      Vymazat
  8. Já bych spíš varovala. Když člověku není dobře, neměl by se přetahovat. Ono se to pak sečte a už nebude mít na vybranou... Ale chápu, také jsem se při nemocenské bála, že přijdu o práci... Tak přeji hlavně hodně zdraví a i to štěstí a úspěchy
    pro tebe i rodinu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úplně chápu, jak to myslíš a máš pravdu. Ale na druhé straně je to opravdu o práci a zabezpečení rodiny, takže musím zatnout zuby a nějak to ustát... Jsem si vědoma chůze po tenkém ledu a bude to i o určitém vyvažování námahy. Naštěstí ta dohoda v zaměstnání byla nyní velice vstřícná, tak snad to vyjde... Hodně počítám i s tím volnem mezi svátky a možností končit dřív v ty pracovní dny a do ledna snad bude zas o něco lépe...

      Děkuji a Tobě i Tvým blízkým taky přeji hlavně to zdraví a pohodu!

      Vymazat
  9. No, zní to docela hororově. Snad si o svátcích odpočineš a tempo v novém roce nebude muset být tak zběsile šílené, alespoň ze začátku... a když už jsme u toho Pokáče, tak jeho Pusťte nás k holiči jsem měla vražené v hlavě pořádně dlouho :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, taky doufám, že příští rok bude méně zběsilý... :-)

      Tak tohohle Pokáče jsem ještě neslyšela, půjdu si co nejdřív dohledat..

      Vymazat
  10. Melodie. Poslední tři dny šéf v práci přeladil na stanici, kde hráli téměř nonstop směs vánočních songů. Zřejmě chtěl podpořit pracovní tempo. V takovém případě se i z klasiky může stát téměřodrhovačka. :-)

    Veselé Vánoce vespolek. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Oby, děkuji, Tobě i Tvé rodině taky přeji příjemné svátky :-)

      Jj, koledy a vánoční odrhovačky se taky občas umí dobře v hlavně zaseknout :-)

      Vymazat
  11. Fredy Kruger

    Eduartt Prdhouno zatnul své pěsti :
    " Ve hlavě znějí mi furt ,,Zvonky štěstí,, !!
    chci jinou písní je vytěsnit,
    však nejde to ! ,,Zvonky jsou úděsný,, !

    ... a ostatní písně ? ty pro mne jsou tabu !
    a neslyším Káju !! Jenom tu babu !!
    Zcvoknu se tohoto večera

    jááá... se z toho snad posera !!
    Baba furt piští, já sotva usnu !"

    ... tu vzpomněl na Wokera !
    ,,Baladu o snu ,,!

    " Kterak se možno snu zbaviti ??
    zkrátka : musí se zabíti !!
    cožpak se z postele nevyhrabu ??

    Vstávat !!" ( si poručil ) zabiji babu !!
    a pak v klidu mohu jít na kutě !!!"

    ... pištivá už to má nahnuté !!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fredy, ačkoli dnes ve verších neodpovím, musím říct, že jsem se s chutí zasmála nahlas :-) Dost povedené! :-D

      Vymazat
    2. Rovněž mě Fredy dobře pobavil. Prej "...pištivá už to má nahnuté!!" :-D

      Vymazat
  12. S písničkou v hlavě má problém asi každý, u mě je to nejhorší, když se snažím usnout a ona si tam vesele vyhrává, jako by se nechumelilo :D.
    Dodatečně přeji krásný zbytek svátků vánočních a v novém roce hodně štěstí, zdraví a pohody :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janinko, děkuji a Tobě taky přeji hodně zdraví, štěstí i pohody do Nového roku! :-)

      Jj, ono hodně záleží i na té písničce. Některé mi nevadí, ale většinou ty nejvíc urputné bývají i ty nejméně chtěné, často nějaké znělky reklamy apod. :-)

      Vymazat
    2. To je dost dobře popsané ve filmu V hlavě :D

      Vymazat
    3. Díky za tip, to bych si mohla po letech pustit :-)

      Vymazat
  13. Pro mě bylo asi nejhorší, když se mi v hlavě zacyklily popěvky z pohádky Tři bratři. Po třech hodinách s melodiemi: říkají jí červená a nebo já bych se ženil jako ďas, jsem skutečně začala pochybovat o svém duševním zdraví a o tom pana Svěráka též. A to s tou pohádkou nemám jinak problém. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Bev, souhlasím, tahle se zavrtává do hlavy solidně. Pro mě bylo peklo dostat ven tu o hlídacím vlkovi :-)
      A pak si to zanotovala dcera - a zas jsem v tom jela... :-)

      Vymazat
    2. Tu pohádku jsem teď nedávno (poprvé) viděla, ale ty písničky jsem už dávno zapomněla. Vlastně jsem úplně zapomněla, že tam nějaké písničky byly. :-)

      Vymazat
    3. Oby, to asi že Ti je potom pár dní některý z potomků nezpíval pořád dokola (respektive ne přímo po zhlédnutí pohádky, ale po nějaké besídce či co...) :-)

      Vymazat
    4. Aha! To by mohlo být. Já na tu pohádku koukala sama, bez dětí. A dost často si něco pouštím na youtube, takže ty nověji sledované filmy asi tamty pohádkové písničky překryly. ;-)

      Vymazat
  14. Připomnělo mi to dobu, kdy jsem byla na dvou mateřských dovolených a po asi 4 letech jsem se vrátila do práce. Všechno bylo zcela jinak. U mne to byla doba před revolucí a po revoluci. Všechno se tolik změnilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to musel být fakt solidní masakr. Nad tímto mě nikdy nenapadlo se zamyslet, změna to musela být opravdu značně náročná.

      Vymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.