neděle 27. prosince 2020

Pedro, přecpanost, puzzle, pohádka…

 

Prostě příjemné prožívání pohody

 

Letošní Vánoce byly pro většinu z nás zvláštně odlišné.

Pro někoho víc, pro někoho míň. Zatímco jedné z mých kamarádek 24. 12. 2020 karanténa končí, další řeší dilema, kterak bez chuti a čichu bramborový salát doladí. A já, úměrně neutuchající bolesti hlavy, na vánoční úklid a nezbytné přípravy vyčleňuji zhruba hodinu. Docela silně zvažuji, zda se vůbec hecnout dárky zabalit, nebo je v nějaké beztvaré hroudě jen nacpat pod stromek. Který ovšem ještě ani dopoledne nestojí. 

Nejdřív je totiž třeba provést manévry s přestěhováním morčete a vyslechnout hádku o to, kdo stromek nezdobí. Před pár lety tato čestná funkce přešla na ratolesti a ty si zdobení stromku, na rozdíl ode mě, neužívají. Letos tato „dřina“ padla na syna a baňka nepřežila jen jedna, což je tak akorát vyvážené množství několika střepů pro štěstí a zároveň zachování přiměřeného počtu funkčních ozdob.

 

Po příchodu babičky naše rutinní šeď trochu ožije. Její neutuchající energie je během mžiku všude plno, Lucka záhy nafasuje přezdívku Alenka, zatímco Toma přejmenuje na Lucinku. Hned je veseleji. Náladu pozvedne i likvidace mého oblíbeného, cca před čtvrtstoletím pořízeného, hrnku na kafe. Né, že by rozbíjení nádobí byla až taková kratochvíle, ale syn, aniž by kdy byl četl Malého Bobše, ulomené ouško ukořistí, hraje si s ním a tváří se, že to je fakt nejvíc cool věc, jakou poslední dobu objevil. Vědět to dřív, rozflákla bych o dva tři hrnky víc a mohlo být s dárky po starostech.

Po slavnostní obědo-večeři se přesouváme do obýváku, kde rozsvícený stromeček vánoční náladu přece jen vytváří. Letos se na rozbalování dárků asi nejvíc těším já, neb syn si stále ještě pohrává s oním ouškem a dcera onu očekávanou chvíli neočekávaně natahuje. Asi pod dojmem nafasování uměleckého pseudonymu Alenka využije příležitost četnějšího publika a zahájí kulturní vložku. Od jarní karantény se totiž jako samouk učí hrát na kytaru a bystře usoudila, že je vhodná doba na první veřejné vystoupení. Sváteční atmosféru rozpálí typicky nevánoční pístní Bedna od whisky a následně pro velký úspěch pokračuje další skladbou mimo téma – Holky z naší školky. Netušila jsem až dosud, jak je ona odrhovačka dlouhá a kolik má šílených slok. Fajn, kytara se odkládá, můžeme se vrhnout na rozbalování dárků, které jsem dopoledne ponejvíce jen narvala do dárkových tašek, ačkoli jindy si jejich balení vyloženě užívám.

Aha, tak ještě další vystoupení, tentokrát už opravdu vánoční, pro změnu na flétnu a jen dvě sloky: Vánoce, Vánoce přicházejí... Jo, to sedlo. A jdeme na to rozbalování.

Jen ještě nesmíme zapomenout na tradiční vánoční fotku u stromečku. Na fotku jsme sice nezapomněli, ovšem opomněli jsme drobný detail ohledně vzrůstu naší rodinky a před stromkem jsme letos nepoklekli, takže ve výsledku máme skupinovou fotku záhadně umístěnou v rohu obýváku, neb stromková zeleň za námi ani kousek nevykukuje. Ale u focení bylo docela veselo. Do role fotografa byla chvíli pasována i babička a až po několika reklamacích přístroje, který vytváří místo uměleckých fotografií jen a pouze růžovo-červenou plochu, se jí povedlo mobil uchopit také mimo objektiv.  

Hurá, a konečně se můžeme vrhnout na ty dárky, i když trumfnout to ulomené ucho z hrnku bude docela výzva. Nicméně každý jsme si tam nakonec nějaké ty své radosti našli. Mě nejvíc pobavil balíček žvýkaček Pedro. Nejen, že mě zas přenesl do nostalgie dětství a povedla se mi po patřičné dřině vyfouknout i ona památná bublina přes půlku obličeje, nově jsou k nim přiloženy také tetovačky (to asi na vyvážení té námahy při žvýkání a vyvanutí chutě už  po minutě). Vánoční obývák se záhy přemění v tetovací studio. Jako majitelka jsem na řadě první a fasuji veselou zrzavou kočku. Celá já. A beru to jako znamení, že se mám jako kočka v následujícím roce chovat, teda i nadále víc odpočívat. Babička dostane obtisk zamilovaného psa a vysmátého žraloka. Lucka pak Tomovi závidí plameňáka, protože na ní zbude jen racek s člunem, takže v rámci hledání ušlechtilejších obrázků přijdu šmahem o větší část onoho retro-dárku. Což mi ovšem nevadí, a to i díky velkorysé náladě poté, co mi na dvoudenní intenzivní bolest hlavy konečně zabere Ibalgin.

Takže spolu nakonec zkoukneme i letošní vánoční pohádku, která nás oproti té loňské docela i baví. A zítra, zítra se s dcerou vrhneme na tradiční vánoční skládání puzzle, které pod stromečkem už řadu let nechybí.

Vlastně to byl, navzdory rozpačitému začátku, zas docela fajn pohodový štědrý den.

 


 

-----

Největší překvapení mi ovšem přinesl dárek nečekaný a zároveň velice trefný, který jsem dostala den předem:


Štěstí je mít přátele – pak jde vše víc vesele :-)



-----

A co letošní svátky nejvíc potěšilo vás, milí čtenáři?



33 komentářů:

  1. Konec dobrý, všechno dobré :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tečka. :-)

      Jj, v dobré konce věřím stále, i když jsem z věku, kdy se věřívá na pohádky, docela už vyrostla :-)

      Vymazat
  2. Potěšil mne sociální komunikační systém, díky němu jsem si rozbalila dárky v pěti obývácích tří měst a přitom jsem nedržela ani jeden v ruce.
    Máme další vánoce naplánované v létě a mé kulaté narozeniny též, díky tyčkám mi poškrabaný nos signalizuje, že může být i hůř. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je bezvadný plán, dooslavit Vánoce v létě. Tipuji, že takových bude v roce 2021 víc :-)
      Jj, ještě že existuje ta možnost virtuálního spojení, to tuto dobu aspoň trochu odlehčí.
      A doufám, že výsledek dopadl dobře negativně!

      Vymazat
  3. Pedro! To máme s bráchou jako hotovou relikvii :-D Vždycky jsme se vzájemně ptali: "A co chceš k narozeninám? Pedro? Nebo... dvě Pedra?" Není to tak dávno, co je zase začali vyrábět (nebo alespoň nějak zjevněji prodávat) a od té doby už jsme si ho dali nejmíň třikrát :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já jich pod stromečkem našla plný pytlík. No dobře, ne přímo pod stromečkem. Spíš z ruky do ruky a se slovy: "Jo, teď jsem si vzpomněl, že mám pro vás taky nějaké dárky..." mi je předal syn (aby mi jich pak dobrou třetinu uzmul)... :-)

      Když jsem je po letech objevila poprvé, tak jsem z toho taky měla docela velkou radost. Ještě začnou vyrábět Sevak - a to už ani neustojím :-)

      Vymazat
  4. Bylo by záhodno nahlásit, jak se jmenovala letošní vánoční pohádka. Co mě potěšilo? Že byl sníh, že jsme se relativně "ve zdraví" (bo jeden nikdy neví) sešli, že stromek (ukotvený na stropě bungee lankem) přežil všechny ataky naší Kat, když nepočítám jeden utržený bonbón a jednu uškubnutou ozdobu, že byla celkem dobrá zábava, že konečně došlo i na jeden starší film s vánoční tematikou (manžel urgoval potřebu společného čučení na film už dva dny, ale dřív jsem to nestihla). Chtěla jsem (vlepit) napsat vánoční článek na blog včera, ale nevyšlo mi to. Dnes je pěkně, asi půjedeme někam do přírody na výlet.

    Užívej jako kočka všechny volné mezivánoční dny. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oby, pohádka se jmenovala O vánoční hvězdě - https://www.csfd.cz/film/890791-o-vanocni-hvezde/komentare/ - a byla docela fajn. Na loňskou se tuším pro změnu dalo dobře nadávat, ale už si nepamatuji, jak se jmenovala :-)

      Tak u nás byla včera sněhem akorát ráno pocukrovaná auta. Odpoledne jsme se šly s Luckou projít a přistály na mě asi dvě nebo tři velice nesmělé a osamělé vločky...
      Tu vycházku jste měli dnes určitě fajn - článek neuteče, ale počasí se může zvrtnout :-)
      No, ozdoby na stromku, to musí být pro kočičáky obecně asi docela slušné vyžití :-)

      Vymazat
    2. Díky za info o pohádce, zkusím vyhledat.

      Z výletu do přírody nakonec byla jen asi půlhodinová procházka podél řeky. Myslela jsem původně, že bychom jeli se psem na nějakou delší procházku k jezeru, ale jsem si neuvědomila, že na autě je ještě pořád plno štědrovečerního přimrzlého sněhu. Hlavně teda na předním skle.

      Copak ozdoby, ale už samotný vánoční stromek, když vyleze ze škatule, je pro většinu koček signálem k válečnému tanci. :-)

      Vymazat
    3. Tak to ohledně koček věřím. U nás má morče dilema - kvůli stromku se přesunulo blíž ke kuchyni, takže má lepší přehled o jídle (spokojenost), jenže dostává obvyklé porce (trauma)... :-)

      Ta pohádka, taková v normálu, příjemná - ne úplně typická. Ty top se točily asi v době mého dětství, mi to tak někdy připadá... Ještě byla docela dobrá Anděl Páně - první i druhý díl.

      Vymazat
    4. Loňská, nebyla to Princezna a půl království? S Rumlem a Ebenem?

      Vymazat
    5. Quanti, vůbec si nevybavuji, nerada bych některou konkrétní pohádku poškodila, jen vím, že na to nadávali komplet všichni a bylo to docela vděčné téma :-)

      Vymazat
  5. Pedro! V Pasáži Světozor v Praze mají prodejnu. Také jsem tam letos nakupoval dárky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kolem té jejich prodejny jsem před časem chodívala do cvičení - což bylo lehce kontraproduktivní, neb tam mívali i pendrek. Na váhu. Jo, na váhu to pak může mít vliv...
      Tak jsem začala parkovat na opačném konci, ale to se mi zas to cvičení dost prodražilo - cesta vedla kolem knihkupectví... :-)

      Vymazat
    2. To je skoro jako z Odyssea - volit mezi Skyllou a Charybdis

      Vymazat
    3. To jo :-)
      Nakonec vyřešeno cvičením jinde (ale ne z těch výše uvedených důvodů, čistě pro změnu)

      Vymazat
  6. Tak to ousko od hrnku me pobavilo. Nase deti taky obcas nadchne nejaky odpadek, jak to vetsinou nazyvam ja. Letos mi udelaly nej radost teply fusekle od mamy, ktery jsem si zapomnela na navstevu Podkrkonosi zabalit, uz jsem velka holka zrala i na papuce s berankem:) Pohodove svatky a toho odpocinku se drz, jen lezeni po stromech a zrani ptacku i s pericky bych si odpustila:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mě to ouško tak nějak dojalo, že ho mám teď problém vyhodit :-)
      Bez teplých ponožek na hory ani ránu - ať žijí měkké dárky :-)
      Spíš to vidím na dost povánočně vykrmenou kočku zápecní, co občas milostivě pohne tlapkou, když před ní budou mávat mašličkou - takže jo, odpočinku se hned tak nevzdám :-)
      Děkuji a taky přeji hodně pohody! :-)

      Vymazat
  7. U nás byl na Štědrý den dopoledne den otevřených dveří,nakonec tak je to každým rokem. Test a nebo prodělaný covid byl podmínkou ☺,bez objetí, za to s hojnou hygienou. Tak snad to vše bude bez následků,největší radost s dárků? Pohled na manžela při rozbalování jediného dárku - covid víc nakoupit nedovolil. Jako překvapeníN navrch úkol uhodnout co by v balíčku měhlo být. Střelil a vybafl - měkouš. Převezla jsem jej, byla to bonboniéra s mini hořkými čokoládky,to bylo radosti.Já čoko nemusím, tak mu je nikdo ujídat nebude ☺ Dárků bylo plno od dětí a vnoučat,naše brzké poděkování formou SMS je vyvedlo v údiv, že tak brzo rozbalujeme. Má odpověď, že senioři mohou kdy chtějí měla za následek povzdychnutí, tak to se načekáme, než budeme senioři. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je fajn, že jste měli aspoň přiměřeně společensky pojaté svátky.
      Musím říct, že manžela chápu, balení čokoládek by mě taky potěšilo. A vlastně jsem i část takových dárků dostala - to je sázka na jistotu :-)
      Fakt je, že letos to bylo takové chudší, nálada na nakupování moc nebyla - ale i tak to nebylo špatné. Hlavně zavládla pohoda, a to bylo bezva.
      :-) My, ač nesenioři, taky rozbalujeme docela brzo, ať je potom už klid na pohádku.

      Vymazat
  8. Zní to ošklivě, ale mě nejvíc potěšilo, že mladší část rodiny na Boží hod po čtyřech měsících pobytu na chvíli odcestovala, takže je tu chvíli klid.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě to vůbec nezní ošklivě, ale upřímně :-) I od prima lidí, věcí a zážitků je třeba si dát občas pohov, aby se na ně člověk zas mohl těšit...

      Vymazat
  9. Nemáš to jednoduché, ale dobře to dopadlo. Do nového roku Ti přeji hlavně dobré zdraví, to ostatní se podda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jirko, děkuji. Také Ti do Nového roku přeji hlavně zdraví a pohodu. :-)

      Vymazat
  10. Je to doslova idylické prožívání Štědrého dne, tak nějak to bývá i u nás. Trochu zmatků, trochu nervozity, hodně smíchu (a jídla!) a pak pěkné překvapení pod stromkem. Mně letos Ježíšci nadělili domácí pekárnu. A to jsem se jen před svátky zmínila, že by se nám hodila, protože naše prodejna COOP v brzké době zřejmě v dědině skončí. Chtěla jsem přidat komentář už včera, ale nepovedlo se ani na třetí pokus, tak snad dnes.
    Krásného Silvestra, přeju a v novém roce jen všechno dobré. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Bev a nápodobně, také hlavně vše dobré v Novém roce! :-)

      Jj, pekárna je fajn, manžel je celiatik, tak bezlepkový chleba si peče už skoro 12 let - pekárnu využívá z 99,9 %. Ale nedávno jsem zkusila upéct taky jeden pšenično-žitný chleba (kupujeme směsi z Labety) a byl výborný.

      To s komentáři mě mrzí, netuším, kde vzniká problém... Taky se mi to tak různě někdy stává, je to mrzuté. Tak jsem ráda, že se nakonec povedlo :-)

      Vymazat
  11. Krásně jste si to užili, vtipně zrekapitulováno! :D

    Letos, jako bych měla tušení, že se to na Vánoce všechno zvrtne, jsme dělali všechno s předstihem - stromek kluci zdobili tři týdny předem, dárky jsem balila taky tak, potřebné na štědrovečerní stůl jsem měla dávno v mrazáku a ve výsledku to mohly být docela klidné Vánoce, nebýt toho, že jsem musela na Štědrý den do práce. Ale i tak se povedlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uf, tak pracovní Štědrý den, to vážně nezávidím. Ještě, že jsi to měla tak předchystáno!
      Fakt je, že ještě před pár lety, když jedna polovina potomků částečně věřila na Ježíška, tak jsem taky balila s velkým předstihem. :-)
      Děkuji, hlavně to ucho od hrnku nešlo nezapsat :-)

      Vymazat
  12. Verím, že ste prežili krásne Vianoce. Ja som sa u svokrovcov cítila mierne ako vydedenec, ale svojou alerigou na majonézový šalát som si za to mohla sama. No tak či onak to boli prvé Vianoce s našim princom a na to sa nezabudne hádam nikdy. Aj keď on to ako polročný ešte veľmi nevnímal a jediné, čo ho zaujímalo bolo, ako dať dole ozdoby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikky, tak ta alergie na majonézový salát mi připomněla scénku z Jak jsem poznal vaši matku - kdy je Lily na návštěvě u tchyně:
      https://www.youtube.com/watch?v=luev-8DhnZ4
      Doma je doma, úplně Tě chápu :-)

      Jj, ty Vánoce s dětmi, to dostává úplně jiný rozměr. :-)

      Vymazat
  13. Ucho od hrnku pobavilo :D jsem zvědavá, jak budou vypadat Vánoce za pár let, zatím pidižvíci tvrdošíjně věří na Ježíška, i když někde uvnitř už musí jednoznačně tušit... malej mi reklamuje už i čokolády od Mikuláše, že jsem to tam dala já, ale Ježíšek drží jak Drei Wetter Taft :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás se věřilo taky dlouho, i když posledních pár let s pochybnostmi :-)
      Ale fakt je, že po definitivním prozrazení už to nemělo takové to nadšené kouzlo očekávání... Takže jsem ve výsledku byla ráda za každý ten natažený rok navíc, i když to byla čím dál větší fuška, díky ostražitým hlídkám u stromku, zrealizovat :-)

      Vymazat