úterý 8. prosince 2009

Pondělí či neděle, vlastně nic se neděje...

 

A mi z toho kvanta drobných „nic" asi brzo přeskočí...

 

  

Už se regulérně těším do práce!

Děti jsou doma dlouho - víc, než jim milo. Lucinka čtvrtý týden a Tomík druhý. No, a není jim už tak špatně, aby je člověk udržel v posteli nebo aspoň částečně v klidu...

Začíná nám doma vládnout nějaká anarchie, nebo co. Skoro nic už je nebaví, potřebovaly by větší rozlet, tak se soustřeďují na dožgarování, popichování, braní si věcí, tlučení se, kvílení, honění se, řvaní... a to pořád dokola.

Snažím se je srovnat a každý takový pokus o zvýšení hlasu úspěšně zakončuji pětiminutovým kašlem...

Tak na to prostě už kašlu a těším se do práce...

  

---

Ani ten chudák Mikuláš to neměl letos u nás jednoduché. Kdy měl taky ty balíčky nachystat, když mu ty příšery pořád strašily za zadkem. Navíc, co do nich - když ovoce jim v době nemoci rodiče cpou horem dolem, sladkostí mají už i tak dost...

Nezbylo mu než improvizovat a ukrást pár bebechů Ježourovi. Takže teprve po všeobecných nadílkách o půlnoci lezl té rodině po skříních a něco plichtil. Knížku se samolepkami, knížku s dinosaury a 3-D brýlemi a puzzle.

Drobotina v té rodince má totiž momentálně období skládání puzzlí, tak je třeba železo kout, dokud je žhavé, o vánocích už by to nemuselo být aktuální...

   

---

Takže, když už to vypadalo, že příšery na Mikuláše nic nedostanou, přece jen ráno našly u balkónových dveří balíčky.

Trošku mě dojalo, jak byly nadšené a s očima na vršku hlavy napjatě poslouchaly vyprávění - „Kterak matka asi v noci toho Mikuláše v obýváku slyšela":

„Jé, mamííí, a šla jsi se na něj podívat? dychtivě.

„Néé, bála jsem se, ať vám ho nevyplaším." spiklenecky.

Úžasný zážitek sledovat ta rozzářená očka. Za to půlnoční prošňupání skříní to teda stálo.

  

  

Mimochodem, až do nedávna jsem si myslela, že hlavním cílem u puzzlí je  - je poskládat. Jsem však už poučena a vím, že nejdůležitější je co nejdříve z každého balíčku ztratit jeden dílek.

Jen nevím, jestli to mají na svědomí ti malí pracanti nebo jim křivdím, jsou v tom nevinně a ty dílky kradou pračkovo-ponožkoví trpaslíčci...

Třeba tomu jednou přijdu na kloub...

  

Jo, a ty 3-D brýle se nám lehce prodraží. Jak si je tak chtěl Tomík vyzkoušet, odložil si někde! ty své nové drahé brýle (ne ty staré a podřené, samozřejmě) a Lucka zrovna tam někde! doskočila...

Takže už vím, co je myšleno slovním obratem „udělat z brýlí koloběžku"...

  

  

Dneska odpoledne mě ale Tomík pobavil. Když jsem šla uspávat neskutečně protivnou, unavenou Lucku, vyrobil jí nádhernou ceduli na dveře.

Obrázek čerta vystihl úžasně a tatínka donutil dopsat: „Lucka nominková je čert. Zákaz vstupu!"

Extrémně výstižné...

Tu ceduli jsem prozatím ponechala...

 

  

Takže jak jistě chápete, těším se do práce...

Teda, možná k tomu přispěl i fakt, že jsem si o víkendu někde na netu vypočítala, kolik za ten paragraf asi tak můžu očekávat peňandzí. Jsem opravdu neskutečně ráda, že nejsem matka samoživitelka a v případě nemoci dítěte se nebudeme muset chodit pást...

 

  

12 komentářů:

  1. Nedivím se Ti a přeju, ať už brzy (hodně brzy:o)) se dostaneš do práce a odpočneš si od utírání nosů a krocení divé zvěře!

    OdpovědětVymazat
  2. [1] Jé, tazinko, tak přesně toho utírání nosu dravé tygřice jsem si dnes užila dosyta. Půl hodiny jsem s různými kapesníky (papírové i látkové rozmanitých barev) naháněla vzteklou usoplenou holčičku, která došla k přesvědčení, že nudle u nosu jí extrémně sluší, obzvláště ve stavu, kdy visí až na bradu...
    Ani \"lůžový\" kapesník nezabral...

    OdpovědětVymazat
  3. :) Ty bláho, 4 týdny na paragrafu, to bych mohla vyhlásit osobní bankrot! Aspoň, že máš doma muže, co umí napsat \"Lucka je čert\"

    OdpovědětVymazat
  4. [3] No, Petisee, ono při tom prvním měsíci to po přechodu z mateřské zas až tak dramaticky nakonec nevyzní... A navíc, 3 dny jsem mezitím do práce stihla zaskočit :-)

    Ale upřímně teda doufám, že si to teď prcci odmarodí a do nového roku vykročí svěže a hlavně dlouhodobě zdravě...

    OdpovědětVymazat
  5. Můžu ti zodpovědně říct, že dílky z puzzlí (stejně jako klíče, ponožky ... atd.) ztrácí strašidýlko - a to konkrétně Zášupšák domácí. Krásně ho popsala paní Vítězslava Klimtová v Lexikonu ohrožených druhů strašidel :-)

    OdpovědětVymazat
  6. [5] Maire, díky. To jsem zas o kousek chytřejší :-)
    Budu muset ten Lexikon někde schrastit. Kdoví jaké záhady mi to pomůže ještě odhalit... :-)

    Jen, jak tak nad tím přemýšlím, nechápu, jak by takový Zášupšák mohl být ohrožený druh. Třeba nám se toho ztrácí pořád víc...

    OdpovědětVymazat
  7. Kde je fotka čerta? ;o)))

    U nás Zášupšákům fandí, podporuje je a tajně jim pomáhá náš pes. Je to bída. Nezašantročí-li to Zášupšák, zlikviduje to pes. ;o)

    OdpovědětVymazat
  8. Nominek: Lexikon mají normálně v knihovně a dá se i koupit. A Zášupšák právě jako jediný z Lexikonu chráněný a ohrožený není, ale je natolik známý, že se do knížky prostě vecpal :-D

    OdpovědětVymazat
  9. [7] Oby, budeš se divit, vážně jsem ho chtěla vyfotit (osobní výkon), ale než jsem to stihla, byl manifestačně ze dveří stržen a dnes ho manžel tak nějak \"šikovně\" rozšlápnutím roztrhnul... (ne, vážně netuším, jak se mu to mohlo tak skvěle povést provést)

    No, to teda nezávidím. Já mít doma k Zášupšákům, pračkovým skřítkům a dětem ještě snaživého pejska, tak doživotně na jakékoli hledání rezignuji... :-)

    OdpovědětVymazat
  10. [8] Maire, tak to je jasné. Zášupšák se prostě nejspíš vecpe všude...
    Ještě že ty ostatní strašidýlka z Lexikonu někde nezašantročil... :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.