Únava

Varování: Pozor, čtení tohoto článku může vážně narušit váš energetický náboj! 

Jo, je to tak. Jednu dobu člověk neví, jak v práci odsedět těch osm hodin (když toho není moc, děsně se to vleče) - a pak najednou bác ho, začne se to v jednom termínu valit ze všech stran... Domů se pak odpoledne plazí vyšťavená osoba, po ní se zas plazí pro změnu totálně neunavitelné ratolesti, domácnost chátrá - to je třeba napravovat o víkendech (prý času to zaslouženého odpočinku, cha!). Pak zas práce... a furt dokola.

Zaplaťpánbů za ty paragrafy.

  

Už jsem tu dlouho o žádném nepsala, že? No, jeden jsme zas nafasovali začátkem týdne - ale já osobně ho čerpám až od včerejška. Takže ve středu dohonit v práci všechny možné restíky a domů pro jistotu ještě o dvě hoďky později než obvykle. Celkem unavena. Asi hlavně i nedostatkem spánku... Ono totiž to  nemocné dítě, bloumající za matkou po nocích...,

... pak s radostí dáchne si odpoledne (na noc je třeba nabrat sílu!). To samozřejmě hlídá někdo jiný, odpočinutý. Takže matka z toho má samozřejmě prd... I když, ten pohled po návratu z práce docela stál za to... Prostě, celkem zjihle jsem sledovala to zpocené kuře spící v obýváku na koberci, hlavou zabořené v plyšovém králíkovi, zamotané v peřině (mé, samozřejmě), spokojeně si pochrupující...

 

Včera vyšla s hlídáním řada na mě. Unavená jak pes těšila jsem se na odpolední chrupendo (klidně i na tom koberci). Nic. V období rekonvalescence se už pospávání zásadně neprovozuje.  Ale že se hned tak nevzdávám,  pokoušela jsem se to živelné stvoření vzorově naučit odpočívat i v období běžném.

Pojala jsem názornou ukázku tak důkladně, až jsem se dostala do takového toho příjemného odpoledního bdění - kdy člověk ví, že dřímá, přitom všechno vnímá (včetně toho, jak asi „eroticky" vypadá s tou pootevřenou pusou). 

Dcerka je ohleduplná. Došlo jí, že maminka ten odpočinek potřebuje. A protože má maminku moooc ráda, přemýšlí, jak jí to spinkání zpříjemnit. Výjimečně si teda odpustí cestování po mámině hlavě, ale kradmo se odplíží pro překvapení... Po špičkách se vrátí zpět, hlavně opatrně - aby spáče neprobudila.

Ach ano, tomu  spáči je zrovna tááák příjemně. Podvědomě čeká, že mu bude pod peřinu zasunuta banda plyšáků a zároveň cítí, jak se uvolňuje, propadá...

...

A najednou „břink!" - trianglový megaúder přímo u ucha... A dcerčiny oči záři taaakovou radostí... Jak ona tu maminku kráááásně „uspává"...

 

Takže nic. Třeba příště.

   ¨

-----

Ale řeknu vám, jsem vážně unavená.

Dokonce se mi o tom dneska zdálo i ve snu. To jsem byla tááák vyčerpaná - až jsem ve srovnání se snem ve skutečnosti svěží jak mátový dech...

  

   

Hm, tak jen doufám, že jsem vás tím dnešním lkaním moc neuspala...

„zív"

„Zíív"

„ZÍÍÍV" 

...