sobota 9. října 2010

Sice s křížkem po funuse,

ale třeba někdo taky prošvihl...

Nevím jak vy, ale já dík internetu „objevuji Ameriku“ poměrně často. Možná o to více, čím méně vstřebávám TV vysílání.

   

Na dětských programech jsou sice pořady pěkně barevné, svižné a nezřídka i vtipné – leč novinky z aktuálního světa dění se tam člověk nedoví.

  

Naštěstí existují v práci i tací, co jsou TV závisláci – a sem tam nějakou tu důležitou informaci přede mnou utrousí.

Já se ji chytnu, projedu ji googlem -  a můžu si pak třeba chutě trošku zaslzet s Troškou...

Teda, povím vám,  ta malá dívenka fakt válí – posuďte sami...

        

------

Přiznám se, operu jsem jako malá neměla ráda, co bych zapírala (šmarjá, při slově „zapírala“ jsem si vzpomněla, že více než před hodinou doprala pračka a musím pověsit prádlo – nezaprané doufám).

To se mi jednou v dětství totiž máti rozhodla rozšířit kulturní obzory a vzala mě zrovna na operu. Přitom podcenila psychickou přípravu věci neznalého dítěte a nevarovala mě předem. Byla jsem ještě docela prcek, z televizních pohádek zvyklý na křehce líbezné princezny a udatné prince.

Tak mě teda dosmýčila do divadla, a já, v očekávání líbezna,  obdržela poměrně záhy  prudký šok. Mělo to být o Rusalce. A zrada, nikde žádná víla. Místo ní tam vyla zpívala tlustá ženská, motal se tam tlustý chlap a nebylo jim rozumět ani slovo.

Drsný zážitek. Dlouhou dobu mi při slově „opera“ přebíhal mráz po zádech...

  

Pravda, časem už ne tak intenzivně...

Trošku jim pak napravila reputaci Carmen a další.

      

Ale hlavně, všechno chce zřejmě svůj čas.

Třeba  poslední dobou se na netu občas zasekávám právě u operních árií ...

   

------

Mimochodem, ještě k té první návštěvě opery - tehdy mě nejvíc ze všeho zaujalo vyvinuté poprsí oné rozměrné Rusalky („Mami, a proč měla ta paní tak velká prsa?“). Máti z toho dotěrného dotazu vybruslila vysvětlením, že taková operní pěvkyně potřebuje na pořádný nádech pořádný hrudník...

Pak se ovšem nemohla divit, když jsem se ji nějakou dobu před každou prsatou ženskou zvědavě zvídavě ptala „Mami, to je taky zpěvačka?“...

 

Jo, a víte kdo mi tuhle vzpomínku na vyvinutou zpěvačku vyvolal? Třeba na to v tomto klipu přijdete.

 

 

Tak si užijte odkazy, já si jdu užívat věšení toho zapomenutého prádla...

33 komentářů:

  1. [1] :-)))))
    Mod., čím kratší komenty, tím trefnější... :-))

    OdpovědětVymazat
  2. nominku, díky tobě jsem se dověděl, že taková dívenka umí, opravdu umí zpívat - a má to vychytaný... už má v životě jasno, co bude dělat. a když jsem už poslouchal, tak jsem si dal také laru a vzpomněl jsem si, jak jsme kdysi jezdívali (coby dítka školoupovinné) z havířova do ostravy na \"výchovné koncerty\". ach, kde ty loňské sněhy...:-)

    OdpovědětVymazat
  3. [3] hastone - na Rusalku, třeba...? :-)))

    Tak jsem si tu Laru taky pustila. A nejen ji... :-)

    OdpovědětVymazat
  4. s hrudníkem se mi jako první vybaví Caballé a Mercury - Barcelona ... :)
    Třeba : http://www.youtube.com...-SAEfMccY.
    Vlastní Caballé - http://cs.wikipedia.org...all%C3%A9

    OdpovědětVymazat
  5. [5] Jake, tak to je jednoznačně adeptka na Rusalku :-))
    Ale hlas taky bomba.

    Ona ta Sarah Brightman ani není tak nadvyvinutá, jen ta kamera ji ke konci zabírá z těch zajímavých úhlů... :-))

    OdpovědětVymazat
  6. pořád ještě zvykám, pomalounku, holt ten starší věk má taky svá překvapení a novoty ...

    OdpovědětVymazat
  7. Jak říkal Billy Connolly, ta diva vypadá, jako by měla tu róbu proto, aby nebylo vidět, že jede na tříkolce.

    Tady je štíhlá operní sopranistka:
    http://www.youtube.com...45W-Lq7ftw

    OdpovědětVymazat
  8. nemusim, i kdyby tam byli sami vychrtli. Posloucham v podstate jen \"Prodanou\" a Andreu Bocceliho. Treba zfilmovana \"Prodana Nevesta\" byl peknej kousek, a tlustej tam byl myslim jenom Kecal. A to jeste snad jen proto, ze mel takovy divny hadry. ;o)))
    No, rikaji, ze hlavne byvaji pri sobe operni sopranistky. Jak zenska zpiva alt, smi byt i jen plnostihla. ;o)

    OdpovědětVymazat
  9. Ono je to strašně zajímavé, ten fenomén macatých sopranistek:) Ono když se na ně podíváte, zjistíte, že nejsou prostě jen tlusté jak cigánka od kolotoče, prostě koule sádla kolem pasu, ale že jsou jinak masivní - mají mohutné základny, impozantní obvod hrudníku a všude se to maso zdá být docela pevné, jenom je ho prostě hodně.

    Já mám na to vlastní teorii, protože jsem sedm let studovala zpěv, polohově jsem mezzosoprán a pár let jsem zpívala z donucení sopránové party. Ono totiž zpívat soprán je k neuvěření fyzická práce. Abyste dostali zvonivý tón v tomhle rejstříku, musíte si natlačit hodně vzduchu do břicha a spodní části hrudníku a potom ho vypumpovat pohybem bránice. Myslím si, že operní sólistku musí po odzpívaném koncertě slušně bolet břicho, nemluvě o tom, jak vypracovaný musí mít břišní svaly, hodně tkáně tam, aby se vzduch měl o co opírat, a především kolik kalorií tím spálí, takže si pak jde dát dobrou véču a nešetří:-D

    Ono vůbec u zpěvu se nejedná jen o krk a hlasivky, to pracuje celé tělo, musíte si hlídat postoj, při recitálu často vidíte, jak si pomáhají rukama - a to není samoúčelné, ty pohyby pomáhají hrudníku, aby se tam vešlo dost vzduchu; musíte dbát na postavení hlavy, protože instinkt velí při vyšších tónech zaklonit hlavu jako ptáček a to je právě špatně, protože si tak skřípnete vzduchovod... je to dřina a věda, udělat ze sebe hudební nástroj, to mi věřte:)

    OdpovědětVymazat
  10. [8] Henry, díky za odkaz, tak keltská hudba je moc zajímavá.


    Jinak se teda přiznám, že s výrazem \"na tříkolce\" jsem se ještě nesetkala a trošku v něm asi plavu :-) Týká se to té vyvinuté hrudi nebo jsem vedle jak ta jedle? :-))

    OdpovědětVymazat
  11. A henry psanec sem nalinkoval video, ve kterém ta sopranistka zpívá tak maximálně mezzosopránově položenou píseň a ani jednou nevyleze z hrudního rejstříku:-DDD

    Ale to její klasické album může být opravdu operní, to uznám.

    OdpovědětVymazat
  12. squire, náhodou díky moc za objasnění - já jsem v tomto ohledu laik. A poslední dobou si některé ty árie občas na netu pouštím právě proto, že si už umím uvědomit, co dřiny za tím musí být a že to občas opravdu jsou HLASY...

    Vidíš, a já si myslela, že musí být fuška zazpívat spíš hloubku než výšku :-)

    OdpovědětVymazat
  13. [9] Oby, já ji taky dlouho nevyhledávala. O divadle ani nemluvím, dyť tam jsem byla jen letos jednou, a to ještě po letech... :-)

    Ale když se tak někdy na tom youtube k nějakému odkazu dostanu, tak si ho poslední dobou s chutí poslechnu. Fakt obdivuji ty jejich hlasy. Některé úplně hladí...
    A třeba zrovna ten Bocelli, on přijde postaví se a vypadá, jako že nic a sype se to z něho tak lehce... TO je opravdu dar...

    Vidíš, ani jsem dodnes netušila, že bývají fortelnější sopranistky než altistky. Tak nějak bych to tipla přesně naopak, ani nevím proč... :-))

    OdpovědětVymazat
  14. [12] Ano, já vím, že jsem nalinkoval přeslazenou neoperní pisničku. Ale zpívá i operu. Mimochodem, od Sarah Brightmanové je nepřekonatelné toto (pozor na mozek!):
    http://www.youtube.com...L6MAyTXMRA

    [13] Myslím, že se to týká tloušťky obecně; že by se jinak těžko pohybovala, a taky toho, že má takové rozměry, že se jí ta tříkolka pod sukni bez problémů vejde.

    OdpovědětVymazat
  15. Jo tak zpívat hloubku je taky fuška, to jo. Aspoň soudě dle toho, co mi dalo práce zpívat druhoaltové party v Ars Brunensis:-D Tam to ale nebyla moje doména, přeci jenom jsem mezzosoprán, a ve sborech mě obsazují tradičně do sopránu, protože těch je málo a pokud ovládám techniku, jak ze sebe vyždímat soprán, tak až tolik nevadí, že není podepřený tím správným množstvím masa:-D

    V podstatě je fuška zazpívat jakkoli vysoký tón tak, aby se nesl daleko. Říká se tomu \"zpívat hlavou\", musíš použít dutiny podobně jako používá houslař schránu houslí. Potom je tón sytý, nosný a je slyšet, což potřebuje operní sólistka. Pokud nepoužíváš hlavový tón, máš hlas plochý, takový zastřenější, neprůrazný. Vhodný na uspávání dětí:)

    OdpovědětVymazat
  16. [15] Henry, tak to jsem s tou tříkolkou až tak vedle nebyla :-))


    Ale ten odkaz není úplně můj šálek kávy (nebo se říká čaje, teď nějak nevím).
    Před chvilkou jsem měla puštěné toto:
    http://www.youtube.com...zeMbN90Pz8
    A teď zrovna Fantoma - kdy má duet s Banderasem - ten mě mimochodem mile zpěvem překvapil kdysi dávno v Evitě...
    Odkaz na Fantoma: http://www.youtube.com...re=related

    OdpovědětVymazat
  17. Abych ještě upřesnila ten hlavový tón - moje učitelka zpěvu vždycky říkala, že si mám představit, že ten vzduch jde z hlavy ven nosem, ne pusou - musí z hlasivek projít nejprve do dutin, musíš ho úplně cítit, jak se ti tvoří vzadu na mandlích:)

    A dokonale to vystihl později jeden dirigent, když prohlásil: \"Dobrý zpěvák zpívá celým tělem, jenom ne krkem! Jak to drhne přes krk, je to v řiti!\"

    OdpovědětVymazat
  18. Squire, tak ta závěrečná hláška je skvělá :-)))

    No, vidíš, já jsem na tom se zpěvem tak, že když mě děti (které mají narozdíl ode mě aspoň kousek hudebního sluchu) nechají miilostivě zazpívat jednu či dvě ukolébavky, tak to je výkon :-))


    Ad množství masa - tak Ty teda na sopranistku opravdu nevypadáš (na fotkách působíš spíš hodně křehce) :-)

    Vybavuje se mi jeden film z dětství - nevim, jestli trefím název \"Skřivánku, zazpívej...\" nebo tak nějak - o dívčím sboru. Ne, kecám, jmenovalo se to \"Pohlaď kočce uši\", ale zpívaly tam ty holky nějakou písníčku o skřivánkovi - a to bylo vidět, že to je fuška...

    OdpovědětVymazat
  19. Squire, pěkně prosím - kdo je Tvůj oblíbený tenorista? U mně jsou to Pavarotti, Domingo, Björling a Wunderlich (Carusa zatím nemám naposlouchaného, ale bere dech, v tom, kde ho znám).

    Já říkám šálek čaje, ale je to možná mou anglofilií.

    OdpovědětVymazat
  20. [21] No, právě - angličtina. Já si teď nejsem jistá, jak se to správně říká u nás. Jestli tam patří ta káva (nějak mi tam pořád skáče, asi že mi evokuje víc vůní atd...) nebo tam má být ten doslovnější překlad s čajem... Už jsem se u toho několikrát zasekla :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Beru čaj, protože kafe nepiju. I když logicky bych měl brát kafe!

    OdpovědětVymazat
  22. Hm, logicky jsem se teď v jednom článku dočetla by tam mělo být, že to není \"má parketa\"... Takze si v podstatě můžeme čajovat a kávovat dle libosti :-))
    Ač piju i kafe, tak množstevně vítězí čaj...
    Jen miluji vůni čerstvě rozemleté kávy - jak kdysi bývaly ty mlecí strojky v potravinách... :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Jéje, no jasně! tady ještě jdou, nebo byly, když jsem byl naposledy v samoobsluze a trochu se rozhlížel (což bude tak tři roky), i s tím kouzelným klepátkem, aby nezůstala rozemletá káva v té trubičce, jíž padá do sáčku. Jako malej jsem vždycky v těch mašinkách tu trubičku obkroužil ukazováčkem a občas na mě spadlo docela hodně kávy.

    Ad šálek čaje, \"this is not my cup of tea\" podle MNE znamená \"to není něco, čemu bych hověl\" (tedy třeba jako někdo rád chodí do kina a jiného to nebaví, takže kino není jeho šálek čaje), zatímco \"parketa\" mi asociuje to, že v něčem postrádám vědomosti - použil bych to v situaci, když by se se mnou Elefter Luarsabovič Andronikašvili pokoušel zapříst diskusi na téma \"kapalné hélium\".

    OdpovědětVymazat
  24. Henry, máš pravdu, mi tam ta parketa taky nesedí... A přesně jsi vystihl, proč :-)


    Ty mlecí automaty - možná ještě někde fakt jsou, ale nevím, jestli takové ty správné, obří s tím klepátkem. To vyklepávání bylo na tom asi nejlepší. :-) My tam s holkama teda nestrkaly prstíky, ale takové srolované papírové pytlíky. A vždycky jsme z toho rovněž ještě něco vydostaly :-)

    A taky jsem ráda mlela kávu na ručním mlýnku, co kdysi vyrobil děda...
    To jsou vyloženě doslova a do písmene \"voňavé vzpomínky\"... (nostalgický smajlík)

    OdpovědětVymazat
  25. U nás, jak řečeno, byly donedávna s klepátkem. Až vylezu přes silnici, podívám se (může to ovšem být až v březnu). No vida, neodbytně se mi vtírá (ehm) představa mne jakožto proktologa a vás jako kuchařek. Radši řeknu, že ruční mlýnek je například tady v kuchyni.

    Já jsem věděl, že ty šálky chtějí Lva Davidoviče!

    OdpovědětVymazat
  26. nechte chutnat salek caje nebo kafca, a ja letim na kulturni vecer esperantistu, at se taky trochu zkulturnim. Ceka nas prej film \"Mefisto\" ;o)))

    Vuni cerstve mletyho kafe rada mam, ale kupodivu nemam ho rada na piti - takovy to s logrem, ze kteryho se pak muze vestit. Piju jen filtrovany nebo instantni. A caj moc ne, leda matovej, ze solidarity... ;o)

    OdpovědětVymazat
  27. Vůni kafe považuji za smrad a kafe nepiju:-D A docela závidím lidem, kterým to voní a chutná, mají o potěšení v životě více.

    Henry: Musím říct, že oblíbené tenoristy nemám. Dokážu sice z profesionálního hlediska ocenit jejich výkon, ale že by mě to bralo u srdce, to nebere:) To mám už skoro raději ty \"popové\" zpěváky, kteří mají operní vzdělání, ale v top konkurenci by neprorazili, protože prostě nejsou úplně nejlepší a nebo by nezvládli utáhnout operní angažmá - třeba Andrea Bocelli nebo Josh Groban. Na posledně jmenovaného se dá i koukat:)

    OdpovědětVymazat
  28. [27] Henry, tak nezbývá počkat do jara.
    :-)
    Ta zmínka jara v počátku podzimu mi připomněla letošní začátek léta - mine první toužebně očekávaný letní (rozuměj teplý a slunečný) den a hned večer se vedle mě ozve: \"Mami, a kdy už bude sníh? Já chci bobovat!\" ... :-)

    OdpovědětVymazat
  29. [28] Oby, tak doufám, že sis Mefista pořádně užila :-)

    Taky kafe s logrem nedám. Jen kdysi, naprosto výjimečně, pro potřeby věštění, když se zadařilo a dostala jsem se k jedné paní... :-))) (né, že bych tomu věřila, ale proč to nezkusit)

    OdpovědětVymazat
  30. [29] squire, já zas nezažiju potěšení \"prohnat sopránový tón hlavou\" - každý nemůžeme mít holt všechno... :-))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.