1000 věcí, co mě těší

Nová rubrika 

Před dvěma lety jsem v knihkupectví vzala do ruky docela naducanou knížku, začala jí listovat a říkala si, že to je fakt dobrý nápad. Mnoho let zápisků drobných radostí života. Každý den aspoň nějaká maličkost, která potěšila - "karamelová zmrzlina, letní bouřka, nadýchaný polštář, samomluva..."

Kniha se jmenuje 14 000 důvodů ke štěstí a napsala ji Barbara Ann Kipferová.

Už tehdy jsem chtěla začít si taky ty příjemné, všednost rozbíjející střípky zapisovat, dávat si je tady na blog a mít další motivaci pro ten pozitivnější pohled na každý běžný den. Ale nějak z toho sešlo...

Když jsem se nedávno proklikala na článek u Lišky, řekla jsem si, a proč vlastně ne. 

Na denní zápisky to nevidím, pravidelnou ukázněnost v sobě nepociťuji, ale občasný mini seznam bych si tady dát mohla. Třeba se časem taky nějakých těch (pár) tisíc položek nasbírá...

Vlastně pořád nevím, jak ty zápisky uchopit. Jednoslovně to u mě asi nehrozí a na každodenní slohovky energii nemám. 

Existuje riziko, že to bude pořád dokola to samé - i když otázkou je - bylo by to špatně? Není nakonec fajn, když se člověku drobné radosti opakují? Nebo to jednoho donutí vidět a vnímat ještě trochu víc záblesků, aby mohl psát pestrobarevněji?

Nevím. 

Ale jedno je fakt. 

Děsně zapomínám. 

Spousta a spousta příjemných vzpomínek, o kterých jsem myslela, že v hlavě zůstanou napořád, se časem rozplynula a zbyl po nich jen velmi mlhavý obrys. Plno drobných papírků s poznámkami perliček dětí se poztrácelo, než jsem si je stihla čitelně přepsat. O zničených souborech se zápisky ve wordu nemluvě...

A je mi to líto. 

Tak co s tím něco udělat?! Prostě začít...

1/10/2019

1. mám volno, nehoním se a při pospávání, slyším, jak si Tom SÁM dělá svačinu

2. kterou o necelou hodinu později objevím v kuchyni na židli (a protože nemůžu najít žádnou další čistou housku pro sebe na snidani, je mi jasné, co si po pracné přípravě nabalil do školy)

3. černé uhlí jako Lucčin zombie makeup, aneb i na průjmu lze najít pozitiva

4. mimoděk dostanu nápad, jak v práci vyřešit jednu záležitost, která by mě jinak štvala (ne, s černým uhlím to nesouvisí)

5. po dvou letech se přihlašuji na nominkův e-mail a objevím dvě milé zprávy

6. stihnu na ně odepsat

7. večer se rozhodnu už dál neotálet a založit si tuto rubriku...

… protože jedna z věcí, co mě minulý měsíc potěšila opravdu hodně, byl fakt, že se mi zas zachtělo psát. 

A že se mi podařilo se sem, po dvoudenním boji s pamětí i systémem, ještě přihlásit. 

A zjištění, že by mě fakt mrzelo, kdyby se to bývalo nepovedlo...