O kopretinách

Nějak se to v textu spletlo, prodralo se tady retro. Čokoládové! 

V polední pauze se jdu projít a volím tentokrát jinou trasu než obvykle. Při chůzi se automaticky koukám na trávník lemující chodník (od doby, co máme morčata, holt podvědomě sleduji, kde by se dalo dobře trhat „jídlo“) a najednou užasle hledím na několik nádherně se v té zeleni vyjímajících osamělých kopretin. 

Krása… A jak jsem se teď zas rozepsala, hned si v duchu říkám:

Zahlédla jsem právě, 

kopretiny v trávě. 

Netrhám je dravě,

jen si značím hravě 

v té děravé hlavě,

že mě to v polovině října fakt mile překvapilo. 

Kopretiny mám spojené s létem a pohodou. A jsou fajn i proto, že:

- v dětství se mi líbily kopretinové gumičky do vlasů,

- můj první přečtený dívčí román se jmenoval Kopretiny pro zámeckou paní,

- kopretinu bych asi zvládla i nakreslit,

- kytice lučních květů by bez nich nebyla kompletní (Copak by se něco jiného lépe vyjímalo vedle vlčích máků?)

- a taky se ty okvětní lístky nejlíp hodí k otrhávání při „má mě rád – nemá mě rád – má mě rád“… 

Mimochodem, kopretiny jsou jedlé, a navíc mají spoustu léčivých účinků. Věděli jste, že obsahují např. i vitamín B?

Docela zajímavá mi připadá informace, že v Řecku byly kopretiny zasvěceny bohyni Artemis. Hm, Artemis, to byla v dětství má nejoblíbenější čoko-tyčinka – dvoubarevná s kokosovou příchutí, která se bohužel (či pro mě naštěstí) jako jedna z mála přestala zhruba před čtvrtstoletím vyrábět (o té nedávné nepovedené napodobenině spadající pod Margotku se v tomto směru nedá uvažovat). 

Povedlo se mi najít v "on-line muzeu čokolád" aspoň ukázku obalu: 

Nemůžu si pomoct, a od zamýšleného popisu krásy přírody se zaseknu zas u pochutin. Na stránkách těch retro čoko-obalů se proklikávám k dalším a dalším, až mi dojde, že spojení čokolády s kopretinami je buď úplně normální myšlenkový pochod, nebo to mám v sobě někde podprahově uloženo z doby dětství: 

    

Takže je jasné, že kopretiny jsou prostě fajn i proto, že se dobře vyjímají na obalech od čokolády. Taky by se daly v čokoládě ty jedlé květy obalovat ? Nebo raději vyrábět čokolády ve tvaru těch květů...?

No jo, čokoláda, ta prostně neomrzí…

Fakt je, že od té doby dětství (kdy energii dobila za čtyři kačky Barila) jsem ušla kus cesty. Zatímco kdysi mi chutnala téměř jakákoli (krom sójových pochoutek, ale ty se za čokoládu stejně považovat nedají), poslední dobou jsem čím dál vybíravější. Mám-li si nyní zvolit, zda zhusta dorovnávat a dorovnávat tu křivě se lámající Studentskou pečeť, dokud dorovnat už málem není co, nebo si dát třeba i jen půl čtverečku vymazlené čokolády, nejlépe z nějaké menší manufaktury, tak už není co řešit a jdu raději po kvalitě než kvantitě.

Pořád mám ale ráda lehce sladkou a jemnější chuť, takže čokolády nad 75 % kakaové sušiny si neužívám, nicméně i v těch s nižším obsahem kakaa se dá vyřádit.

Asi zatím úplně nejvíc mi chutnala mléčná čokoška z Troubelic. Stačilo na jazyku rozpustit jen kousíček a pusa byla plná výrazné a zároveň jemné chuti, která mi navíc připomínala něco z dětství. Jen jsem to pořád nemohla uchopit… Až když jsem se dnes proklikala k těm retro čoko-obalům, je možné, že to bylo asi nejblíž tady této…

A když už jsem se zacyklila u té čokolády, tak ještě drobnost na okraj. Nedávno jsem si splnila dlouholetou touhu. Od prvního zhlédnutí filmu Čokoláda jsem si přála někde si dát opravdovou horkou hustou čokoládu (ne ty napodobeniny zahušťované škrobem, co se běžně nabízí). Malá soukromá čokoládovna AztecMan v Ostravě ji má v repertoáru. Porce je sice o dost menší než v tom filmu, prožitek to byl přesto příjemný :-)

No, to by pro dnešek asi stačilo – vzhledem k tomu, že jsem si původně jen chtěla do denních drobností poznačit ty kopretiny v trávě…

Nemáte někdo tušení, proč se říká, že ženské jsou ukecané?  :-)

PS: A co vaše oblíbená sladkost z dětství? Vyrábí se ještě, nebo už taky jen vzpomínáte?

Zdroje fotek - internet