Denní drobnosti č. 2

To jsem si asi na sebe ušila bič, říkám si, když marně první dny dumám, co bych tak do těch pozitivních seznamů psala.

Je docela zvláštní, jak se člověk musí někdy prostě zastavit a případně i potrápit paměť, aby mohl ke kladům dne přidat i něco jiného, než že se mu povedlo vstát, zaparkovat poblíž firmy, stihnout závěrkové termíny, dát si kafe s nějakou dobrotkou, nenabourat cestou z práce, nezapomenout koupit toaleťák (kór, když má jedno z dětí průjem), zvládnout to či ono, usnout…

Až mě zaskočilo, jak některé dny téměř nic toho barevnějšího nevidím… A někdy až s odstupem.

Musím přiznat, že mě tahle rubrika už druhý den po založení začíná štvát. Hledat ty drobné vybočující radosti mi jde nějak zatraceně ztuha. Cítím se tak převálcována všednodenností, že mám chuť s tím rovnou přestat.
Takže mi dojde, že o to víc ji potřebuji…

2/10/19
- dostala jsem návrh podarování kvásku (a chvilku si i pohrávám s představou, že bych ten kvásek „nezabila“ hned při prvním pokusu)
- překvapivě sladká chuť mrkve
- veselé kočičí video

No, tak ty heslovité poznámky asi nebudou má parketa. "Překvapivě sladká chuť mrkve" - to zní prostě divně. Skoro, jako bych jedla mrkev poprvé v životě, když tak nad tou formulací přemýšlím. No, to fakt ne. Jen – některá je chuťově nevýrazná, některá lehce nahořklá (a vůbec, je to prostě zelenina…), ale tahle byla fakt extrémně dobrá, místo v seznamu si zasloužila (a aspoň tam mám co dát, uf).


3/10/19
- žádná fronta u doktorky, jsme hned na řadě, milé popovídání se sestřičkou
- mé srandovně divné uchechtnutí při rozhovoru s Luckou, kterému se pak chvíli obě smějeme
- při sledování incidentu mladé zapšklé prodavačky a starého vzteklého neurotika si uvědomuji, jak jsem oproti nim příjemně v pohodě
- měkoučký dotek hebké hřejivé šály, kterou kupuji Lucce
- relax u masáže chodidel při pedikúře

4/10/19
- Přestože pátek, při poledni počínám pociťovat pnutí, z kterého se provalí migréna, dnes to prostě kladně nevidím. Ale udělá mi radost, že ač jsem při nechtěném a bohužel nevratném smáznutí jedné mailové adresy (pro nečinnosti) přišla o dost vzpomínek a kontaktů, povedlo se mi obnovit jeden, na kterém mi záleželo

5/10/19
- Při chladném deštivém dni a pokračující migréně to skoro balím. Uvelebím se v posteli a začnu prohlížet aktivní blogy. A docela to funguje. V tom sychravě temném podzimu mi zvedne náladu zářijový mix od Oby, u Lišky mi přijde vtipné popasování se se strachem z létání pomocí pádla (fakt povedený komiks), pak mě rozesměje spam u jedněch komentářů - kousek na ukázku: „Ahoj všichni! I, m zde prozkoumat blogy a fórum o nádherné a nejbezpečnější lék na (Herpes Virus). Byl jsem pozitivní na smrtící virus zvaný herpes a já jsem ztratil naději, protože jsem byl ven vrhal a odmítl dokonce i mé přátele skříně“ a docela mě pobaví představa, kterak by se s ním popasovala Psice, kdyby přistál u ní.
- bylo mi hodně příjemné dcery pohlazení proti bolesti hlavy (od puberťáků to není samozřejmostí, přišlo mi to fakt milé…)

6/10/19
- celkově vegeťácká neděle
- oživlé vzpomínky na dětí dětství při pročítání některých starších článků u sebe na blogu
- rozhodnutí (i realizace) smazat v mobilu debilní hru, která mi přerostla přes hlavu a brala čas
- s Luckou sledujeme Rafťáky a u některých scén se zase nemůžu nesmát. Nejvíc mě dostává ten rybí tuk a balení matky u baru

7/10/19
- v dlani držím hrneček teplé kávy a cítím, jak mi rozmrzají prsty zmrzlé od prvního podzimního škrabání auta.

8/10/19
- dneska – kaštanová stezka a zajímavá větvička „muří noha“ jakoby z preclíkového těsta (preclíky - myšleno krekry, ne pečivo)

9/10/19
- po dlouhé době jsem dobře vyspaná, nemám pocit útlumu, je to fajn
- nostalgicky si připomenu, jak se dcera před osmi lety odvážila udělat prvních pár temp bez rukávků, datum 9/10/11 se mi prostě dobře pamatuje, uměla si to holka načasovat.

Pár dní psaní plusového seznamu mám za sebou a další rozhodnutí je na světě.
Jako, je moc fajn hledat ve dnech ty barevné střípky, o tom žádná. Ono ale psát jen pozitivně někdy taky docela leze na mozek. Některý den je líp, některý ne. A některé světlejší okamžiky jsou holt vyváženy těmi tmavšími.
A o tom to v životě je. Pokud by byly jen ty klady, neuměli bychom je pořádně ocenit, srovnání s mínusy nemaje.
V podstatě si nechci uměle nic vytvářet. Když vezmu ten hlavní důvod, proč začít psát – a to uchovat si nějaké vzpomínky při čím dál větší zapomnětlivosti, tak k tomu prostě patří vše. I když uznávám, že ten pozitivnější pohled je mi milejší, přesto mi není příjemné sama sebe takto sešněrovat.
Takže, měním rubriku z „1000 věcí pro radost“ na „Denní drobnosti…“ A na to číslování odrážek fakt kašlu.


10/10/19
- zvlášť příjemný sen o hraní si s nějakým dítětem – házení pěnovým balónkem, skládání stavebnice… – z nějakého důvodu je mi v tom snu moc dobře
- pravidelně občasný oběd s J a T
- vykouklo slunce a začínám zas vidět barvy podzimu. Sleduji, jak se krásně v odrazech slunce třpytí různozelené listy košatého stromu
- vyskytnu se uprostřed dokonalé dvojité duhy

11/10/19
- obdržím double-lichotku, která ovšem od dvou různých osob vyzní docela rozmanitě.
- těším se na slíbený punčový řez. Už jsem jej spoustu let nejedla, a v dětství byl mým zákuskem oblíbeným.
- i fakt, že už mi punčák nechutná, je dobrý – aspoň o další lákadlo méně.

12/10/19
- uvolňující sen o tanci (no dobře, nejen…)
- sbírám další lichotky
- pokec s kamarádkou
- hlazení kocoura
- jasně viditelný Velký vůz

13/10/19
- 87 je dost úctyhodný věk - vše nejlepší
- čtu si na lavičce, slunce svítí a hladina rybníčku se líně pohupuje. Koukání na vodu mám moc ráda. Relax...
- po x-té řeším nějaké existenční věci s mužem. Po dobrém mě většinou nebere na zřetel, takže jsem docela drsná, ale asi mu něco konečně chvilkově zas sepnulo. Takže byť ne úplně příjemná věc, ve výsledku z toho rozhovoru mám asi nejlepší pocit za posledního půl roku. Otázka je, jak dlouho to vydrží.
- podvečerní výbuchy nálad puberťačky si neberu osobně

14/10/19
- při pondělním ránu v práci pobavím sama sebe, když jdu věšet bundu a místo skříně otevírám ledničku. No, uvidíme, v kolik se reálně probudím.
- následné taktní upozornění na překlepy v smsce mě pak už nezadržitelně rozesměje
- ve francouzštině mi po prázdninách konečně nabíhá mozek a přestávám mít děsivý pocit, že omylem navštěvuji kurz čínštiny
- cestou zpět se odměním horkou hořkou čokoládou v malé čokoládovně

15/10/19
-   narazila jsem na několik osamocených, leč nádherných, kopretin
- vínově rudé auto maskovaně parkované pod vínově rudými listy podobného odstínu vypadalo docela odlišně od ostatních aut bez příslušně zbarvených stromů poblíž
- sebevražedného zajíce se mi, navzdory tmě, podařilo nezajet.

No, jedna věc je jistá. Ať už tahle rubrika dopadne jakkoli, nakopla mě. Začíná mě zas to psaní víc a víc bavit. V podstatě se to přehouplo asi u té duhy. Najednou nestačilo jen pár heslovitých slov, zase se mi ta písmena začala víc a víc kupit a motat se v hlavě. Ale je to fajn, takové to skládání vět a návazností v běžném dění. Ten blogerský pohled na svět.
Někde tam ve mně ještě dřímal, pomalu se probouzí a jsem za to ráda…