sobota 26. října 2019

Mladý zdravotník


a mrtvola v záhonu...



Ne nadarmo se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří zapomeneš. No, měřil-li by se věk množstvím zapomenutých znalostí, měla bych už mít přinejmenším podanou žádost o důchod. Jo, prostě z toho zdravotnického kroužku absolvovaného v druhé třídě si pamatuji už jen, že jsme tam nějak vázali trojcípé šátky. 


Najednou se dostanu do situace, kdy by se mi nějaká ta zdravovědní informace hodila. Asi bych neměla zapomínat brát ty ginko-pilule na podporu paměti. Nebo aspoň víc vnímat medicínské postřehy syna… 


Syn totiž, na rozdíl ode mne, ví o zdravovědě poměrně hodně. Od té památné doby, co se mu ve věku deseti let zdárně povedla operace srdce, má v tom jasno. Fakt, že to zatím bylo jen v počítačové hře ho nemůže zabrzdit. Bude doktorem! Od animovaných simulací operací není daleko ke sledování operací skutečných. A že jich na internetu k dispozici je. Po čase má většinu z nich teoreticky v malíčku a k jedenáctým narozeninám jej nejvíc potěší stetoskop či skalpel. Místo dříve vyhrazené pro Pokémony nyní zaplňuje medicínská vanička plná obvazů a jiných bebechů, neurologické kladívko nevyjímaje. Do školy pak krom pouzdra a svačiny poctivě s sebou smýká plně vybavenou, poměrně naddimenzovanou, pohotovostní lékárničku.  „Tomi, a proč tam nosíš i ten skalpel, prosím tě?“ … „No, přece kdyby někoho v tramvaji chytnul apendix, nebo něco podobného, tak ať můžu pomoc…“ objasňuje s nefalšovanou skromností šesťáka. Aha, tak to vysvětluje i ty přibalené chirurgické rukavice…


No, to jsem odbočila.
Je krásný, sice říjnový, leč teplý a slunečný den a já se v obědové pauze chystám obhlédnout nedávno objeve kopretiny. Super, ještě tam pořád jsou.
Když se asi za dvacet minut vracím, něco k nim ovšem přibylo. Ne, žádný vlčí mák tam zprudka nevyrašil. Nehybné nohy rozhozeny na chodníku, zbytek těla v trávě. Jinak nikde nikdo... Prosím, prosím, ať to není žádná mrtvola! Chvilku přemýšlím, že uteču na opačnou stranu, ale nakonec se k situaci postavím čelem, a zatímco se k potenciální mrtvole zvolna přibližuji, pátrám pamětí po pozůstatcích první pomoci. Kruci, proč si zrovna vybavuji jen tu přenášecí stoličku vytvořenou ze čtyř předloktí…  Obavy mi znejišťují krok, leč statečně pokračuji vpřed odhodlána prostě nějak zasáhnout.
Najednou z mrtvoly stoupá dým. 
Uf! To pouze nějaký milovník kopretin se nespokojil s jejich okukováním, rovnou se mezi ně naznak rozplácl.

S úlevou jen překročím ty haksny blokující naštorc chodník … a říkám si:
Jsem z toho trochu na nervy!
Na nervy je dobrý mák.
Makové koláče jsem zrovna koupila dětem.
Děti o nich ještě neví…

...

A ani se to nedoví…
Baštím koláč makový.
Nejdřív jeden. Druhý pak.
Ty mi vážně sedly! Tak!

Hm, koláče si už často nedávám a tyhle byly teda dost dobré. Koupím brzy další, až zas půjdu zkontrolovat ty kopretiny.

Ale pro jistotu si půjčím synovu lékárničku!



PS: I nadále pociťuji hlubokou úlevu z faktu, že cca před třemi až pěti lety cestující v ostravské MHD případné apendicitidy, infarkty a jiné chirurgicky řešitelné záležitosti prozíravě odkládali na doma... 





12 komentářů:

  1. Jejda! Sice mám zdravotnické znalosti z doby značně pozdější než z druhé třídy, a průběžně opakované, ale v popsané situaci by mě asi křísili...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haplo, tak Ty to na těch táborech aspoň občas můžeš (né, že bych to přála) použít, já tak maximálně doma sem tam stříhám nějakou náplast...
      Ale fakt je, že se mi v tu chvíli vážně ulevilo :-)

      Vymazat
  2. To by vysvětlovalo, proč mi mák nechutná - mně nechutnají žádné profláklé chutě a vůně "na nervy", nemám ráda levanduli, heřmánek ani meduňku... a čím se pak mám sakra uklidňovat? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Quanti, tak pokud to máš čistě v opozici, viděla bych to na kafe s chilli :-)

      Ale vážně - pokud bys někdy potřebovala bylinku na zklidnění, je dobrý šišák bajkalský (prodává se v tinktuře) a na spaní třeba mučenka (taky bývá v tinkturách)

      Vymazat
  3. Mam to stejne, jako Quanti. Jedina bylina, kterou se muzu uklidnovat, je tak akorat mata v mojitu a to se pro nadchazejici sezonu prizemnich mraziku moc nehodi. Prosim te, vsuvka pro tupe a pomalejsi: Kdo to v tech kopretinach teda lezel? Nebo to byl prizrak pod vlivem opia z kolace?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Psice, já sama úplně nevím, byla jsem tak ráda, že "ta mrtvola" žije, že jsem pelášila kolem a nestihla "ji" pořádně prozkoumat. Hlavně jsem se začínala dost sama sobě i té situaci smát, a kdyby to byl nějaký nerudný opilec, nerada bych ho tím provokovala - takže buď bezďák, opilec, nebo jen prostě vegeťák, kterému nevadí, že nohama zablokoval chodník... (ten pás trávy nebyl tak široký)

      ad mochito - tak základní ingredienci klidně ponechat i v nadcházejícím období, jen tam nervat tu mátu :-)

      Vymazat
    2. Nebo si udelat mojito grog:)
      Trochu mi to připomíná historku, kdy jsem šla ráno do práce a u nás (v nejvyšším patře) ležel na (cizí) rohožce pán. Bezďák, chodili se tam v zimě hřát. Ale já jsem byla tak zmatená, jestli mu mám podat první pomoc, omdlít, nebo zaječet, že jsem ho jen způsobně pozdravila "dobré ráno", na což zase nebyl připravený on:)

      Vymazat
    3. Psice, tak Tvá poslední věta tu situaci zcela vystihuje, akorát místo pozdravu jsem se začala smát... :-)

      Vymazat
    4. Jaj, teď jsem si vzpomněla, jak se mi stalo něco podobného... Nejsem si jistá, kdo to byl, něco mi povídal, ale já byla v šest ráno ještě v třičtvrtěspánku a můj autopilot se zmohl taky jenom na způsobný pozdrav... Řekla jsem mu "Dobrý večer."
      Co si budeme povídat, na to připraven nebyl :-D

      Vymazat
    5. :-) strategie - zmást nepřítele - taky nemusí být na škodu..

      Vymazat
  4. Ó, takže jste taková doktorská rodina.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, to právě vůbec, jen syn se v tom pár let viděl :-)
      No, maximálně tak lepím náplasti na puchýře nebo obvazuji bolavé klouby, ale po dnešní návštěvě veteriny se asi budu muset nechtěně zdokonalit v obvazové mikro-technice na morčecí tlapce...

      Vymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.