aneb Covidové otázky
Ačkoliv jsem jeden z posledních,
kdo by chtěli covid zlehčovat či bagatelizovat, karanténu považuji za správné řešení
(byť ne zrovna komfortní) a nepatřím ani mezi odpírače roušek, ačkoliv mi jejich
nošení taky není příjemné, přesto se nemůžu v hlavě zbavit několika
otázek:
Jak moc může imunitní reakci organismu ovlivnit psychika?
Jaký by byl průběh covidu, kdyby
se o něm půl roku v kuse s hrůzou nemluvilo a zpravodajství každý den
nezačínalo počtem denních přírůstků nakažených osob a počtem úmrtí?
Jaké by byly jeho příznaky, následky
a smrtnost v případě, kdyby se covid do médií vůbec nedostal?
Může být průběh nemoci u dětí mírnější i proto, že nejsou tak zasaženy negativními informacemi o covidu, či jsou
uklidněny zprávami o tom, že ony jej zvládají bez problémů?
Co když strach, obavy a panika mohou nějakým způsobem být vstupní branou při napadení nervového systému u onemocněním covidem?
Jak se podvědomě na psychice projeví
denně omílané pojmy výsledků testování: pozitivně = hrůza a negativně = výhra?
Včetně toho, že člověk se najednou ve své charakteristice důsledně začne vyhýbat
použití obratu, že je pozitivní…
Jak by se prožívaly běžné chřipky
či virózy, kdyby měly shodný "marketing" jako covid?
Jak by nyní vypadaly mezilidské
vztahy, kdyby se předchozí léta s příchodem každé chřipky či virózy důsledně
vytrasovávaly všechny kontakty, a lidé tak své blízké a známé uvrhovali do
karantén a připravovali o dovolené, sport, zábavu?
Co když jednou ze zbraní covidu je
to, že umí v našem těle vyhmátnout místa, která byla oslabená z dřívějšího
ne zcela důsledného léčení či rovnou přecházení prodělávaných nemocí?
Jak by se třeba nyní projevil v populaci
covid a následky po jeho prodělání, kdyby každý, kdo dříve onemocněl s čímkoli,
tyto nemoci doma vždy důsledně v klidovém režimu (ala karanténa) doléčil a nemusel je
přecházet kvůli práci a jiným okolnostem?
Na závěr mírně odlišná otázka, která paradoxně můj dnešní sled dotazů nějak nastartovala a snad jako jediná by mohla mít konkrétní odpověď (pokud by byl takovýto průzkum realizován):
Jaký by byl výsledek plošné kontrolní
studie na protilátky u negativně testovaných osob žijících ve společné
domácnosti s osobou pozitivní?
K většině z výše položených
dotazů bych asi byla schopna připsat další povídání – dojmy, pocity, zážitky,
zkušenosti…, ale myslím, že takhle to docela stačí.
Jen je docela možné, že otázek ještě několik časem přibude.
S těmi dětmi nevím - je to zatraceně nepříjemné téma, ale v takových případech by se jich netýkala ani rakovina a další vážné nemoci, zvlášť těch nejmenších, bohužel to tak není.
OdpovědětVymazatZato s psychickou kondicí a imunitou úplně souhlasím. Včera jsem četla článek o studii dlouhověkosti obyvatel Sardinie. Nejí přehnaně zdravě, ani nejsou fitness maniaci, prostě si "jen" zakládají na zdravém psychickém stylu a životě v komunitě. Podle mě postel s hrnkem čaje na nočním stolku a milující členové rodiny nebo přátelé, co uvaří polévku, dělají úplně jiné vstupní nastavení než "umřu". (Bohužel většinou spadnu do druhé skupiny i když milující zajištění mám, ale to už je jiné téma:)
Protilátky bych si troufla odhadnout, že má 80-90 % "negativů" z rodiny. Ale je otázka, v jakém množství a na jak dlouhou dobu, ale to je prý stejná záhada i u pozitivních coviďáků.
O těch protilátkách, pevně v to doufám. A že vydrží aspoň pár měsíců.
VymazatVlastně jsem včera přemýšlela nad tím, jestli to náhodou neprodělala i ta babička, i když vyšla 2x negativně - že by to byla nakonec fajn varianta... A tak nějak jsem se v tom zacyklila. :-)
Často si totiž říkám, jestli by mě to tak sestřelilo, kdybych o tom věděla prd a přistupovala k tomu jako k běžným virózám, kterých jsem se do loňského podzimu opravdu nebála víc než rýmy a bývala to záležitost na prodloužený víkend...
Protože je to dost o tom přístupu, co zmiňuješ v komentáři (polévka x smrt) a ty permanentní negat. zprávy + odříznutí v karanténě tomu vážně nepřispívají. Prostě takové terorizování psychiky...
No jasně, já to měla s virózami úplně stejně a musím říct, že kdybych měla potvrzený Covid ať už já, nebo kdokoliv ve společné domácnosti, červík by hlodal, i kdyby to byl sebelehčí průběh, který by se jinak fakt rovnal prodlouženému víkendu v posteli a hurá do práce (Co když mi právě nevratně poškozuje plíce? Srdce? Nervy? Jsem do schodů takhle zadýchaná normálně?). Proto mi dává smysl i ten Lexaurin, i když je to silný kalibr, používat ho de facto na "nachlazení". Bohužel terorizování psychiky a snížení imunity je to i pro zdravé lidi - myslím, že nikomu z nás neprospívá přestat chodit na cvičení, srazy, do divadla a s podezřením se dívat na všechny pobledlý lidi ve frontě v supermarketu...
VymazatV podstatě jsi to shrnula velice přesně, jak to vnímám :-)
VymazatOsobně si myslím, že kdyby se např. třídenní dávka léků na uklidnění dávala jako "bolestné" při absolvování těch covid-testů, tak by možná ani tolik komplikací být nemuselo.
Při péči o dceru jsem si hodně dávala pozor, aby ze mě tu nervozitu nepoznala a přistupovala jsem k tomu co nejvíc stejně, jako v jiných případech - jen s tím rozdílem, že vnitřně jsem se o ní děsně bála a v noci k ní s obklady běhala snad častěji, než když byla polovičního vzrůstu.
Někdy si zpětně říkám, co bych bývala mohla udělat jinak, aby mě to tak nesestřelilo - a musím říct, že mít možnost vrátit čas, tak bych ten Lexaurin fakt první týden zobala, byť jsem dost silně proti tomuto typu léků nastavena. Ale meduňka i šišák byly na toto slabý kalibr...
Samozrejme choroba tu je, to je proste fakt. Nevrdím, že ten boj s ňou nie je oprávnený, ale naozaj, kto vie, aké by to bolo, keby okolo toho nebol taký mediálny humbuk. O ktorej inej chorobe sa každý deň hovorí o počte nakazených, zosnulých a podobne? O žiadnej, pritom sú žiaľ choroby, na ktoré denne umrie viac ľudí :-(
OdpovědětVymazatJo, Nikky, je to tak.
VymazatTeoreticky ten humbuk chápu, ono je opravdu důležité lidi udržet v tom zodpovědném chování, než se najde vakcína, lék, či než se pozvolně postupně vytvoří určitá imunita - pokud by z této nemoci respekt nebyl, asi málokdo by všechna ta opatření respektoval.
Ale ta druhá stránka mince je ta, že imunita s psychikou neskutečně souvisí a pokud se něčeho bojím už předem, tak si ji samu o sobě dost oslabím...
Tohle vybalancovat je docela těžké a dost je mi líto lidí, kteří jsou na covid pozitivní nyní - kdy ty zprávy v médiích jsou děsivé velice... :-!/