Něco o čurání a jiném teroru...

aneb Další finty na rodiče 

Ahojte, jsem zas tady.

Ta mamka je hrozná. Pořád by jen seděla u počítače... No, naštěstí má mě, že.

 

Jsem si dala záležet a při odpoledním spinkání jsem poctivě počurala nejen prostěradlo, ale i deku. 

Jsem precizní víte?

 

Tak mamka pere, převlíká, nadává... a já mám volný počítač. Měla jsem docela dobrý nápad, co říkáte.

 

Jinak na rodičích se mi nejvíc líbí, jak se dají dobře vycvičit a terorizovat. To je docela sranda.

Hlavně mamka. Nejlíp ji mám zmáknutou večer. Ona si myslí, že mě uloží do postýlky, dá mlíčko (ňam) a pusu  a já budu spát. No, to určitě... Aby zas seděla na počítači, to teda né. Má mě, přece!

 

Ale pozor, nejsem hloupá. Různě ty finty střídám.

Nejlepší to bylo, když jsem se učila čurat na nočníček. To jsem si tak vymyslela čurání klidně i 3x za sebou. Taky se mi osvědčilo trvat na tom, že chci papat. Nebo pít (pak se zas dá nasadit to čurání). Někdy hraji hodnou holčičku a chci jen tulit. Jindy zase zabírá vřeštění, jako že se bojím...

Nesnáším totiž, když MOJE mamka chodí uspávat bráchu.

 

Teď zkouším terorizovat s čuráním na záchodě. Už odmítám hrneček. Chodím jako na záchod, ale jen, když mě u čurání drží mamka za ruku... To je taky docela sranda.

 

Když už jsem u toho čurání a kakání, tak to tu musím napsat. Jedna věc mi nejde na rozum... Já nevím, ale ti dospěláci jsou divní. Já jsem třeba ráda, když jsou u mě a já čurám nebo kakám. Ale oni se zavírají na záchodě, jako že chtějí být sami. No chápete to?

Zatím se mi daří nacpat se k mamce, když chodí čurat. No někdo jí ten toaleťák musí utrhnout, že? A to já umím, dost se snažím. Natrhám ho vždycky na takové krásné tenké proužky.

Jen s tím kakáním se mi to už dlouho nepovedlo. To se vždycky zamkne. Fakt to nechápu. Třeba já když kakám, tak nejsem taková...nespolečenská. Nevadí mi donést si hrneček třeba až přes půlku bytu, jen abych byla s ostatníma.

 

Musím končit psaní, chce se mi kakat.

Ale klidně tu zůstaňte, nebojte, fičím pro hrneček.......