neděle 15. srpna 2010

Nominek jde za kulturou

aneb Plačka v akci
 
Přiznejme si jednu věc, s příchodem mateřství, přesněji řečeno s příchodem řvoucích příšer, smrskne se člověku kulturní život na pravidelné sledování večerníčku,  u těch šťastnějších jedinců je jako přidaný bonus možnost stát se navíc i divákem Kouzelné školky.
Jednoho dne si však řeknete - Dost!
Zkrátka - konec barbarskému žití, chci do divadla zas jíti!
 
Mi se to povedlo po více než sedmi letech letos v zimě. Chytla jsem příležitost za pačesy a vypravila se na Římské noci. Simonu Stašovou mám ráda a Oldřich Vízner mě mile překvapil.
Mimochodem, převálcovaná sílou okamžiku, zapamatovala jsem si jen jednu, ovšem tak nějak lidsky skvělou repliku - když vstoupí Tennessee Williams poprvé do bytu Anny Magnani, velice diplomaticky opíše „lehčí" (ona má dítě) nepořádek: „Váš byt je jak dobře uklizená džungle." No, takového chlapa si holt  nejde nezamilovat...
 
A vůbec, ten pocit... Prostě sedíte v divadle, kontakt s herci je tak blízký, těžko se mi to vystihuje, ale zažívala jsem úplně povznášející emoce. Jako že jsem zas v epicentru kulturního dění! Když se mi něco hodně líbí - běhá mi až mráz po zádech. Běhal i tentokrát. Užívala jsem si to... I když, vždy se najde v tvrdé realitě něco, co člověka létacího stáhne pěkně k zemi.  
V divadle bohužel mívám neobyčejné „stěstí" sedět poblíž zuřivé voňavkářky. Čím se taková zuřivá voňavkářka vyznačuje? Krom záliby ve vůních odporných, až přímo děsivě smraďošských, trpí nutkavou potřebou, se v nich před návštěvou míst veřejných pokud možno vykoupat, případně na sebe aspoň polovinu lahvičky nalít (a razí heslo, čím levnější tím víc). Uááá, je mi líto, páni umělci, ale prostě v tu chvíli netleskám. Držím si nos...
                        
Ani toto utrpení mi však nebrání v rozvinutí mé veliké vlohy, brečet. Jako plačka bych si mohla skoro přivydělávat. Komedie, tragedie... cokoliv (v těhotenství klidně i večerní zprávy). Vždy si tam ten spouštěcí moment holt umím šikovně  vyhmátnout.
V nabitém sálu bývá nejobtížnější jedna chvíle - ze začátku dělat, jako že nic, že mi jen něco spadlo do oka, leze na mě rýma apod. Pak ovšem některá jiná plačka v doslechu již nemůže zadržet veškeré ty emoční přívaly a smrkne si. Uff, ticho prolomeno, i začínáme se přidávat i my, ostatní... 
 
Ještě jednu velikou chybu ten můj zimní kulturní zážitek měl. Byl velice ojedinělý...
 
 
Takže, jak se říká, když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Čili, je záhodno jít na to od lesa. Budeme absolvovat kulturní zážitky hromadně, s dětmi.
Odvážné, já vím. Pár divadélek jsme už statečně přežili - tu s větším, tu s menším vypětím sil. Ale... Třeba... Co takové kino?
To loňské v Praze moc nepočítám, záhy po reklamách jsem sál musela se řvoucí dcerou opustit.
Venku prší... Co tak třeba dneska? Na co? Film český či importovaný? Kam? Do multikina nebo nostalgicky do Luny - kina to našeho mládí?
Závan minulosti se lehounce vetřel do našich myslí i rozhodujeme se pro to původní, klasické kino, tedy volíme film zahraniční - Chůvu McPhee. První díl nedávno v televizi slavil u dětí úspěch, třeba se to povede i druhému...
 
Dostat ratolesti včas z domu se nám nepodaří ani s půlhodinovou rezervou. Pravděpodobně nabyly dojmu, že je vedeme na porážku - vynaložené úsilí o bojkot odchodu z bytu by tomu i odpovídalo.
Ale jsme neoblomní a do kina je dostrkáme, byť s desetiminutovým zpožděním.
Ouha, nostalgická kina nevysílají před filmem reklamní půlhodinku? Přijít včas, to bych to radostí snad ani neustála. Tak to si raději sednu. Co? Cože mi to říká dcerka? Že by taky chtěla sedět? „No tak si přece sedni..." Sakryš, nostalgická kina vlastní sveřepě sklapovací sedačky a tříletý prcek může sedět sklapnut, vůbec či matce na klíně. Ze záhadného důvodu volí tu třetí možnost... (občas druhou - ještě že davy míří do multikin). 
Film se líbil. Potěšil. Každého něčím, jak to u rodinných filmů bývá... Oba rodiče malou návštěvností - čili menším počtem svědků při tichém momentu, kdy dcera zvonívým hláskem zřetelně oznamuje, že si chce prdnout, matku pak zástupem oblíbených herců a dostatečným prostorem k dojmutí  (kruci,  kde mám ten kapesník), děti hravostí a pořádnou dávkou krkání (to je pak třeba zdatně trénovat cestou domů) a otce tím, že skončil.
 
No, a že železo je třeba kout, dokud je žhavé, tak v peněžence si hoví lístky na Káťu se Škubánkem a bude-li pršet, tak abychom nezmokli, možná dáme kino zas. Třeba přijdeme i včas...
Jen tatínek nesobecky navrhuje, že máme vzít raději babičku...
 

17 komentářů:

  1. Ha, mám to s voňavkami stejné. Jen do kina jsem nechtěl už osmadvacet let, pořád mi to stačí (míněno v dobrém).

    Film byl teď v televizi, ale neviděl jsem ho, přes vynikající obsazení mě z něj bolely oči.

    Líbí se mi reakce manžela; a dvojitý zápor \"nejde nezamilovat\".

    OdpovědětVymazat
  2. [1] Henry, abych byla upřímná, vzhledem k tomu, že zatím nejsem hluchá, moc si kina taky neužívám... Tomík měl prvních deset minut zacpané uši, než si zvykl...
    Mě se do kina taky chodit nechce - nějak to už teď nemá to kouzlo, co kdysi... (bydlela jsem jako malá jen několik stovek metrů od jednoho menšího kina a byli jsme tam skoro pořád) Jen jsem děti nechtěla ochudit o ten zážitek - je to přece jen jiné, než sedět pořád doma. A jsem ráda, že aspoň to jedno klasické kino ještě funguje...

    Poslední dobou se fakt dívám minimálně, ale ten první díl jsem nahrála - a byla jsem ráda. Takový relax :-)


    Cha, dvojitý zápor, to nic není. Dokážu se občas solidně zamotat i do trojitého :-)) Nikdy nevím, jak to pořádně patří - v angličtině je tohle lehčí :-))

    OdpovědětVymazat
  3. Ne, to byla pochvala (stojí u mě maminka a když spatřila hlavičku Tvého blogu, řekla \"Ona TAK pěkně píše\") - mám dvojitý zápor (který je v angličtině chybný, až na výjimky) hrozně rád, takže to byl kompliment Tvému stylu.

    OdpovědětVymazat
  4. [3] Vidíš Henry, teda nevidíš, krom pláče v kině, divadle či nad knihou, se umím i docela solidně červenat. Dík za kompliment :-))

    Víceré zápory, fakt je občas používám, ale fakt se do nich občas zamotávám... Někdy by to chtělo vyloženě nějakou odmotávací pomoc :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Kouzelná školka? To jakože už si nebudu moci doma pustit SAW? :o(
    o voňavkách mi ani nemluv! Jedna kolegyně z práce již léta používá cosi vanilkového a z toho bych se poblila! V odpoledních hodinách vždy obnoví dávku a to se pak začne linout celým naším openspacem a moje hlava to nepobírá! Začíná bolet .o((

    OdpovědětVymazat
  6. Pláč v kině, moje specialita. A jelikož v poslední době navštěvujeme převážně dětské filmy, neváhám ronit slzy i nad Shrekem či Simpsonovými. U Medvídka Pú jsem se obrátila na smrkající kamarádku: Taky tě to tak dojalo? Ona: Ne, já mám rýmu.
    A jinak, pro mne má kino stále své kouzlo, a proto tam vlačím děti se sebou, kdykoliv je to možné. Mladší moje nadšení nesdílí, starší už jsem zpracovala.

    OdpovědětVymazat
  7. my do kina i teď chodíme tak jednou za půl roku, televizi nemáme, takže já snad ani ochuzená nebudu :-))
    btw. tu chuvu bych taky ráda viděla, snad ji stihneme v letnáku

    OdpovědětVymazat
  8. proč u filmů brečím, jsem normálně za úchyla, tak už se ani radši na nic nedívám, většinou. Rozbrečí mě i animovaná Malá Mořská Víla, je to se mnou hrozné! ;o)

    OdpovědětVymazat
  9. [5] jarmilko, tak zas nechci vyvolávat nějaké poplašné zprávy... ale je docela možné, že drobné změny v repertoáru (nejen) Ti brzy nastanou... :-)


    No, v minulém kanclu se kolegyně vždycky šla nastříkat ke skříni (tam měla ten svůj deo), já seděla poblíž a chytala tak ty dávky celkem zčerstva... uáá... Naštěstí z druhé strany bylo okno, tak jsem trošku víc větrala...
    Ale konkrétně u voňavek naprosto souhlasím s heslem \"všeho moc škodí\" :-)

    OdpovědětVymazat
  10. [6] Evi, tak u nás doma místo kina frčí Minimax, a tam jsou teda občas taky solidní dojáky. Jen syn mi sem tam s despektem oznamuje, že \"tohle moje vlastnictví\" ho fakt štve... (tvrďák, narozdíl od matky) :-)

    No, mi to včera taky sedlo, a dcerka už dneska chtěla jít znova, tak nám možná začíná další etapa... Teď mají slíbeného toho Kukyho...

    OdpovědětVymazat
  11. [7] Přítelko, dobře děláte, že telku nemáte. S dětmi dost o její vypnutí válčíme...
    Ta chůva je fakt pohodová, očekávání rodinného filmu celkem dobře splnila. Některé věci bych tam i oželela, ale holt to musí bavit i děti :-)
    Ale sedlo mi to, doporučuji :-)

    OdpovědětVymazat
  12. [8] Oby, je nás holt takových víc :-) Taky se mi doma chechtaj... No a co, není nad to pořádně si zaslzet, ne? :-)

    A ty animované filmy jsou host solidní dojáky, co si budem namlouvat :-))

    OdpovědětVymazat
  13. Nominku, Kukyho ještě zvaž.. byla jsem na něm a rodiče s malejma dětma docela houfně odcházeli a chvílema se ozývalo já se bojííím, i když tvoje příšerky jsou docela ostřílený

    OdpovědětVymazat
  14. Parfemy miluju.Ovsem vseho moc skodi a levny vune se vetsinou zmeni na pach :-//.
    Ja teda nikde nebrecim,s detmi se stavam cynictejsi :).

    OdpovědětVymazat
  15. [13] přítelko, to je dobrá technickán- dík za upozornění. Zkusím jim nejdřív doma pustit ukázku.

    OdpovědětVymazat
  16. [14] Cheo, já taky nemám nic proti parfémům - v přiměřeném množství :-)

    No, já si říkala, že se to s věkem zlepší - a skoro bych se mi zdá, že je toho spíš víc ... :-)

    OdpovědětVymazat
  17. zkus, já bych to věkově odhadovala tak na sedm, osm let

    OdpovědětVymazat