středa 18. srpna 2010

Vstup do jámy lvové

Vlastně né, do opičí...
 
Prší, fouká, zima...
Otázka - kam s nima?
  
Do kina se taky nedá chodit každý den, a když to nejde ven, musí to jít dovnitř. Do herny.
 
Ano, existují i takoví stateční rodičové, kteří dobrovolně vstoupí do prostoru vyhrazeného dětem. Říkáte, co je na tom hrozného - vždyť děti jsou přece jen děti...
Právě. Děti jsou děti. A v množství větším než malém na jednom prostoru z nich vzniká  nebezpečná smečka - to málokdo ve zdraví přečká!
 
Nicméně, někteří dospěláci jsou nepoučitelní a v zájmu utahání všestranného rozvoje dítěte je občas do takových míst berou. Přiznávám, taky se k nim sem tam  řadíme...
  
Při nedělním hledání programu kin jsem nějakou náhodou objevila úplně novou hernu. (ono jich tu totiž moc není)  Velkou. Barevnou. Nekuřáckou. Poblíž místa bydliště. Docela dobře na fotkách vypadající.
Plán průzkumu nového dětského teritoria byl nejen záhy na světě, ale díky neletnímu počasí ihned další den uskutečněn.
A musím říct, že zkušební výprava v místě samém dopadla na výbornou. Tato herna má totiž jednu obrovskou výhodu - prostory pro řádění divé zvěře odděleny od prostor kavárenských (čili odkladiště těch nudně tichých dospělých). Vážně skvělá vychytávka!
Pro úzkostné rodiče pak jsou  v hernách instalovány kamery a uprostřed kavárny ke sledování (řá)dění visí velká telka - ne že by se mi třeba v tom mumraji podařilo některé ze svých dětí identifikovat, ale pro ten dobrý pocit jsem na ni občas i koukla... (no, ta jedna rychlá žlutá skvrna mohla teoreticky být Tomík)
 
Navíc, nač si namáhat oči sledováním barevných a značně nestabilních fleků na obrazovce, když výhoda počtu dětí čítajících více než jeden kus je ta, že případný úraz prvního oznámí to druhé a naopak. To ratolesti pochopily poměrně záhy, a my byli při hře (scrabble - po letech hrané v relativním klidu) občas rušeni oznámeními:
„Lucka má něco s rukou" - provedena odborná kontrola horních končetin - počet ruček i prstů odpovídá normě, dítě rukou hýbe (ač si stanovilo diagnózu vykloubení) a po pofoukání malíčku nastává zázračné uzdravení.
„Lucka se nemůže hýbat a leží zahrabaná v balóncích. Jedna holčička ji tam hlídá." - provedena terénní kontrola na místě zahrabání - dítko tvářící se, že je do minuty po něm, v okamžiku, kdy se dozví, že teda půjdeme domů, svižně vstává, vybíhá skluzavku a mizí do nenávratna.
„Lucka je mrtvá." - proveden okamžitý podrobný výslech informátora. Výsledek - trefil ji balónek a je jako zastřelená, takže  je logicky mrtvá. Pro jistotu opět provedena kontrola „mrtvé ratolesti" poměrně živě poskakující ve skákacím hradě...
 
Po dvou hodinách docela zrelaxovaní převlíkáme naprosto totálně vyčerpaným dětem propocená trička a tento azyl opouštíme.
Jen jedna drobná nevýhoda - prodraží se to. Chodit tam denně, tak nezbude na chleba.
 
 
Prostě to chce příležitostně prokládat i těmi menšími a levnějšími, ač pro rodiče ne tak komfortními, hernami. Co se třeba naskytnou cestou na nákup. V shopping centru.
Hned první zásadní nedostatek takové herny je absence WC v místě daném. To, že se jim chce ukrutně čurat,  si děti samozřejmě uvědomí přesně v momentě, kdy mají vyzuty boty, matka jim posvléká mikiny, odloží tašky a uvelebí se v křesílku. Takže, pro zdárný začátek malá rozcvička - akutně rychle pomoct s obutím, posbírat svršky a tašky, opustit ukořistěný prázdný stůl a vyrazit směrem zpět - na WC, které rodinka cestou do herny nevšímavě minula...
Po návratu nutno vyhledat jiný volný stůl a pak to vypukne naostro. Točo, mumraj, rej, děs. Pavilón opic je oproti tomu oázou ticha... Oddělená hrací místnost? Sorry, to tu nevedeme. Ideální je pak sedět přesně v prostřed mezi oběmi hracími centry... To má člověk ten řev aspoň souměrně synchronizovaný...
Nicméně, otrlý rodič je krom špuntů do uší vybaven vhodnou literaturou, neboť ví, že v těchto místech pro děti přestává chvilkově existovat... (samozřejmě krom průběžného doplňování tekutin a foukání „vykloubených" končetin...)
  
Takže při filozofické otázce (zatoulané i do jednoho hudebního díla): „A co děti? Mají si kde hráááát...?" 
můžeme s klidem Angličana přikývnout...
 
Pokud ovšem nezapomeneme z uší vytáhnout zvuku-odolné vycpávky...
 

15 komentářů:

  1. takže si přeci jen člověk i počte? .o)
    jinak to je super takový herny! Škoda že u nás v Městečku nic takového není! Ale třeba se to do doby, kdy to budu potřebovat, změní a někdo dostane ten geniální nápad :o))

    OdpovědětVymazat
  2. Prodraží se to sice, ale za těch pár hodin relativního klidu to stojí, ne? ;o)

    [1] Jarmilko, já jsem taky v malém městě - 12 tisic lidí. Ale měli jsme tady grupu pro mamky s dětmi předškolního věku. Tedy od novorozenců do asi 6 let. Scházeli jsme se v kostele, ve společenské místnosti a placená hlídací pani byla s dětmi (tak od roku a půl nahoru) a hračkami v kostelové tělocvičně. Mamky, co neměly na krku novorozence, občas společně někam jely - třeba na kosmetiku, jezdit na koních, za vánočními nákupy; no a když se nikam nejelo, seděly jsme ve společenské místnosti. Někdy jsme měly pozvané lidi, co udělali přednášku třeba o hygieně nebo jsme se koukly na video, nebo jsme jen tak klábosily a porovnávaly fotky z ultrazvuku... ;o)))
    Bohužel to bylo dotované od státu, a pak už prej nebyly prachy, tak tu grupu zrušili, škoda, bylo to tam dobrý. Jednou se mezi nás vetřel i svobodnej otec, jenže tam dlouho nebyl, páč se odstěhoval. Měla bys zkusit něco podobného zorganizovat u vás. Držím palce. ;o)

    OdpovědětVymazat
  3. [1] Tak, jarmilko, občas se i počíst už podaří - ale raději si dočti vše co můžeš pokud je prtě v břiše (přece jen je to o krapet klidnější) :-))

    OdpovědětVymazat
  4. [2] Oby, je to fajn, ale zas nic netřeba přehánět :-)
    Ale třeba při podzimních plískanicích či třeskuté zimě to bude určitě solidní pomoc :-)

    Ono toho totiž ani v třistatisícovém městě je toho celkem poskrovnu... :-/ Třeba ty pro maminy s menšími dětmi (většinou dopoledne) - to se ještě najde, ale takové odpolední zabití času při deštivých dnech - moc na výběr fakt není...

    OdpovědětVymazat
  5. Oby, to by rozhodně nebylo nic pro mě! Úplně se děsím přesně těch gangů matek, které popisuješ! Všechny matky pohromadě při společných aktivitách!
    Mně by se líbilo něco, jak píše nominek... sednu si tam klidně sama, dám si něco k pití, něco si přečtu. Prostě relax! :o)))
    ale možná si to maluju jak Hurvínek válku a ve finále budu v těch gangech jak doma .o))

    OdpovědětVymazat
  6. je fakt, že každému vyhovuje něco jiného. Ale pro mě bylo celkem hezké nemít na chvíli ruce přeplněné jedním z mých dvou malých závisláků. Krom toho, sama od sebe bych se asi nikdy nedokopala jít se projet na koni nebo nedejbože na kosnmetiku do učnáku. S grupou bab to najednou šlo. A fotky z ultrazvuku jsme teda nikdy neporovnávaly, to jsem tam napsala jenom ze srandy - inspirovaná u přítelkyně.

    Jojo, uvidíš, jak se situace vyvine. Nechcu Tě nijak strašit, ale třeba nakonec skončíš v tom klubu matek jako vedoucí! ;o)))

    OdpovědětVymazat
  7. Jarmilko, do určitého věku je pohodověji v těch mimi-hernách. V těch větších veřejných je to pro prcky občas lehce rizikové - ty starší děti jsou jak tanky a musíš hlídat prťata jak ostříž.
    A většina matek taky nekouše, kdo Ti sedí, s tím se bavíš, kdo ne - nevšímáš. Nějaká pipi se najde všude, ale to nejen v mimi klubech :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Jojo, já se hlásím jako matka gangařka, jeden Kočárkový gang jsem dokonce založila. A pipinu jsme tam měli jen jednu, za to pořádnou, naštěstí nechodila pravidelně. Pipinovatost se projevovala tím, že všechny poučovala o výchově ratolestí, zatímco její ratolest mlátila ostatní děti.

    Ono odhodlání nemít nic společného s ostatními matkami je sice chvályhodné, ale jarmilko - nepřeju ti to - ale může se ti stát, že zjistíš, že jsi na MD jaksi izolovaná od světa, pařit s kamarádkami nemůžeš, jít na víkend s nimi nemůžeš... protože co dvě-tři hodiny kojíš. A jak dítě odroste a ty jakožto akční matka jsi ochotná jet s ním klidně na chatu přes celou republiku a být s kamarádkami, najednou zjistíš, že ony už s tebou nepočítají, že se jim rozhodně nechce trávit čas ve společnosti tvého batolete. Zní to krutě, ale tak to někdy je. A pak jsou \"spolumatky\" nakonec jediné živé duše, se kterými za celý boží den mluvíš...

    OdpovědětVymazat
  9. [10] Jake, tak teď nevím, zda to brát jako tip na výlet nebo varování :-))

    Ale fakt je, že u nás v zoo byl do nedávna dle mého názoru velice nízký plot - a to nemluvě, když bral manžel dítě na ramena. To jsem vždycky trnula a málem ani nedýchala... :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Představil jsem si Tomíka, an s belmondovským šarmem háže jeden žeton z výhry krupiérovi se slovy \"Pro personál\".

    OdpovědětVymazat
  11. [12] Henry, a víš že bych si ho tak skoro uměla taky představit... :-)

    No jo, herna - ono to dost mate, co? A já se tak pečlivě snažím odnaučovat ty zdrobněliny - jinak té \"opičárně\" říkám běžně hernička. To už by asi kasínovské žetony neevokovalo, že? :-))

    OdpovědětVymazat
  12. Hernička mi evokuje spíš plastikovou ruletu, kterou jsem dostal jako dítě. Kromě toho, že jsem z kola, kterým se roztáčí, ulomil jednu ze čtyř páček, si nevybavuji žádný zážitek; ale hezká kapitola o ruletě je v Mikulášových patáliích. Já teď zdrobněliny dost používám, když mluvím se psy.

    OdpovědětVymazat
  13. [14] Henry, tak to by mi neevokovalo ani náhodou - já už jsem těma dětskýma hernama tak sešrotovaná, že mi jede mozek jednosměrně :-)
    Roztáčecí nožičku ulomenou nemáme, jen se chybějící kuličku (jako ostatně u všech podobných her) - Tom je vždy někde \"uschová\". Jednoho dne u něho někde najdeme kila kovových kuliček...

    OdpovědětVymazat