...se hned zčerstva několikrát.
První leknutí - tak to je jasné - ranní pohled do zrcadla. Po včerejším lkaní netřeba vysvětlovat...
V tom o půl sedmé někdo klepe. Lekla jsem se podruhé, neb stalo se toto poprvé.
Otevřu, a soused se nám chce jít podívat na záchod - zděsím se potřetí, páč uklízím vždy až přes den a děti bývají večer poměrně dost snaživé v zabydlování...
Soused, poté, co se pokusí propadnout stupačkami o patro níž a podplazit pod vanou, odejde. Budím Tomíka, svlíknu se, klepe soused - tak se v úleku fofrem soukám do županu... „Ne, teď jsme nesplachovali, nepouštěli vodu ne, ne,..."
Krájím Tomíkovi rohlík a kurnik, ten nůž vjel do masa pod nehet jak po másle. Jasně, že jsem se zase lekla - nejsem Terminátor, no ne... Uklidím krvavou spoušť. Dokončím přípravu snídaně.
Už se aspoň nelekám, když klepe soused.
Teď se jen bojím, aby se neprobudila Lucka než odejdu.
Obavy byly na místě. Mám nejvyšší čas se se synem vypoklonkovat ven, když v tom se rozrazí dveře dívčího budoáru a sápe se po mě kvílející pyžamačka.
Čas letí jak splašený, kvikoška se mě nehodlá pustit. Obejmu, opusinkuji, kaši udělám, nočníček vypláchnu. A ano, klepe soused. Jsa živým závažím znehybněna v obýváku, otvírá syn.
Se sousedem živě konverzuje a velice ho zajímá zejména jeden důležitý detail, a to - jestli jim tam z těch stupaček tečou i hovínka (klasika - očividný středobod dětského vesmíru). Soused ho trošku zklame sdělením, že jen voda. Ovšem syn se jen tak nevzdává a hned snaživě slibuje, že se když tak vykaká a hovínka budou. V duchu pak oceňuji vtipnou odpověď souseda, který ač zatím mlaďoch bezdětný pohotově synovi slíbí, že v tom případě je nachytá do kyblíku a přinese mu je zpět.
Pak se snažím sundat dítko mladší z nohy. Střídavě ji tak chvíli odtrhuji tu z jedné a hned zas z druhé, udílím nezbytné evakuační pokyny starší ratolesti („Tome, obuj si už ty boty a mazej ven!") a volám na pomoc muže. Ten trhání líp zmůže a po osmém opusinkování kvílející slečny („Ještě jednuuu pusinkuuuuuu, uááááá.") se mi, za vydatné asistence chotě držícího zmítající se dítě, podaří dostat ven na chodbu.
Cestou po schodech míjím souseda... (Fakt nevím, co se z toho vyvrbí, jim crčí na stupačkách voda, u nás sucho - asi nějaký problém kdovíkde, no potěš koště, snad nebudeme muset rozbourávat ten vyzděný záchod. To už ani není o úleku, tohle už spadá do kategorie obav)...
Naženu syna do auta a málem mě klepne. Buď se snaží manžel snížit počet členů rodiny, nebo mi jen dcera zuřivě mává stojíce v okně... Otevřeném!
Vyklopím syna ve školce a fofrem se řítím do práce. Piráti silnic mě dnes kupodivu nelekají. Lekací potenciál, řekla bych, chvilkově vyčerpán jest...
Zaparkuji a sáhnu do kabelky pro čip. Kruci, sakra, do pytle - kde?! ho!! mám??!!! Leknu se (jak taky dnes jinak), že jsem ho někde ztratila, protože stoprocentně vím, že jsem si ho do té tašky dávala!
Po zuřivém hrabání v kabeli ho nacházím ve vedlejší přihrádce.
Jdu pozdě. Nepovedl se mi tradiční fantomasovský čas 7:59:40 až 7:59:59, jak je mým dobrým zvykem... (správně tipujete, že všichni musíme být v práci do 8:00)
Příčina nedochvilnosti - úplně jasná. To hledání v kabelce mi udělalo čáru přes rozpočet.
Prostě, fakt nemám ráda rána pracovních dní...
tak já ten čip dneska ráno nenašla vůbec! Místo toho jsem našla Milovaného klíče a na nich klíček od dodávky a od trezoru. Milovaný naopak dorazil dneska do práce a na klíčích má můj čip .o)))
OdpovědětVymazatNo, a v práci se LEKLI, že mají novou pracovní sílu (v novým rozcuchu Tě nemohli poznat), která ještě neví v kolik se začíná. Takže tentokrát Ti ta nedochvilnost určitě projde. ;o)))
OdpovědětVymazatNo znáš to, voda teče prostě většinou dolů:-))
OdpovědětVymazatmusí mít aspoň suprovej konec! Těším se, jak se vyvrbil ...
OdpovědětVymazattaky nesnáším pracovní rána :(
OdpovědětVymazat[1] Teda jarmilko, Ty mě holt musíš vždycky trumfnout :-)))
OdpovědětVymazat[2] Oby, v práci by se spíš lekli, kdyby mě tam někdy uviděli už před půl osmou :-)) (povolený příchodový rozptyl máme od sedmi do osmi)
OdpovědětVymazat[3] Jo, Mod., bývá to prý tak :-))
OdpovědětVymazatAle většinou to třeba ten nahoře aspoň krapet vidí... U nás ani kapka!!!
[4] NULI, dík za přání lepšího konce - leč nekonal se. Máme vybouraný kousek stěny u záchodu, zítra nám to přijdou dorazit... :-/ Náhradní kachličky samozřejmě nemáme - takže samé \"příjemné\" věci...
OdpovědětVymazat[5] Gombo, a představ si, že já jsem takový morous, že nesnáším i víkendová rána - ta, kdy děti mají potřebu (narozdíl od všedních dní) vstávat nejpozději v šest. Ideální ráno pro mě začíná tak v deset... a nikdo to nechápe a nechápe! (fňuk)
OdpovědětVymazatnominku, měla bys´napsat scénář tv seriálu. námětů máš \"hafo\" :-)
OdpovědětVymazat[11] pavle - aneb, furt se něco děje :-))
OdpovědětVymazatJednoduché : Ať Vstanu kdykoliv, Vzbudím se na půl desátou ...
OdpovědětVymazatJen málo činností to umí změnit :)
[13] Jake - tak to jsme na tom (s drobným rozptylem pár minut) velmi podobně :-))
OdpovědětVymazatMám ráda pracovní rána, ve chvíli, kdy obě děti předám do příslušných zařízení
OdpovědětVymazatvčas a bez větších komplikací. A já se za stejných podmínek dostavím do zaměstnání. Většinou tak v 8.10 hod je mi vždycky hej. :-))
[15] Evi, tak zrovna okolo těch 8.10 je mi poměrně taky hej - to zrovna usrkávám kafčo nebo horkou čokolku :-)
OdpovědětVymazat