Jak zvládnout porodní bolesti

Za inspiraci díky komárům

Před pár dny jsem natrefila na článek, jak si dva muži s dětskou naivitou prubli porodní bolesti. 

Být ještě bezdětná, tak po zhlédnutí videa to tak nejspíš i zůstane. Ale že už to teda mám za sebou, jen jsem se trochu škodolibě usmívala a hlavně byla výjimečně vděčná za to umění zapomínat… 

Nicméně, že ještě nejspíš nejsem sklerotik stoprocentní, vzpomněla jsem si při tom i na pár hlášek dcery, tak si je tady poznačím. 

----

Oba mé spontánně započaté porody byly nakonec zakončeny císařským řezem, což se nakonec hodilo jako úvod osvěty zázraku zrození. 

Při vyprávění pohádek s párajícím se břichem vlka, se tak děti nenásilně dozvědí, že i miminka se mohou takto dostat na svět. Akorát je nutno upřesnit, že maminkám tam pak doktoři jako bonus nedávají to kamení. 

To jako počáteční informace stačí a prozatím není třeba téma pitvat dál…

Pouze následná dětská rekapitulace pak také trochu pohádkově zní, neb vám vlastně nedělají nějací cizí lidé jakýsi řez břichem, ale přijde za vámi pan Císař doktor. Aby vás, nejspíš Princeznu maminku, zbavil toho raracha, co vás v břiše drze kope do puchýře.
Močového, jak jinak.  

----

Nějaký ten rok později řešíme invazi komárů.

Jeden pupínek za druhým a při inventuře všech v noci schytaných štípanců vyvstává zapeklitá otázka: 

"Mami, a proč mě vlastně nebolí, když mě ten komár píchne?"

"No, protože ti prevíti nejvíc útočí v noci, když spíš," krvelačně ucedím. Smířlivěji pak dodám:  "No, a když spíš, tak to necítíš..."

"A porod bolí?" nadhodí další konverzační dotaz dcera.

Nechci ji lhát, ale ani vyděsit, tak jakoby ledabyle odtuším: "Noo, jo-o..."

"Hm, tak to u toho budu spát," vyřeší problém s noblesou sobě vlastní.

Bingo!

Jak prosté. 

Že mě to před pár lety taky nenapadlo...

A na závěr, když už jsme se díky nim tak zdařile popasovaly s porodem, přidávám i trochu smířlivější pohled na komáry: