Rovnovážný zápisek hlavně pro mě samotnou

Minulý týden jsem dostala po letech ohromnou chuť si něco napsat. Prostě to na mě přišlo, jak blesk z čistého nebe a nešlo tomu odolat.

A když už jsem se po těch několika letech zatoulala až sem k sobě, nedalo mi to a začala jsem si pročítat starší zápisky a nostalgicky vzpomínat na dobu, která utekla tak nějak rychle, zdá se mi.

Co mě fakt ale zarazilo -  jak často jsem v těch článcích zmiňovala svou váhu. Ne vše bylo myšleno zcela vážně, častokrát se mi to do textu prostě hodilo, ale i tak - bylo tam toho docela dost. Je zvláštní, jak se člověk občas dokáže zacyklit.

Posledních pár let mám o několik kilo víc, než v době svého aktivního blogování před osmi lety, a přitom se cítím poměrně dost dobře a sexy. Ustálilo se mi +/- 71 kg při výšce 178 cm - a připadám si ženská tak akorát. Netrčí ze mě kosti, nepřekypují špeky a mám symetrickou postavu přesýpacích hodin.

Jako, fakt nechápu, co mi to tehdy (zhruba před pěti kily) sedělo na mozku...

Je příjemné se prostě cítit dobře v přiměřeně zaoblené postavě.

Narovnat se, vypnout hruď a při chůzi si užívat, jak mi vlasy i šaty ve větříku povlávají.

Prostě se pěkně žensky a spokojeně nést...

No jo, fakt je, že se stejně i tak při jídle haltuju, ovšem rozhodně ne za cenu hladu, to radši oželím čokoládu (sakryš, jsem to ještě vůbec já?).
A že ty nákupy oblečení vážně nesnáším, tak si chci tuto váhu udržet, co to jde.

Když mám zrovna dostatek těch pěkně vlajících šatů...

----------

No, a taky jsem chvilkově propadla chuti dát si ten blog zpětně do pořádku, doplnit poztrácené fotky, aktualizovat či smazat nefukční odkazy (po přechodu z bloguje.cz).
Celkem se mi daří.
Už se mi povedlo rozdrbat u několika článků velikost textů, která záhadně nejde vrátit na tu původní... 
Když to vztáhnu k výše napsanému příspěvku, na rozdíl od mé postupně zvětšené váhy se v upravovaných článcích písmo během chvilky zcela minimalisticky zmenšilo.
Asi nějaký zákon rovnováhy vesmíru...