možná si zrovna říká dcerka.
A možná taky ne a ani si na nějakou matku nevzpomene.
Ano, tipujete správně, moje mladší ratolest na letním táboře jest. A nepíše a neozve se... a já nevím, jestli mám trnout nebo se radovat, že hraje mrtvého brouka.
Jestli je jí tak dobře, že nemá čas mobil ani zapnout, nebo pro slzy smutku nevidí na displej.
Docela ráda bych slyšela, že se tam má skvěle a užívá si to.
Ale dozvědět se opačnou informaci, trápila bych se víc, než by bylo třeba.
Loni poprvé zkoušela pobytový tábor, desetidenní. Dost se tam těšila, ale příliš nadšená nepřijela. Ač má tento tábor na školách hodně velkou reklamu a nejspíš i dost spokojených účastníků, podle vyprávění mi přišlo, že tam byla docela nuda. Skoro pořád byli ve stanu, občas jim tam rozhlas zpestřil pobyt informací, že zrovna je super sleva na nanuky, nebo pro změnu na párky v rohlíku. Šli na celý jeden výlet. Do obchodu. Ale taky si mohli pro pobavení vystát hooodně dlouhou frontu na podpis fotky nějaké tamní (uměle vytvořené) pidihvězdičky.
Co dodat, letos už tam nejela.
Dostala jsem doporučení na pravý stanový tábor se spoustou her a soutěží, s večerním zpěvem u táboráku. Tohle mi připadá docela super. Bylo by fajn, kdyby se jí tam letos líbilo a přijede spokojenější. Třeba jo.
Vybavena dvěma novými led diodovými baterkami, silně osvětlujícími, odjížděla s jistotou, že bude zářit.
A já ji moc přeji, ať září pořád, nejen s baterkou v ruce.
------
No, a než jsem stihla příspěvek dokončit a publikovat, dcerce se dovolat povedlo.
Vybavená starým (čili "dlouhovýdržovou" baterkou disponujícím) mobilem, nedařilo se jí několik dní spojit se světem.
Ale aspoň jsem se konečně mohla dovědět, že teda fakt září, na záchodě především.
S průjmem bojující, dietou vyšťavená, ze souboje se starým mobilem rozlítostněná, usedavě do telefonu štkala a lkala. Co bych vám lhala, chvíli mi z toho vážně dobře nebylo.
Tak jsme si dva dny přes tu vymoženost techniky povídaly, smsky posílaly divoce, jak by byly Vánoce, a dnes mám (podle tónu jejího hlasu) pocit, že povzbuzení a uklidnění bylo o kus potřebnější, než uhlí černé.
Snad dny perné zažehnány jsou!
Řekla bych, že ona medicína, kterou umíme my mámy docela dobře namíchat, začíná pozvolna zabírat a tábor dostane novou šanci.
Doufám...
------
No, a než jsem stihla příspěvek dokončit a publikovat, dcerce se dovolat povedlo.
Vybavená starým (čili "dlouhovýdržovou" baterkou disponujícím) mobilem, nedařilo se jí několik dní spojit se světem.
Ale aspoň jsem se konečně mohla dovědět, že teda fakt září, na záchodě především.
S průjmem bojující, dietou vyšťavená, ze souboje se starým mobilem rozlítostněná, usedavě do telefonu štkala a lkala. Co bych vám lhala, chvíli mi z toho vážně dobře nebylo.
Tak jsme si dva dny přes tu vymoženost techniky povídaly, smsky posílaly divoce, jak by byly Vánoce, a dnes mám (podle tónu jejího hlasu) pocit, že povzbuzení a uklidnění bylo o kus potřebnější, než uhlí černé.
Snad dny perné zažehnány jsou!
Řekla bych, že ona medicína, kterou umíme my mámy docela dobře namíchat, začíná pozvolna zabírat a tábor dostane novou šanci.
Doufám...
No, už se nemůžu dočkat, až to přijde u nás...je fakt, že mě se na tábor vždycky ukrutně nechtělo a až na jednu výjimku se mi následně ukrutně nechtělo domů. Ale ta výjimka stačila k tomu, abych si vytvořila celoživotní odpor ke skautským ženským oddílům...
OdpovědětVymazatNo, řeknu Ti, já se zas nemůžu už dočkat, až bude po tom táboře... Myslím, že už dcerku na další nedostaneme :-/ a ani mi zrovna teď není úplně lehce...
OdpovědětVymazatUrčitě tam dětem nedávej mobil, není to dobrý nápad. Děti místo s vedoucími pak vše řeší s rodiči a ti jim na dálku moc nepomůžou, spíš to zvedá ten stesk. Alespoň teď z toho mám takový pocit.
To je škoda, že to s tábory neklaplo. Toho jsem se docela bála. Proto nakonec mladej šupajdil ke skautům, aby aspoň jezdil se stejnou skupinou, na kterou je zvyklý celý rok. Zrovna dnes odjel - potřetí. Ale taky mi moc lehko nebylo, jeho dva nejlepší kamarádi onemocněli a dorazí tam později. Dalšího rodiče vezli rovnou na místo, takže vlakem z jejich oddílu jeli jen 4, což ho docela rozhodilo a měl na kraji (a já taky). No tak snad se tam zařadí. Mobily s sebou mít nesmějí, asi líp.
OdpovědětVymazatJinak oba moji jezdí ještě na tábory a lyžák od místního DDM a 3x ťuk, zatím je to baví. Je to tedy vždy podmíněno hlavním vedoucím a zatím jen jeden nesedl zcela, ale nic strašného. Mladou odesíláme v pátek. Mimochodem, dřív jsme je dávali na příměšťáky a oba svorně hlásí, že raději na pobytový, příměstský svorně nesnášeli :)
Tak třeba to i u vás někdy klapne...
Ahoj valkil, tak já se obávám, že Lucku už na další pobytový tábor hned tak nedostanu. Největší kámen úrazu asi byl, že tam znala jen jednu holčičku a v tom těsném stanovém soužití si až tak nesedly. Úplně chápu ty synovy obavy, když mu kamarádi na poslední chvíli na startu odpadli. Tak držím palce, ať přijede spokojený. S těmi skauty to je super řešení.
OdpovědětVymazatNa vedoucích určitě záleží, ale hodně i na dětech, jak se nasbírají - a tam je to pak podle mě i o tom, jak je umí ti vedoucí stmelit.
Příměstské tábory to u nás nakonec jistí, ale taky to byla ze začátku metoda pokus-omyl, než si dítka našla ten svůj srdeční, na který jsou ochotná nejen chodit, ale dokonce se na něj těší :-)
No u nás taky jeden příměstský bude muset proběhnout, letos jsou ty prázdniny nějaké moc dlouhé. Ale fakt je, že je zase od DDM, kde mají omezenou kapacitu 30 dětí. Nejhorší byly ty, kam brali každého, kdo se přihlásil, takže se jim denně sešlo 100-150 dětí. Které většinou byly na různé dny, takže se nepodařilo navázat kontakt, vedoucí je pořádně neznali. V tom jsou malinko lepší pobytové,kde mají šanci se aspoň poznat. Ale jak píšeš, záleží i na dětech, jak se sejdou.
VymazatValkil, mi prázdniny, na rozdíl od dětí, připadají dlouhé každoročně :-) Ten tábor okolo 100-150 dětí musel být dobrý chaos. Tak držím palce, ať se ten letošní příměstský povede, nás taky ještě jeden čeká.
VymazatPS: v poště jsem objevila jeden Tvůj komentář, co se na blogu nezobrazil, dumám nad tím, kde je zakopaný pes, proč se to děje...
Nám se osvědčil branný tábor, pořádaný policií. Kluci se tam učili sborku a rozborku, stříleli, pozorovali výcvik psů, házeli nožem a takové podobné příjmné chlapecké zábavy. Užili si tam střelby a výbuchů tolik, že pak ani neměli snahu ozbrojovat se pokoutně.
OdpovědětVymazatPak se také osvědčily tábory s kroužky, do kterých chodili celý rok, třeba počítače nebo elektrotechnika...
Milan
Milane, tak pro kluky takový branný tábor mohl být bezva.
OdpovědětVymazatSouhlasím, že tábory z kroužků, by byly nejlepší. U nás bohužel žádný z kroužků pobytový tábor neorganizoval, tak to bereme metodou pokus-omyl, většinou na doporučení. Ale každá zkušenost se počítá :-)