Zasmolená nepozornost

aneb  Špetka všednodenní konverzace

Vcházím do spřátelené kanceláře a zaslechnu útržek rozhovoru: „No fakt, představ si, měl pavouka přes celé okno…“ 

Úplně se otřepu odporem a s docela neskrývanou obavou se zeptám, cože za nechutně obrovský druh nohatého členovce se to zákeřně v našich poklidných krajích zjevil? „No, známý, nevím jak to dělá, ale to už je počtvrté, co praskl přední sklo na autě... "

Uf.

Pavouk, ten přináší štěstí, pomyslím si a při vzpomínce na dnešní sen, ve kterém jsem v cuklích šlápla do mohutného hovínka a až do probuzení se snažila nejen onu otevřenou obuv očistit, mě napadne, že by rozhodně nemuselo být na škodu koupit si třeba los či zahrát sportku.

Vzletně zamyšlena nad tím, co vše z oné zaručené výhry pořídím, najednou překvapením bezmocně ztuhlá jen odevzdaně sleduji, kterak klíče kanclíku, záhadně vyklouzlé mi z ruky právě při splachování WC, padají nezadržitelně dolů, odráží se o prkénko a … zaplaťpánbů … namísto žblunknutí v záchodové míse uslyším jejich zacinkání na podlaze.

Hm, ušetřím za los, pavoukovo-fekální štěstěnu jsem si očividně zrovna vybrala.

Odpoledne mi dcera zaníceně vypráví celkem ojedinělý zážitek: „Si představ, cestou ze školy kamarádku pokadil pták. To bylo děsné. Ono to má takovou odporně mazlavou konzistenci, ani tekuté, ani husté,“ neochudí mě o výživné detaily ratolest. „Ale pomohli jsme ji to setřít namočenými kapesníky. Byl to fakt hnus,“ dokončí vyprávění.

Ona to ze sebe krátce vysype a já pak dlouze nemůžu z hlavy dostat úryvek písničky Ivana Hlase: ... a jejich saka, po..re ptá-ák - na kolena na kolena jé jé jé - a jejich saka, po..re ptá-ák - na kolena....

Ptáci sice bombardují zákeřně shora, ale zase celkem v přiměřeném množství Jestli je ovšem někdo super aktivní v produkci hovínek, tak to jsou bez diskuze morčata.  Podvečer, když jako každý den čistím ty jejich bobky překypující záchodky, mi sděluje manžel: „Asi už je fakt definitivně jaro. Jsem dneska viděl vlaštovky. Už se nejspíš vrátily.“

„No, to mi povídej,“ suše utrousí dcera procházející kolem...

Aby syn nezůstal konverzačně vyčleněn, taky onen den zaperlí: „Víš, mami, jak mám občas ten problém s nepozorností?“

„Hm,“ zamumlám.

„No, tak jsme dnes v němčině psali diktovaný překlad na několik výrazů. Jako chápeš – podstatná jména, slovní spojení apod.,“ jme se zapáleně vysvětlovat zápletku potomek. „Mělo jich být celkem patnáct, ale já jich při kontrole měl jen čtrnáct. Několikrát jsme si to říkali a já pořád nevěděl, co mi chybí,“ objasňuje dál.

Zpozorním: „A přišel jsi na to? Zjistil jsi, co ti z toho diktátu uteklo?“ už docela zvědavě se zeptám.

„Jo,“ vítězoslavně odvětí, „bylo to spojení „dávej pozor“.

 

A vy, milí čtenáři, dávejte pozor do čeho, zvláště v letních nazouvácích, šlapete. 

Někdy může to správné štěstí spočívat v umění pozorně se určitým nástrahám vyhnout…

Tak ať se nám to všem v novém roce úspěšně daří!

-----

šuplík -  jaro  2022, publikování tematicky stihnuto v závěru roku pavouka

Zdroj obrázku: https://www.shop-land.cz/