Výkřik zarytého prskavkáře

po dvou hodinách intenzivní rachejtlo-mánie:

Šampáňo třpytivých výstřiků

noc tahá za uši

a silvestru

nesluší

…

!

S dětmi jsme až do covidu chodívali na novoroční ohňostroj pořádaný na rondlu v Hrabůvce. Býval úchvatný. Ten první jsme zachytili úplně náhodou při návratu z novoroční návštěvy a pak už jsme se na ty další vydávali cíleně, plni očekávání jiskřivého představení.

V covidu se nekonal, a tak jsme chtěli vyrazit zas letos. Ještě v sobotu odpoledne jsem se na něj těšila, ale v neděli ráno už mě, po nechutně vytrvalém nočním burácení tisíců dělobuchů, při představě dalšího sledování těch hlučně sršících třpytek braly mory. 

Cítila jsem silnou rozmrzelost a  lehkou potřebu upustit páru:

Jako malá jsem milovala

ohňostroje, prskavky taky.

Těšení na krásu prožitek sílí,

od rána vzhlížení k jiskřivé chvíli -

prskavkami kreslit a ve vzduchu psát,

k tomu si z balkónu šťastný rok přát.

To všechno mívalo úchvatné kouzlo,

které však časem potupně sklouzlo

k nepěknému přesycení …

Tisíce kotlů Ostravou duní

třaskavé rachejtle vášnivě funí

vzduchem.

S puchem…

Stříbrná, zlatá, červená, modrá,

na krátký okamžik zábava dobrá.

Na krátký okamžik, jedenkrát za rok,

nechytal by z toho nikoho amok.

Po obloze stříkají rozličné záře,

ke smrti zděšené jsou němé tváře.

Já též už vnímám jen protivné pnutí

neb z toho nevidím

uniknutí…

Tisíce kotlů Ostravou duní

a já bych nejraděj dala po čuni

všem těm co vypouští třpytivé šmouhy.

Prostě v nich vidím ty rušiče touhy

po kreslení prskavkami…

Je toho mnoho na jednu noc,

příjemné bažení chybí mi moc...

Blahobyt zadupal nádherné snění,

takto se nadšení v naštvanost mění...

Milovala jsem ohňostroje, prskavky taky,

to nyní zabily chemie mraky...

Zdroj obrázku: Atlas Česka