Umělec,

který se umí ohodnotit!  

„Budu bohaté dítě!" sdělí mi jen tak mimochodem syn.

„Ee?" zakontruji inteligentně (o žádné výhře ve sportce nevím, tak se nějak nechytám).

 

„Už to mám skoro hotovo." oznámí umělec poté, co na všechny své dnešní kresby dolepí cenovky.

„Nó, víš,  Tomi, ono to za ty peníze asi moc lidí nekoupí. Za takové ceny většinou prodávají lidé, kteří třeba malování i studují a kreslí spousty a spousty let."

„Tak ani za šest tisíc?" je tvůrce ochoten jít docela značně s cenou dolů.

„Myslím, že o dost méně." krutě mu beru drobky iluzí.

„Ani za dva?" nevěřícně se táže?"

„Ne, Tomi, za ty peníze se třeba prodávají v obchodě obrázky od známých malířů." zas trošku mimo realitu brousím já."

„Ani za tisíc...? hlesne."

„Víš, Tomášku, myslím, že takové obrázky na papíru bys mohl třeba zkusit z počátku prodat tak za pět až deset korun." stavím tvořivého byznysmena tvrdě na zem.

„Cože?!! Vždyť mi to dalo TOLIK práce!"zvolá autor rozhořčeně.  (pozn.: pět značně minimalistických papírových kreseb za pár minut + třikrát tak delší doba na tvorbu a přilepování cenovek, které mu krutá matka nakonec tak zepsula - život se s umělci holt nemazlí)

  

Po chvilce zádumčivého přemýšlení obdržím instrukce:

„Hm, tak tam napiš, že kdo si to koupí za pět nebo deset korun, tak je

...

moula!",

má umělec problém cenové politiky záhy s nadhledem vyřešen...