Standardní výsledek pro matku: lehce pošramocený sluch, bolavý krk, skorovypíchnuté oko a téměř zlomený prst...
Matka občas dětem koupí novou hru...
Tato se jmenuje se „Opice".
Sestaví se takový děravý „strom", do děr se zapíchají tyčky a navrch se nasypou mrňavé opice.
Tyčky mají 3 různé barvy. Hraje se tak, že se hodí kostkou a jaká barva padne, ta tyčka se vytáhne. Od vrchu začínaje.
Komu spadne nejvíc opic, prohrává...
Hra v celku jednoduchá, lehce primitivní. Pohodová...
No, jak pro koho...
Matka začne skládat „strom". Dopasovat ty dva kousky umělé hmoty vyžaduje určitou zručnost. Ty potvory čudlíky do sebe ne a ne zapadnout...
Když „strom" konečně po zhruba deseti pokusech drží jakž takž pohromadě, je do něj třeba zapíchat ty barevné tyčinky. Za mohutné pomoci dvouleté dcery se to zhruba po hodině povede. Hra může začít.
Nejprve se spustí řev a započne tahanice o kostku. Ty dvě příšery se zásadně nedohodnou. Buď chtějí začínat obě, nebo žádná. Matka je seřve a hází raději ona.
Ze začátku jde vše hladce, krom tahanic o kostku. V momentě, kdy spadne první opice, začíná být hra zajímavější.
Malá příšerka se z každé opičky neskutečně raduje a běhá s ní po bytě. Má úžasný úlovek! To že prohrává, ji zatím netrápí...
Zato starší příšerka v tom má už jasno - prohrát nechce! Pokud spadne opice jí, spustí se nářek víc než ohlušující. Matka lituje, že sedí hned vedle a zjišťuje, zda i nadále slyší a to tak, že hlasitě zklidní obě příšery. Starší příšerka se mezitím vztekle proběhne po bytě, aby si rozmyslela, zda vůbec pokračovat ve hře.
Spustí se tahanice o kostku. Mladší se raduje (rozjásaný běh po bytě), starší řve (vzteklý běh po bytě), matka zvýšeným hlasem zklidní příšery, tahanice o kostku, radost (běh), řev (běh), zklidňování...
Starší příšerku je třeba občas hlídat, ať v urputné snaze vyhrát nevhodí nenápadně ty své opice zpět do „stromu".
U mladší naopak dáváme pozor, ať nám nekrade ty naše.
Hra se blíží ke konci. Napětí vrcholí....
Starší příšerka při poslední vytažené tyčince zjišťuje, že nejspíš vyhrála. Radostně a velice rozmáchle zatleská, tyčinku raději ani nepouští z rukou.
Matka si kontroluje skorovypíchnuté oko. Vidí.
Pro jistotu se opičky ještě přepočítají. Je to tak. Starší příšerka skutečně vyhrála. Euforie je tak obrovská, že si příšerka musí poskočit. Skočí na něčí prst.
Matka zjišťuje, že prst zlomen nejspíš nebude.
Jelikož matku, krom téměř vypíchnutého oka a pohmožděného prstu, trochu trápí od křiku příšer zalehlé uši a z neustálého „zklidňování" bolavý krk - chystá se hru schovat.
Příšerky chtějí hrát znova!
Matka se začíná bát...
...
Uf. Zlaté člověče nezlob se nebo pexeso.
OdpovědětVymazatCoro - bingo!
OdpovědětVymazatI když ten řev se ani při tom eliminovat nedaří, přece jen jest to o krapet bezpečnější...
A stejně, nejlepší je, když děti spinkají v pelíšku.
OdpovědětVymazatMusím říct, že to bylo dost napínavý, až do poslední chvíle :)
OdpovědětVymazattu hru chci!:)
OdpovědětVymazatTedy, vás tři bych chtěl mít za sousedy v paneláku... :-)
OdpovědětVymazatPři čtení jak zaměstnáváš ty Tvé \"dva osobní akční teroristy\" jsem si vzpomněl na knihu z dob mého dětství: 200 prací pro dovešdné ruce. Zašel jsem do knihovny, ale po téhle knize už není ani stopy. Díky ochotné knihovnici jsem ale během chvilky měl před sebou celý štos podobných současných knih. Např.: RUKODĚLNÉ PRÁCE A VYBRANÉ HRY (8 autorů, nakladatelství Skauting, Liberec 1998), Z DÍLNY MALÝCH MISTRů (nakladatelství Mladé letá, Bratislava 1997), VELKÁ KNIHA PRO MALÉ MISTRY, svazek 1-6 (různí autoři, nakladatelství Ikar, Praha 1995-2000). Samé vystřihování, skládání, lepení, barvení atd., zkrátka fůra zábavy pro děti a možná i pro toho, kdo jim bude pomáhat. Nemáš-li to do knihovny daleko, zkus si tam vybrat.
OdpovědětVymazat3) Coro, tak k tomu není co dodat... :-)))
OdpovědětVymazat4) Amalko, i s příšerama? :-)))
5) Medvídku, taky jsem u toho byla poměrně napnutá :-)))
6) Kutile - já nás našim sousedům taky nezávidím...
OdpovědětVymazatAle pár z nich jich zahájilo odvetnou akci a dosmýčili si domu také nějaká mimina... :-)))
7) Jirko. děkuji! Nápadů není nikdy dost... Jen jestli tam jsou vystřihovánky, raději to koupím - asi by z nás v knihovně neměli moc velkou radost :-)
i s priserama!:) Jestli budete mit nekdy cestu kolem Prahy, tak si je rada na par chvil pujcim!:)S nima musi byt takova legrace...
OdpovědětVymazat10) Amalko, no, s nimi je někdy taková \"legrace\", až by jeden brečel... :-)))
OdpovědětVymazatŠkoda, že ochotnou tetu na hlídání máme my Ostraváci tak lehce z ruky... chjo!
tak treba kdyz ja budu mit nekdy cestu kolem Ostravy:)... kdo vi... ja mam zlobivy deti rada, to pak je teprve ta spravna legrace!:)...nudny hodny deti se jen rozhlizej, kdy prijde maminka a nic s nima neni,ale treba nahanet deti po celym parku /skutecne se mi stalo/, to je fakt prima:))
OdpovědětVymazatUFF,asi se mam na co tesit :)).
OdpovědětVymazatZatim si spolu nehraji,jen nutne,opravdu nutne potrebuji tu hracku ,o kterou zrakem nezavadili do te doby,nez se ji zmocni ten druhy :o).
To musel být ale krásně strávený čas s dětmi:o))).... Děti si u hry dokonce i zasportovaly, fakt prima hra!:o)
OdpovědětVymazat13) Cheo, to je první vlaštovka :-)))
OdpovědětVymazat...Ale mimochodem dost vytrvalá...
Přesně to samé se děje u nás doteď. I kdyby se na tu konkrétní věc dva roky ani nevzpomnělo, v okamžiku, kdy jest objevena druhou stranou, stává se věcička najednou nejvýše žádoucí, neřku-li k životu nezbytnou!!! (bitka, řev, honička, řev... následuje v 99,99 % případů)
12) Amalko, jenom ony když jsou dvě, tak každá utíká na jinou stranu... :-)))
OdpovědětVymazat14) tazi, byly ke konci hry lehce zpocené... a já asi nejvíc... :-)
Ale hra je prima, s čistým svědomím mohu doporučit dále... :-)))
to je mi naprosto jasny:D
OdpovědětVymazatA že si tu mateřskou užíváš, co? :-)
OdpovědětVymazat18) Everlanch, hlavně ty poslední zbývající dny. Třeba na zítřek máme zajištěno hlídání... :-)))
OdpovědětVymazat