sobota 3. října 2009

Páteční noc - má zvláštní moc...

Nepřepadá nás však smutek jako výpravu na Pólu.

U nás to bývá zpravidla horečka. Tento týden pro změnu Tomíkova. Alespoň že bez fleků...

 

Nejspíš jsem to já přivolala. Ve čtvrtek v noci jsem ukončila jeden mail tvrzením, že jdu něco dělat s tím svým nedostatečným spánkem. Chtěla jsem se konečně někdy dobře vyspat.

Takže hned tu čtvrteční noc děti nasadily zvýšenou frekvenci návštěv mého lože. Je zvláštní, ony mají snad nějaký speciální radar, nebo co. Funguje to naprosto spolehlivě...

  

Přes den to celkem pak šlo, horečku si Tomík úsporně šetřil na noc. Po jedné hodině ráno na pochodování mezi pokojíčkem a ložnicí rovnou rezignoval a nastěhoval se mi do postele. (to manžela vždy nesmírně potěší)

Noc se pak nesla v duchu konejšení, máčení studených obkladů, podávání pití apod.

  

  

Jediným zpestřením bylo, když se prudce rozrazily dveře a do ložnice vstoupil pistolník Lucka s plenkou proklatě nízko.

Tomík jí tónem oznamujícím „tady jsem dnes já" pozdravil. Pistolnická slečna lehce zaváhala, nenechala se však zmást a drsňácky vznesla požadavek na hlt whisky mlíka.

Byla odkázána na vedlejší lokál s tím, že barmanka se přesune.

  

Jakmile závislačka usnula, mohla jsem se vrátit  zpět do ložnice a zas vyměňovat obklady, konejšit kvílení, podávat čajíčky...

  

  

Asi za hodinku se ozval z vedlejšího pokoje příšerný řev, mnou mylně vykládán za abstinenční příznak. Kupodivu ne. Drsná pistolnice se nezmítala u sebe v pokoji z důvodu neukojitelné žízně, pouze ji navztekalo, že se nedobrovolně přeměnila na mořskou pannu. Sundávajíc si svou proklatě nízko zavěšenou plenu, podařilo se jí nacpat obě nožky do jedné nohavice slušivého pyžamka...

  

Do rána pak již žádné výrazné zvraty. Obklady, čajíčky, kvílení, konejšení. Klasika.

     

  

Můj programový tip na dnešní večer?

Nejspíš - Horečka sobotní noci...

 

  

  

PS: Teď vážně - bezva tip pro maminky s nemocnými dítky - Radio Pohádka.

  

6 komentářů:

  1. Nekecej. Prťo asi chytlo telepatickou solidaritu. Od jedné do pěti se z postýlky ozývalo houkání a pláč co deset minut... zdálo se mi, že podřimuje jedině, když nad ní stojím.

    OdpovědětVymazat
  2. že neztrácíš humor ,-) horečka jistě opadne :)

    OdpovědětVymazat
  3. Mořské panny taky míváme :) . Držím palce, ať se všechny horečky nocí vzdálí za obzor!

    OdpovědětVymazat
  4. Jéje, squire, telepatické dítě - tak to už jsi ztracená...
    (ale ono to fakt u nás okolo té jedné vypuklo a nejhůř bylo do těch pěti... Že by nějaká temná magie úplňku?)

    Gombo - určitě. Minimálně do doby, než zas přijde další. :-)
    Ať žijou dětské kolektivy!

    Manželko - děkuji.
    Musím říct, že uprostřed noci jsme mořskou pannu měli poprvé. Byl to zas o trošku vyšší level. Ona se fakt tak vztekle a rozespale na té posteli mrskala, jak rybka na suchu...

    OdpovědětVymazat
  5. i pro maminky bez nemocných dětí :-) Pohádku pouštíme Netopejrkovi, když nejsme doma, aby si nepřipadala uplně sama :-) a občas jí poslouchame i my celý den ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Teda přítelko, ten Netopejrek se u vám má!
    Já jsem se o tomto rádiu doslechla před pár měsíci a nějak jsem na něj zapomněla. Ony ty potvůrky totiž raději televizi... Ale jak mají teplotu, tak jim ji nechci moc pouštět. Náhodou tu upoutávku dneska zaslechl manžel v rádiu...

    OdpovědětVymazat