Páteční noc - má zvláštní moc...

Nepřepadá nás však smutek jako výpravu na Pólu.

U nás to bývá zpravidla horečka. Tento týden pro změnu Tomíkova. Alespoň že bez fleků...

 

Nejspíš jsem to já přivolala. Ve čtvrtek v noci jsem ukončila jeden mail tvrzením, že jdu něco dělat s tím svým nedostatečným spánkem. Chtěla jsem se konečně někdy dobře vyspat.

Takže hned tu čtvrteční noc děti nasadily zvýšenou frekvenci návštěv mého lože. Je zvláštní, ony mají snad nějaký speciální radar, nebo co. Funguje to naprosto spolehlivě...

  

Přes den to celkem pak šlo, horečku si Tomík úsporně šetřil na noc. Po jedné hodině ráno na pochodování mezi pokojíčkem a ložnicí rovnou rezignoval a nastěhoval se mi do postele. (to manžela vždy nesmírně potěší)

Noc se pak nesla v duchu konejšení, máčení studených obkladů, podávání pití apod.

  

  

Jediným zpestřením bylo, když se prudce rozrazily dveře a do ložnice vstoupil pistolník Lucka s plenkou proklatě nízko.

Tomík jí tónem oznamujícím „tady jsem dnes já" pozdravil. Pistolnická slečna lehce zaváhala, nenechala se však zmást a drsňácky vznesla požadavek na hlt whisky mlíka.

Byla odkázána na vedlejší lokál s tím, že barmanka se přesune.

  

Jakmile závislačka usnula, mohla jsem se vrátit  zpět do ložnice a zas vyměňovat obklady, konejšit kvílení, podávat čajíčky...

  

  

Asi za hodinku se ozval z vedlejšího pokoje příšerný řev, mnou mylně vykládán za abstinenční příznak. Kupodivu ne. Drsná pistolnice se nezmítala u sebe v pokoji z důvodu neukojitelné žízně, pouze ji navztekalo, že se nedobrovolně přeměnila na mořskou pannu. Sundávajíc si svou proklatě nízko zavěšenou plenu, podařilo se jí nacpat obě nožky do jedné nohavice slušivého pyžamka...

  

Do rána pak již žádné výrazné zvraty. Obklady, čajíčky, kvílení, konejšení. Klasika.

     

  

Můj programový tip na dnešní večer?

Nejspíš - Horečka sobotní noci...

 

  

  

PS: Teď vážně - bezva tip pro maminky s nemocnými dítky - Radio Pohádka.