Asi každý člověk se něčeho bojí. Nebo bál.
A já, rozhodně nejsem výjimka.
Co si jen vzpomenu, vždycky jsem se něčeho bála.
Ve školce jsem se bála, že mě budou nutit pít to hnusné mlíko se škraloupem. (Stejně bych jim ho okamžitě vrátila lehce ohřáté zpět)
Nebo že zase skončím během odpoledního klidu s ručníkem omotaným kolem hlavy a budu se bát, že se udusím. (Jojo, takhle skončil ten, kdo nespal. Já každý den.)
Coby dítku školou povinnému se mi strachy rozšířily mohutně. Bála jsem se, že:
- - budu muset na branném cvičení zkoušet tu odpornou plynovou masku
- - zaspím
- - budu muset pitvat žížalu (tak jsem pro jistotu zaspala)
- - na pionýrském táboře zjistí, že nejsem pionýrka
- - spadne na nás atomová bomba
- - vysaje mě upír
S věkem se rozličné děsy rozšiřovaly na praktičtější a více osobní stránky života. Měla jsem obavy abych:
- - se neztrapnila při prvním velkém polibku
- - neotěhotněla příliš brzy
- - dodělala školu
- - neměla rakovinu prsu (diagnostikovala jsem si jich asi tisíc)
- - nebyla vysáta upírem.
A pak, pak se mi narodilo první dítě. A najednou jsem zjistila, že jsem se vlastně nikdy v životě pořádně nebála - dokud...
...dokud jsem se bála jen o sebe...
Jo, a taky už vím, že upíři už nejsou, jasné?!
Ale jen v Rumunsku!:-))
OdpovědětVymazatMod. - Tam naštěstí nejezdím... Nebo, teda určitě néé bez česneku! :-)
OdpovědětVymazatUpíři samozřejmě existují, ale člověk, který jí česnek, má vystaráno. :-)
OdpovědětVymazatTaky jsem se hodně bála o své blízké (děti nemám, tak to asi neplatí, ale přesto...), dokud mi můj muž kdysi neřekl jasnou věc: \"Hele, nemá cenu se strachovat. Kdyby se něco stalo, dozvíš se to okamžitě, to se ani nestihneš bát. A když se žádnou špatnou zprávu nedozvíš, tak je všechno v pořádku. Tak co blbneš.\" Od té doby jsem se bála mnohem míň.
takhle se u nas boji muj tatinek. Je to celkem vesela kratochvile :o))
OdpovědětVymazatTyjo! Vás dusily učitelky hadrem, když jste nechtěli ve školce spát? Není to trestné? Nás jenom zavíraly do kumbálu s hračkama, taky jsem si tam odseděla svoje. ;o)
OdpovědětVymazatnas bily ucitelky proutkem. TAky jsem dostala pres ruce.
OdpovědětVymazatMOje decka jiz spat nemusely. Vedle byla mistnost a tam mohly behat
Leni, jo, je jich i spousta druhů - psychologičtí, političtí... Tam se obávám česnek nestačí. A navíc nejsou tak fešní jak ti Drákulovití...
OdpovědětVymazatPěkně Ti to muž řekl. Je to tak. Něco podobného mi taky pomáhá... :-)
Strach o narozené dítě je o něco silnější v tom, že ono je na tobě zcela závislé a samo by si s ničím neporadilo...
Oby, tak kumbál s hračkama bych teda taky brala raději... :-)
OdpovědětVymazatNo, totalitní školka, ta holt měla to své \"kouzlo\"...
Raduš, tak to u vás bylo taky drsné... Ještě, že už je to dneska jinak! V naší školce sice hrací místnost děti místo chrupkání nemají, ale nemusí spát. Můžou mít i knižku nebo časopis... Jen nesmí rušit ty, co chrní.
Pěkně napsáno a plně souhlasím. Co je to strach z něčeho ve srovnání se strachem o někoho, navíc o to nejcennější, co máme. Dokud nemá člověk děti, tak je to legrace. Pak přijde první dítě a najednou to začne. Ještě bych doplnil to známé rčení: \"Malé dítě, malé starosti, velké dítě, velké...\" :-)
OdpovědětVymazatHezký den jen s příjemnými starostmi.
To je hezky clanek :-))
OdpovědětVymazatJa se bojim ridit! :)
Cheo napodobně
OdpovědětVymazatCelé dětství si člověk říká proč nám pořád rodiče řikali nedělej tohle nedělej támhleto, dokud se rodičem nestane co :)
Já dítě ještě nemám, ale nebojím se jen o sebe, alébrž i o své rodiče - a moc!!
OdpovědětVymazatTeprve když jsem \"vychovával\" dnes už dospělého syna, docházelo mi postupně, jak asi bylo mým rodičům, když jsem vyváděl alotria, a že jsem se jich navyváděl. Dá se tomu říkat strach, ano, ale vždycky ho prožívá jen ten jeden.
OdpovědětVymazatad 7: ještě máš pokračování a reakci na svůj komentář u mne ...
OdpovědětVymazatZ toho vyberu jen jednu větu: Náš strach naše blízké nezachrání.
Když mi bylo -náct, připravila jsem si docela dost nebezpečných situací. Zachránila mě opatrnost a chytrost, někdy rychlé nohy. Kdybych měla dceru, všechno bych jí to po pravdě vyprávěla. A když by se toulala někde po nádražích v noci jako já (cestovala jsem a občas měl vlak zpoždění), nařezala bych jí s láskou, co by se do ní vešlo. A vysvětlila, že to pořád není vůbec nic proti tomu, co by se jí zlého mohlo přihodit. Zkušenost je to, co můžeme-máme předat, žít už musejí sami.
To jako ze az budu mit dite, tak to bude cele jeste horsi? :-( Budu hysterka. :-(
OdpovědětVymazatCayman, děkuji za přání příjemného dne - oplatím snad už jen přáním sladkých snů v noci :-)
OdpovědětVymazatNo, to rčení o malých a velkých dětech i starostech si zatim alibisticky snažím nepřipouštět... :-)
Cheo, díky. Já už se řízení bojím jen tak středně, ale auto mě inspirovalo k několika článkům, např.: http://nominek.bloguje.cz...t-1.php
Ale hodně jsem se třeba bála, když jsem poprvé jela s prvním prckem...
Medvídku, jojo, těžký je úděl rodičů. Tak se starat a navíc nebýt pochopen :-)
OdpovědětVymazatSabi - tak u dětí si to ještě pak aspoň jednou vynásob... (nestraším, to je fakt) :-)
Kutile, tak to je přesné. Když mě ty moje ratolesti vytáčí a už nevím jak na ně, tak jim aspoň prorocky vysvětlím, že jejich děti jim to vrátí i s úroky! (ale moc to na ně zatím nezabírá) :-)
OdpovědětVymazat14) Leni - souhlas. Raději prevence, než pak plakat nad rozlitým mlíkem!
Něčemu můžeš předejít. Třeba já po několika eskapádách s hasiči (naštěstí vše dobrý) chci mít doma hasící přístroj, byť se mi manžel směje...
a ad 7) upíři byli myšleni psychičtí, ne psychologičtí :-)
Everlanch - bude to horší, ale na druhou stranu budeš tak unavená, že na hysterčení nezbyde energie :-)))
Nominku vydrž, pochopení přichází v době dospělosti, nebo u mě to tak bylo a hlavně v době kdy začnou přemýšlet o vlastních, ono je to kopne samo, že si řeknou ... a sakra :D
OdpovědětVymazatMedvídku - chápu, prostě jen nějakých těch dvacet až třicet let a pohoda :-)))
OdpovědětVymazat