Dáreček od tchýně - žába do kuchyně

Nejen o asertivitě v telefonu...

    

Tomík většinou nerad jezdí k babičkám na noc. On je ještě tak trošku mamánek obecný. Ale na druhou stranu taky nerad blije.

Hledáte souvislost? Ač se to nezdá, je tam. Ve čtvrtek v noci Lucka začala svůj šavlový tanec, takže Tomík si hned v pátek sbalil svých pět švestek a uskutečnil velké stěhování. První dvě noci u zdejší babičky ve městě, další dvě u babičky v Beskydech.

  

Včera přes telefon jsem se jen tak mimochodem dozvěděla, že si chytil miminko ropuchu. To mě docela překvapilo, ale jinak bych to neřešila. Do chvíle, než jsem v telefonu zaslechla něco, co znělo jako: „... a vezmu si ji domů..."  „Co-o?! Ropuchu? A domů?" zaznamenal mi mozek nečekanou informaci.

„Tomi, domů ne! Nech si ji u babičky!" říkám důrazně, aby nedošlo k omylu. Na druhém konci se poměrně sebevědomě ozvalo: „Vezmu si ji domů a budu ji mít na balkóně!" Zkusím hru na city: „Žabička se u nás bude trápit. Nesmíš ji odnést od jejich kamarádů a rodiny." Blesková odpověď nepřipouštějící námitky: „Ona chce být se mnou."... Zbytek rozhovoru v podstatě jel pořád dokola.

Nějak jsem asi přehlédla synovu účast na vysoce odborném kurzu asertivity.  Zřejmě měl plnou podporu v babičce, která si nejspíš byla mohutně vědoma toho, že nebude-li žába u nás, zůstane u ní....

  

Proto byl dnes pro syna vyslán manžel. Jakožto autorita a hlava rodiny se ve dveřích dušoval, že žábu domů rozhodně nedovezou.

No, co to budu natahovat. Manžel zajistil svobodu alespoň obřímu sarančeti (dárku pro Lucku), ovšem žába doputovala až k nám.  No, kdo by doma nechtěl ropuchu, že?

  

I když, na ropuchu je ta žabka docela roztomilá. Takové malé, vyplašené, asi dvoucentimetrové prtě.

  

Co s ní? Kam ji dáme? Co bude žrát? Jak se vlastně chová (z chovatelského hlediska) taková žába?... a milión podobných otázek se mi honí hlavou. Naštěstí to jistí strejda Gůgl. Tam objevím i to, že se nejedná o ropuchu, ale s největší pravděpodobností o skokana hnědého.  (fota skokanů zde)

A nejspíš i dost hladového. Krmili ho ledovým salátem a vodu mu pro jistotu nedali. Nafasuje alespoň bazének z vršku od Nutelly, ale o hladu ještě chvilku bude muset pobýt. Jak celé léto otravují komáři, mouchy a octomilky, s příchodem žáby do domu jakoby se veškerý hmyz vypařil.

  

   

Prostě, zverimex to zítra jistí. Buď půjdeme koupit pro miminko žabičku nějaké červíčky (brrr) nebo se podaří usmlouvat výměnný obchod. Žába za morče.

  

Ale to zas pak bude zklamaný Ježour, že mu ubude položka ze seznamu...

  

To je ten náš rodinný přírustek. (Kvalita fotky zhruba tak odpovídá podvečernímu šeru a mému fotografickému "umu"...  Ale snaha byla!)

 

----------------------------

O tom, jak chudák žabka skončila pod náklaďákem 

doplněno další den ráno...

 

V noci vypínám počítač a jdu zkontrolovat žabku, zda žije.

No, asi jo, ale nevím kde.  Nádobka zakrytá prodírkovanou potravinovou fólií je prázdná. Teda, ne tak úplně. Je tam hovínko...

Tak vyděšeně přemýšlím, jestli mi cestou z koupelny něco nemlasklo pod nohama. No, myslím, že ne, ale šance, že na ni někdo v noci šlápne či lehne, se o něco zvýšila. Brr, představa rozmáčknuté žabičky pod polštářem mě trošku děsí...

Najednou uvidím takový flíček na podlaze. Chci ho prozkoumat - a flíček hop a skok - si to šmáruje do obýváku... (Asi hladov, chce jít na lov.) Tak se skokánka snažím chytit, ale zmizí pod náklaďákem. Opatrně přeparkuji, ale žabka už je o kus dál pod záclonou... Ještě chvilku si tak spolu hrajeme na honěnou (o půlnoci většinou po ničem jiném netoužím), až prcek špatně odhadne síly před další překážkou...

Jdu spát s pevným přesvědčením, že zítra bude mít Tomík se skokanem výlet k rybníku.