úterý 22. září 2009

Mallorca - část. 1

Polštář-prostěradlo-postel

a taky něco o letadle

  

Rychlá dovolenková akce se nakonec povedla a odletěli jsme.

  

Let

Manžel ale nelítá rád. V letadle se dobře nenají. Né, nestěžuji si na absenci bezlepkové stravy. Není mu prostě umožněno vysunout si odkládací stolek jako většině ostatních cestujících.

Proč ta diskriminace? Návrháři letadel pravděpodobně neměří okolo dvou metrů. Proto.

  

Kdysi, v dávném bezdětném období, jsme to měli vychytané a zamlouvali si místo u nouzového východu na křídle. Tam jsou rozestupy sedadel lehce širší. Ovšem lidem s dětmi se tam místenky nevydávají. Byť je požaduje chlap jak hora. To je pro mě docela zajímavá logika. Říkám si, kdo jiný by měl mít větší šanci a motivaci otevřít v případě potřeby nouzový východ než dvoumetrový tatínek...

 

  

Zato děti se celkem jídlem zabavily. Dokud bylo papando-grando na stolcích, nějak se to s nimi dalo vydržet. Poté začalo přituhovat. Lstí jsem se vsadila mezi ně, ale i tak byla fuška je jakž takž kormidlovat. Pomalu mi začali nejen přerůstat, ale i přelézat přes hlavu. Naštěstí jsme zvolili záměrně poměrně blízkou destinaci, tak doufám, že lidé z letadla sedící v našem přilehlém okolí neměli noční můry příliš dlouho.

   

Během cesty zpět byla dítka lehce zklamaná. Těšili se na rýži s masem - a ona tam nějaká omeleta se zeleninou. To si Lucka nenechala líbit a spustila půlhodinovou, velice procítěnou, antikoncepční árii. Ani si nepamatuji, kdy jsem, coby neschopná matka, naposledy schytala tolik odsuzujících pohledů. Ono holt některým dětem vstávání ve čtyři v noci moc nesvědčí. Zvlášť když na ně leze rýma a od jedné do tří nespaly. Když se nakonec dcerce podařilo na půl hodinku usnout, byla po chrupendu jak sluníčko. Okolní babky důchodky mě pak pravděpodobně přestaly pomlouvat...

  

  

  

Akce PPP (Polštář-Prostěradlo-Postel)

Po příjezdu na hotel jsem já zimomřivka musela rozdýchat zjištění, že máme být přikryti jen prostěradly. Naštěstí jsem se lehce uklidnila, když jsem objevila ve skříni deky. Jen mě trošku zarazilo, že jedna z přistýlek nebyla povlečena.

   

Sice to byl last-minute s jedním dítětem zdarma, ale že by až tak šetřili a nedali ani to prostěradlo?

Na recepci jsem tedy oznámila, že nemáme připravenou jednu z postelí - chybí polštář, prostěradlo. Mladičká recepční se zeptala, zda se jedná o dětskou či naši postel. To mě trošku zarazilo. „Zřejmě mají různé rozměry prostěradel." jsem si nakonec pomyslela a pustila to z hlavy.

Po návratu z večeře jsem zjistila, že o velikost plachty ani tak nešlo. Uprostřed pokoje trůnila cestovní dětská postýlka. Ovšem bez polštáře a prostěradla.

Tak repete na recepci. Naštěstí starší kolegyně velice záhy pochopila, k jakému nedorozumění došlo. Přinesli nám prostěradla (jedno na matraci, druhé na přikrytí) a polštář.  Pak tak po hodince odnesli postýlku. Vše OK.

Druhý den po úklidu jsme o ten polštář zas přišli.

Uvažovala jsem, jestli je nějaký putovní. Že třeba minulou noc chyběl nějakému jinému ubohému spáči... Ale putovní-neputovní, třetí den jsem přece jen paní uklízečce pomocí slovníku sesmolila prosbu o polštář. (na recepci se mi už nechtělo, kdo ví, co bychom nafasovali). Dostali jsme dva.

Byla jsem zvědavá, kolik nám jich následující den ubude. Tipovala jsem, že tak jeden nebo tři. Nicméně nuda, nuda, šeď, šeď - stav polštářů zůstal až do konce již neměnný...

  

Postele byly překvapivě opatřeny kolečky. Jezdily docela solidně. Kdybychom tam byli bez šprkástlů, asi by to nebylo ono, ale s prcky za zády se stejně moc skotačit nedá...

Přistýlky pro děti - to byly dvě palandy vsazené do výklenku ve zdi chodbičky. Musím říct, že na fotce v cestovce (kterou nám s jistými obavami slečna ukázala až těsně před podpisem smlouvy) vypadaly o dost hůř než v reálu. Naštěstí. Ona ta fotka by vypadala o něco lépe, kdyby na té horní postýlce nechyběla ohrádka a žebřík. Původně jsme si nad tou fotkou říkali, které to chuďátko bude tam nahoře spát... Dopadlo to samozřejmě tak, že „chuďátka" se o horní palandu krutě rvala až do jedenácti večer, kdy prostě vyhrál silnější...

   

Díky bezpečnostní ohrádce se mé obavy, že Tomík v noci z té horní postele spadne, naštěstí nenaplnily.

Spadla Lucka. Z té dolní...

  

část 2.

14 komentářů:

  1. :-)) Putovni polstar ,to je narez !!! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. My meli pokoj vedle skladu s loznim pradlem, tak jsem si podobne problemy resila sama. Behat ve velkem hotelu az na recepci a furt na neco cekat by me teda taky tocilo. Jen jsem mela jistou neduveru k tem dekám, ktere se nepovlikaji a presto se dle me po kazdem neperou. Vyhybala jsem se primemu dotyku s nimi a malou jsem radeji prikryla nasi soukromou tlustou plazovou osuskou;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky sem takhle proklínala jednu maminu s dítětem, které mě tři hodiny cesty kopalo do sedačky, tedy předstírat, že jako masáž zad je to celkem fajn, mi vydrželo asi dvě minuty:O)) Ale tu maminu sem pak vcelku litovala, mít tohle doma, tak mě klepne:o)

    OdpovědětVymazat
  4. Cheo, očividně každý hotel má svá specifika :-)))
    Minule to byl brouk na utěrce http://nominek.bloguje.cz...zit.php

    Bosorko - to je absolutně přesně to, co mě taky drtilo. Dcerka teda spí nepřikrytá, maximálně snesla to prostěradlo, ale mi se ty deky taky docela eklují... Po příletu domů jsem si to přikrytí normální peřinou fakt mohutně vychutnala. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jo, brunet, my maminy lehce hyperaktivnějších dítek to fakt nemáme lehké a své občasné nedobrovolné spolutrpitele litujeme taktéž a tímto se všem zpětně i dopředu rovnou omlouvám...

    Ač jsem oba dva držela jak chtěla, měli jsme knížečky, nelepovačky, bonbonky, plyšáky..., stejně v momentě, kdy jsem pacifikovala dítě vlevo si to sedící vpravo taky do té sedačky koplo... Matkám občas chybí několik párů rukou.
    No, a brečící unavené prtě je taky oříšek. Na tu moji v tom extrémním případě (což se povedlo zrovna v letadle) nezabere nic - nesmím se jí ani dotknout, pohladit, mluvit na ní - to má pak amok ještě větší. Dokud se sama neunaví a neusne... Doma se to většinou dá tak nějak ustát klidněji...

    OdpovědětVymazat
  6. Fakt se nenudíš :-) A mockrásně a čtivě píšeš, jen tak dál ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to jsem se pobavila:-))Je to moc vtipně napsané.Mé dceři nadovolené v hotelu ukradly uklízečky drahé prostěradlo,které jsem jí koupila na pláž.Chtěla jsem levné,ale oni zrovna v obchodě neměli,no a když ho uklízečky uviděliy,tak ho sebraly a vymluvily se na to,že si mysledly,že je hotelové:-)

    OdpovědětVymazat
  8. Vypada to, ze jste si to uzili:-) Teda mozna vice si to uzily deti, diky te posteli :-)

    OdpovědětVymazat
  9. pomeranco - přiznám se, že občas bych se skoro i nudila ráda, ale s těma dětma to tak nějak fakt nehrozí :-)
    A děkuji, opravdu mě těší, pokud ty moje poznámky sklerotika lehce pobaví případné čtenáře :-)

    Jani, a předpokládám, že to vaše drahé prostěradlo vypadalo nachlup stejně jako všechna ta další drahá hotelová prostěradla a nejspíš jsi ho měla zastlané v posteli...
    Kde se vám to stalo? Zrovna jsem nedávno četla nějaké komentáře k hotelům a prý se vyplatí schovávat dražší věci na pokojích v Tunisu.

    Everlanch - no, nebudu zapírat. Docela by se nám hodila nějaká dovča bez dětí, abychom se z té společné nějak zregenerovali :-)))

    OdpovědětVymazat
  10. Jé, Henry, díky. Hned jsem napsala objednávku :-)
    Našla jsem ho ještě na Aukru, ale tam bych to mohla prošvihnout...

    OdpovědětVymazat
  11. ony ty jižní národy to řeší tak, že se přikryjou prostěradlem a když je jim fakt zima, hodí přes sebe tu deku, takže teoreticky ta deka s člověkem do kontaktu nemusí přijít (i když, je mi jasné, že teorie a praxe jsou dvě různá zvířata)

    OdpovědětVymazat
  12. [13] Cirrat, teoreticky je mi to taky celkem jasné - ale prakticky - brrr :-))

    OdpovědětVymazat