pondělí 28. září 2009

O zachtivné matce

s bizarnímy sklony

Nedávno tady Horstova matka psala o pobytu v nemocnici. My naštěstí takovou zkušenost zatím nemáme. Ovšem, abych nebyla až tak pozadu, pro jistotu jsem si honem s Lucinkou střihla aspoň výlet na pohotovost.

    

Většina matek to asi zná, že děti si vždycky pořádnou horečku, bolavé ucho či nějakou takovou jinou specialitu naplánují na víkend, pokud možno prodloužený. Moje ratolesti nejsou výjimkou.

A že jeden takový státní svátek připadl zrovna na pondělí, na páteční noc si Lucík připravila novinku. Fleky. Bílé. Óbrovské, jeden skoro přes celé lýtko, ty další o trošku menší. Všechny na nožičkách a zadečku.

   

První pozdně-páteční překvápko přežito, sobota vcelku ušla. Na noc začaly flíčky opět skákat a po Zodacu byly ráno překvapivě ještě mohutnější než ty páteční. Horečka přes 38 oCelsia... Fleky ještě větší než obrovské a tentokrát i na obličeji.

   

Tak nakonec přece jen už nebudu tak nezkušená, nemocnice to sice není, ale otestuji aspoň dětskou  pohotovost. Né, že by se mi chtělo. Tak jak manželka (pomóc, ten článek nemůžu najít) slyšela krvelačné historky o pohotovostech zubních, já zas pro změnu o těch dětských.

    

Nevím, kdo ty fámy vytváří. V ordinaci seděl příjemný stařičký pan doktor. Takhle pečlivě a pozvolna se nám snad ještě nikdo nevěnoval. Pravda, kdyby mu to vyšetření trvalo stejně dlouho v běžném provozu, zavíral by ordinaci možná někdy okolo půlnoci, ale dnes to nevadilo. Nikdo další tam nebyl.

  

A tak jsme si povídali. Když se mě zeptal, copak že jsem jí dala na teplotu, přiznala jsem se, že dnes nic. Že jsem měla strach, aby ty fleky neměla třeba z toho sirupu. Tak jsem jí dopoledne konejšila, uspávala a kojila.

„Kojila?!" Zeptal se mě nevěřícně. A pak mu to došlo. „Aha, máte doma ještě nějaké mladší dítě." dal mi šanci se z toho vykroutit. „Nemám." vyřkla jsem další šokující informaci. Staříček nasucho polkl a s pohledem upřeným na naši dobře rostlou Lucku zeptal se mě: „A kolik jí je let?"  „Necelé tři." pravím.

Podíval se na mě jak na exotický exponát v místní Zoo a pro sebe si poněkud hlasitěji pravil: „To je bizarní...", pohlédl na mě, nedalo mu to a ještě se otázal - „A jak často?". S lehkou nadějí v hlase dodal: „Jednou denně?".

Nechtěla jsem toho dobrého muže mít na svědomí, tak jsem řekla, že teda jo. S načančanou sestřičkou, která vypadala že odsuzuje kojící matky vůbec, na sebe vrhli nevěřícný pohled. A to jsem si informaci o tom, že se snažím už dva roky dítko neúspěšně nenásilně odstavit (abych si konečně mohla vzít prášek na spaní a jednu noc se vyspat) nechala pro sebe.  

   

   

Po důkladném vyšetření jsme se snažili dobrat jádra problému. Z čeho ta reakce:

Jahody, ananas, ...          Ne

Nektarinky                    Ano, ale před týdnem na dovolené.

Dětské pitíčko               Možná, ale né poprvé

Nový prací prášek          Ne

Nová aviváž                    Ne

atd. atd. - prostě vše v normálu. Dokonce i na popovídání o moři došlo a ujistila jsem ho, že medúzy žádné okolo nás neplavaly.

Při dotazu na novou přísadu do koupele jsem si vzpomněla, že mi děti vyčabraly při koupání mořskou koupelovou sůl. (asi nějaká nostalgická podovolenková touha po moři)

Tak to bychom měli. Přísada za to nejspíš  může...

   

Skoro na odchodu se mě důsledný pan doktor ještě zeptal: „A co třeba nové oblečení? Od Vietnamců nebo tak nějak."

Bingo!

Né teda zrovna ze stánku, ale ve středu jsem Lucince koupila v „Céáčku" krásné nové kalhoty. A tak se mi líbily, že jsem jí je hned ve čtvrtek dopoledne dala na sebe. A ponožky s kočičkou.

Šok. To já to zavinila!Jsem hrozná matka!!! Miminkům jsem předpírala úplně všechno, ale teď už jen spodní prádlo a trička. Cítím se děsně...

   

Jsem ujištěna, že opravdu předpírat vše. I u toho oblečení z obchodu. Prý se to všechno stříká nebo namáčí v nějakých dryjácích proti molům...

Tak po příchodu domů posbírám tento týden nově doplněné svršky (nějak rychle ty děti rostou) a zapínám ten den již třetí pračku.

     

Zas jedna další zkušenost, kterou by člověk klidně oželel...

   

   

    

A teď mě omluvte. Letím z kabelky vyndat lahvičku s močí. Zcela výjimečně jsem ji sebou nezapomněla přinést - a pravděpodobně proto ji, zcela výjimečně, po mě nikdo nechtěl...

  

 

----------------------------

29.9.09

Tak jsem zvažovala: bizarní nebo bizardní. Zvažuji a zvažuji, a plácnu samozřejmě tu logičtější - zato chybnou - variantu. Naštěstí jsem se od nikoho nedozvěděla, jaký jsem to packal. Opraveno dnes.

Ale slovíčka "bizarní" a "standardní" mě i nadále štvou! S "výjimkou" jsem již pár let smířena...

15 komentářů:

  1. tak hlavně, že se přišlo na to, co způsobilo ty fleky!!!!
    Taky jsem takhle zaflekatěla vlastní dítě...

    Starší měla pod okem škrábanec, docela hlubokej, aby jí nezůstala jizva, koupila jsem speciální mast na hojení. Natřela jsem jí jizvičku, až po 48 hodinách se jí na tváři udělaly neuvěřitelně odporný fleky, který ale co 15 minut mizely a objevovaly se jí na jiných místech. Flekatění trvalo vždycky tak dvě až tři hodiny, pak na dva až tři dny zmizelo a objevilo se zas. Jenže vždycky až tak za dva dny po namázání mastičkou, protože jsem věčně zapomínala, že nějakou mast mám, a mazala jí hoodně nepravidelně....

    Doktorka naznala, že je to potravinová alergie, a že mám začít jako u mimina zkoušet jednu potravinu po druhý- dva dny jen bramory, pak přidat mrkev, pak květák atd...Jo, u dvou a půl letýho dítěte velice těžce proveditelný, když si z lednice samo vezme, na co má chuť...

    To, že to dělá ta mast, jsem asi až po dalším měsíci zjistila sama. Naštěstí malou fleky nijak nesvědily,ani neměla teploty, takže jediná trpící při pohledu na flekaté dítě jsem byla já...

    OdpovědětVymazat
  2. Podobný fleky, jaký popisuješ, mívala naše mladší asi tak ve třech letech. Většinou ráno. Nožičky, zadeček... Plochý narůžovělý nebo světlý fleky. A asi ji i svědily. Vždycky tak za hodinu, dvě zmizely a pak třeba týden nic a zas. Nepřišla jsem na to, z čeho to je. Ale od tý doby, co jsem přestala definitivně prát její prádlo zvlášť v dětském pracím prášku a peru ho normálně, už se to neobjevilo...

    OdpovědětVymazat
  3. taky hazim pradlo na opakovane plachani. po normalnim prani dam jeste jednou kompletni plachani a minimum vonavek. /zadne avivaze/ Zkusenost od starsich deti. Byly jako male alergicke. Ted nastesti vsecko preslo.

    OdpovědětVymazat
  4. Jejda, Niger, stěhovavé odporné fleky - to musel být taky zážitek.
    Jsi dobrá, že jsi na to přišla! Mě by to s těma kalhotama vážně samo od sebe nenapadlo. Vyloženě jsem se zasekla na jídle a chudák Lucka byla dva dny jen na rýži, banánech a piškotech, protože jsem se jí bála cokoli jiného dát... (další den už by to nebylo taky reálné, hrozila hladová vzpoura)

    Ale fakt je, že to měla opravdu jen na nohách, od pasu nahoru absolutně nic. Jen později i na obličejí - to prý pak už se rozleze...

    Říkám si, jaké to svinstvo na to oblečení stříkají...

    OdpovědětVymazat
  5. Duno, mi taky přišlo po zkušenostech s Tomem, že ten dětský prací prášek teda žádný zázrak nedělá... Je fajn, že se vám to už nevrací!


    Raduš - přídavné máchání mám už normálně natvrdo předprogramované. Než to šlo, dělala jsem to taky tak, jak ty.
    Děti měly atopický ekzém (Tomík o dost víc), tak jsem na to byla celkem opatrná. Kvůli tomu i všechno přežehluji - když náhodou ne, tak se děti víc škrábou... V podstatě i na ty alergeny v jídle dávám pozor - proto jsem to nedokázala pochopit.

    Ty kalhoty byly Lucčiny první kupované, jinak v podstatě všechny dědila po Tomíkovi. Fakt úplný výpadek...

    OdpovědětVymazat
  6. House 1x08 - Poison .. :))))

    OdpovědětVymazat
  7. Jake - u Dr. House jsem mimo obraz... Sleduji teď nějakou dobu jen denní seriály na Minimaxu a JimJamu... :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Jake, ještě že máme to gůglení :-)
    http://cs.wikipedia.org...r._House)

    To sedí, i když tak drsné to u nás doufám nebude :-)

    OdpovědětVymazat
  9. ehm JimJam je i nas favorit :-D nejradsi koukame na prasatko Slim a život v divočině, nepohrdneme ani Masinama a Rubbadubbers, nekdy zvladnem koukat na jeden dil i nekolikrat :-D nejšilenejsi mi přijde ten přišernej fialovej dinosaur co zpiva: mam te raad, ty zas mě.. ten mi prijde uchylnej az pedofilni
    jo a oba se jinak citime dospeli :-))

    OdpovědětVymazat
  10. Přítelko, tak ta písnička je fakt chytlavá. Neděkuju, už ji mám zas v hlavě, uááá...
    Rubbadubbers jsou fakt dobří, ale je zvláštní, že mi se líbí víc než dětem... U nich je favotir Yakari, a na Jetixu Americký drak...

    PS: se nediv, jaké se Ti pak zdají sny... :-)))

    OdpovědětVymazat
  11. nominku taky si zpivam :-D pisnicka je chytlava a dinosaur je slizkej :-) to tak proste je :-))

    OdpovědětVymazat
  12. Ach ach, náš věčný společník JimJam :-)... další úchyl je podle mě Dorotka, když jí slyšim zpívat, tak se mi ježí všechny chlupy... i ty na bradě ;-)... jinak u nás vede jasně Bořek (kterýho pro jistotu už skoro nedávaj) a potom taky prasátko Slim, ty Rablbabls (nebo dubbers? jak píše přítelka) jsou taky dobrý, Vampír vždycky říká \"ty rabl já to neumim říc\" :-) atd atd... ale nemá rád ty bajky protože jsou na něj asi moc černobílý...

    OdpovědětVymazat
  13. Gleep, u nás vzal ovladač pod kontrolu Tom a tak mohutně kliká mezi JimJamem, Minimaxem a Jetixem, že už v tom mám totální guláš. Ale bajky jim taky nesedí. Oni mají teď nějakého Inamiho a Animálii (tuším teď asi vede Minimax)...
    Dorotku teda taky nemusím.

    OdpovědětVymazat
  14. Já chodím na chytrou stránku pravidla.cz :-) První tvar zná, o druhém pro jistotu tvrdí, že neexistuje...

    OdpovědětVymazat
  15. [14] Tsss, já jim dám - takové pěkné slovíčko a neexistuje :-)))
    Ale tu stránku si asi uložím do oblíbených...

    OdpovědětVymazat