středa 2. září 2009

Po Praze ještě plouživěji

Propadám lehké beznaději...

Část druhá - Hrad, Karlák, loďky, Orloj, Imax!

Předchozí část 

  

Jak jsem psala v úvodu, spoustu let jsme nikde na dovolené nebyli, takže jsem před odjezdem chytla docela solidní cestovní horečku. Dva dny jsem gůglila a šmejdila na netu, abychom se po Praze nemotali jak zmatené lesní včely a děti se dobře pobavily.

Některé dětské vychytávky mi tak trošku zhatil manžel, který se nemohl oprostit od návštěvy Hradu, Karlova mostu a Orloje. Takže sbohem pohádko pro prcky v planetáriu, papá projížďko historickou tramvají, někdy příště Mořský světe a Království železnic. Ale některé časově omezené dětské výstavy jsem pevně ustála.

   

Ve středu tedy máme, namísto výše uvedeného, v plánu historické centrum. Moc mě nepřekvapí, že děti nadšením zrovna neskáčou. Kompenzujeme to hned v počátku jízdou metrem (na jezdících schodech syn zklamaně: „To už je to metro?") a tramvají.

Na Hradě lehce dezorientovaně bloudíme ve snaze nalézt hlavní vchod s budkou pro vojáky a spatřit tak výměnu stráží. Už to skoro vzdávám, když jsme téměř na místě. Ale co to? Všude plno lidí a policisté i vojáci všechny příchozí směrují kdo ví kam. Zjišťuji, že je pár minutek před dvanáctou. To by bylo prima nakonec tu výměnu shlédnout. Ale přes ty davy asi prd uvidíme. Ach jo.

Jako správný tonoucí se stébla chytám a zničeně se jdu zeptat nejbližšího příslušníka, kde bychom mohli nějak vidět tu výměnu stráží. Asi ho obměkčil můj strhaný výraz uštvané matky, nebo možná narvaný tyrkysový dekolt - nevím,

tyrkysvýstřih
 

 ale řekl nám: „Pojďte, postavte se támhle do toho výklenku, to je protekční místo, tam uvidíte nejvíc." a nasměroval nás na opačnou stranu než ostatní turisty. Nelhal. Bylo to fakt bezva místečko. Lucka pochodovala ještě dva dny poté...

   

Pokud rádi honíte děti po úzkých chodníčcích s pokřiky: „Pozor lidi!" „Netoč se zas kolem té lampy, ať někoho nesejmeš!" „Jdi dál od té cesty, jede auto!" „Nesahej na ty bebechy suvenýry!" „Ne! Tu příšeru za dvě stovky ti opravdu nekoupím!" „Jestli tě bolí nožičky, tak si sakra sedni do toho kočárku!" „Vydrž, za chvíli tam budem!" „Ano, najdeme nějaký záchod." „Nevraž do toho pána!"... apod., tak jděte z Hradu na Karlův most pěšky. Já osobně bych příště raději volila cestu tramvají.

   

Naštěstí malý azyl nám poskytla výstava Pojďte si hrát na Karmelitské ulici. Jen malý kousek od Karlova mostu. Sice nic velkého, ale děti a maminka si pohrály. Ve dvou místnostech celkem pět modelů železnic, kdy po zmáčknutí tlačítka se u každé z nich rozjede jeden vláček. Manžel znuděně čekal v první komůrce s funkční autodráhou a já s dětmi fascinovaně sledovala minivláčky... Vydržela bych tam i déle, ale pro klid v rodině jsme to v rozumném čase zabalili a vyrazili na Karlův Most.

   

Ten byl teda dětem docela solidně ukradený. Lucka usnula v kočárku hned po prvních metrech a Tomík se soustředil na kvílení, že ho bolí nožičky a intenzivní podávání informací ohledně kývajícího se zubu.

Viklající se zub nás v podstatě provázel celou Prahu: „Tomi, dívej, krokodýl." „Mami, hele jak se mi už kýve."; „Tomi, pojedeš lanovkou." „Mami, chceš si sáhnout na ten zub?"; „Tomi, metro!" „Mami, máš kapesník? Potřebuju ho na ten zub." atd.  Podobné konverzace se s drobnými obměnami odehrávaly v podstatě kdekoli a kdykoli po celou návštěvu naší metropole. Teprve v neděli se konečně ten urputný řezák přesunul z úst do krabičky...

   

Než jsme se přes ten Karlák šnečím tempem ve více než třiceti stupňovém horku proplazili, byli jsme K.O. Totální trosky. Toho zneužila mladá brigádnice na jeho konci a zkusila nám vnutit plavbu loďkou. Úspěšně. Byli jsme tak uvařeni z vedra a zdeptaní z kvílejícího Toma, že bychom souhlasili s čímkoli, co by nabídlo chvilku stínu a klidu...

Píšu to tady hlavně jako varování, aby ve slabé chvilce nepodlehli další znaveni turisté. Ta projížďka totiž za moc nestála. Pokud se tedy nechcete třičtvrtě  hodiny motat po Vltavě okolo Karlova mostu a na pár minut zajet na Kampu (což bylo mimochodem hlavní lákadlo projížďky).

  

Nicméně jsme na loďce nabrali energii k vyškrábání zbytku sil a tak "šupky-hupky" k Orloji. Docela nám to vyšlo, čekali jsme jen pět minut. Lucík to zase pěkně prospala a Tom zklamaně zhodnotil - „To je všechno?".

Přiznám se, že mi to taky přišlo nějak kratší, než jsem předpokládala. Dostala jsem za úkol natáčet. A že jsem si pamatovala toho cinkajícího kostlivce, začala jsem u něj. Nějak jsem si (fakt nevím proč) myslela, že až doklinká, začnou teprve jezdit apoštolové. Ehm, tak jsem natočila alespoň poslední dva a jsem zas o něco chytřejší...

  

Celkem nám to památkově-historické procházení stačilo a docela rychle jsme se jednohlasně shodli, že dnes znova zkusíme ten IMAX. Skočili jsme na metro, pak do auta,  zadala jsem do dží-pí-esky po předchozí zkušenosti raději přesnou adresu a za chvilku jsme byli tam.

Moc velký výběr v těch 3-D filmech nebyl, tak jsme nakonec zvolili snímek „Delfíni a velryby - tuláci oceánu". Říkala jsem si, že by se to dětem mohlo líbit. Docela jsem se sekla. Jedná se spíš o dokument. A hlavně na Lucku to ještě bylo příliš, takže v druhé polovině filmu jsem to s ní zabalila. (Odrovnaly ji hned ze začátku ty „nezbytné" děsně hlasité reklamy. Byla ve velkém kině poprvé.) Ale mě osobně to 3-D promítání nadchlo. Trojrozměrně jsem film viděla poprvé a je to fakt dobré.

  

Takže shrnuto - středu jsme nakonec my i děti přežili, ale byl to docela záhul. Repete bych si zrovna nedala...

   

    

  

PS: Taky míváte v multikinech pocit, že promítají převážně pro osoby značně nahluchlé?

  

  

Pokračování

    

20 komentářů:

  1. Škoda, že jste vynechali to Království železnic. Je u nás v ulici. Mohlas přijít na kávu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, Kainis, tak to mě teď teda mrzí dvojnásobně! Krom toho, že modely železnic fakt můžu...

    OdpovědětVymazat
  3. Koblížek si orloj vysloveně vyžádal ... páč jsme krátce před návštěvou Prahy sledovali spolu Kozí příběh :)

    OdpovědětVymazat
  4. No jo, klupi, tak to jsme zadrbali, Kozí příběh jsme neviděli... Musím se zahanbeně přiznat, že ani nevím, o co jde? Ale díky vám jsem měla v plánu tu jízdu historickou tramvají (co bohužel neprošla přes chotě).
    Ten orloj synkovi ani tak nevadil, jako fakt, že to trvalo děsně krátce. A myslím, že hlavně šlo o to, že on musel jít pěšky, zatímco sestřička si chrupkala v golfáči. A viklal se ten zub... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. No, to musí být drsné s dětma. Já teda žádné na starosti nemám, ale věřím, že to musí být vysilující jaxviňa. Nejlepší je jet někam (třebas i do Práglu) jen tak ve dvojko a tak si to pořádně vychutnat. Ale zase ty děti... to je investice, to se vrátí v pozitivním smyslu, fakt. Dodneška si pamatuju, jak jsme tam byli s mamkou ato mi bylo tak 12. Dekolty jsem tenkrát nehodnotil, dneska můžu říct \"na první pohled dobrý\" ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Btw. já viděl 3D film poprvé v Paříži v IMAXu v Muzeu techniky, tam je prý teda největší na světě a to byl zážitek... neskutečný!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Kecám. Ne na světě, ale asi v Evropě nebo tak nějak to tam bylo frantíkovsky v letíku napsáno, ale kdo ví, třeba jen reklamní místyfackace:)

    OdpovědětVymazat
  8. Kde je ten výklenek? Ať se tam protekčně příště třeba taky vetřu. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. nechceš doufám, abychom tě posuzovali podle \"narvaného tyrkysového dekoltu\"? Dobře, vypadá to sympatičtěji než ploché prkno, ale jinak to nevypovídá vůbec o ničem...

    OdpovědětVymazat
  10. dík za zhodnocení :-)
    Máš pravdu, s dětmi je to o dost jiné - celou dobu jsme si s mužem říkali, že si tu musíme co nejdřív zajet i sami, pokud by vyšlo nějaké hlídání... No, když už jsme si je pořídili, tak holt jsou na prvním místě. Aneb jak s oblibou říkám - každá sranda něco stojí...
    A Praha v dětství - mi bylo deset a rodiče si to určitě \"moc užívali\", protože celou dobu jsme intenzivně sháněli céčka. :-)))

    Ten IMAX v Paříži, to muselo být taky dost dobré! Klidně bych šla na další film (spokojila bych se i s tou Prahou), škoda že z Ostravy je to trošku z ruky...

    OdpovědětVymazat
  11. chodit s malymi detmi je fakt vysilujici :o)) uplne vsude. vim o cem mluvim. O to vic se vychutna,kdyz alesponi na chvilku zmizi z oci. clovek je pak stastny vsude (tu chvilku)

    OdpovědětVymazat
  12. Everlanch - ten protekční výklenek má smysl jen v poledne - při tom velkém střídání. http://www.hrad.cz...plan-hradu.pdf Špatně se v té mapce orientuji, ale myslím, že to nádvoří, kde se střídají stráže je hned č. 1. Policie a vojáci štosují návštěvníky na jednu stranu, čelem k oknům, odkud hraje živá hudba. Ten výklenek je v průchodu mezi č. 1 a č. 2, na opačné straně než stojí ostatní (tj. při přechodu z dvojky do jedničky v pravo)...
    Doteď si myslím, že ho obměkčil ten uštvaný výraz. Manžel přišel s tou teoríí dekoltu :-) Tak upřímně nevím, co poradit... :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Nomi, ty tvoje bezva hlášky mě moc pobavily. \"Pozor, lidi!\" třeba vypadá, jak bys děti varovala, že se blíží něco strašně nebezpečného. ;o)
    Já byla v Praze dvakrát na týden - jednou jako dítě a jednou dospělá (bez dětí) a oba týdny byly docela úmorné.

    OdpovědětVymazat
  14. PJ - vypovídá to třeba o tom, že mám momentálně v oblibě tyrkysovou barvu... Taky, že myslím nesobecky i na tu část čtenářů, kteří nekoukaj jen po rozmazaných fotkách dětí, zvěři a dětských hřišťátek... :-)
    A nebuď takový vážňák...

    Ratko - absolutní souhlas. Někdy nemusí přímo zmizet z očí, potěší i když usnou :-)))

    OdpovědětVymazat
  15. Oby, ono to nebezpečí se fakt blížilo!Hrozilo těm chudákům lidem. Ty malé příšery absolutně neřešily okolí. A když se z kopce řítí takové dvě zdivočelé koule, chudáci turisti by padaly jak kuželky... :-)

    Máš pravdu, je to tam náročné. Člověk toho chce i dost stihnout, jak se tam dostane jen občas... Měli jsme sice krásné letní počasí, ale na to chození městem ne zrovna ideální.
    I tak bych tam ale jela ještě, pokud by teda bylo to hlídání... :-)

    OdpovědětVymazat
  16. A jo, vidíš Nomi, to mě nenapadlo. To jsi teda spíš měla řvát na ty chudaky lidi: \"Pozor, děti!\" ;o)))

    OdpovědětVymazat
  17. nomi, jsi statečná. Já Prahu pořád odkládám, až budou kluci (hlavně ten menší) větší. A děkuji za tipy na výlety:)

    PS: Ať žijou dekolty, dlouhé vlasy, sexy šaty, atd. atd. - prostě všechno, čím si můžou zmořené maminy usnadnit život:))) Navíc ... modrá je dobrá:)

    OdpovědětVymazat
  18. Oby, to bych nestihla všechny varovat. To víš, trasa nabitá cizojazyčnými turisty. Když pominu fakt, že spoustu světových jazyků neovládám (hele, to je pěkně rafinovaný popis toho, že umím zběžně anglicky), tak než bych to v několika řečech odkřičela, bylo by to s křížkem po funuse :-)

    Ale jinak - teď vážně - před některými lidmi určitě stojí za to (nejen) děti varovat.


    Tino - vůbec se Ti nedivím. Navíc, jestli by jsi na ně byla sama a oni jsou věkem i zájmy trošku víc od sebe, tak to je o to náročnější. U nás to celkem šlo, i když třeba ten IMAX pro Lucku ještě nebyl a Tomíka to zas už nebavilo ve Světě pohádek...

    OdpovědětVymazat
  19. F. - kéž by... Spíš rafinovaně oříznuto :-)))

    OdpovědětVymazat