Nejsou nákupy jako nákupy

Stává se, možná je to i normální, ale přesto bych ráda, kdyby ne...

   

Nevím jak vám, ale mi se občas (s přibývajícím věkem méně a méně) stane, že věřím lidské slušnosti víc, než vlastnímu úsudku. Já vím, hloupost. Za hloupost se samozřejmě platí.

Většinou to naštěstí nejsou závratné sumy. Ani tak nejde o ty peníze. Ale spíš mě zaráží ten pocit, že má být člověk pro pár korun ošizen. Připraven zas o kousek ideálu o lidské slušnosti...

   

Nepíšu moc ráda tento typ článků, ale před pár dny mě jedna věc docela naštvala. Prkotina. Ale stala se. A při jednom se mi vybavilo pár dalších drobností. Podle mě úplně zbytečných, kdyby... No, prostě, lidé jsou různí.

  

   

Cestou z Lešné na parkovišti prodávaly dvě babky frgály. Kdo neznáte frgály, jedná se o moooc dobré obří koláče s nešizenou náplní, pečou se zejména na Valašsku. Jedny z nejznámějších bývají hruškové, dále pak jsou výborné makové, tvarohové i borůvkové.

Konkrétně ty borůvkové má v oblibě i můj syn. A tak škemral a škemral, až jsem mu slíbila, že je koupím. I když se přiznám, moc si mi nezdály. Byly už nakrájené na osminky a připláclé vždy dva kousky na sobě. Vypadaly spíš jak tvarohové s trochou borůvek. No, třeba se pletu...

Tak jedné z těch dvou ženských říkám: „Chtěla bych borůvkový frgál. Dva balíčky."

„Kupte si štramberské uši" strká mi je pod nos ta druhá.

„Děkuji, nechci. Doma by to nikdo nejedl. Chtěla bych ten borůvkový frgál." Celkem asertivně odvětím.

„Tak tady mám poslední dva kousky (to už mě taky mohlo trknout)." Říká ta první.

Ta druhá jí podává další pofiderní útvar a říká ji, že to je taky borůvkový frgál. No moc to nevypadá.

Babka připlácne do ruky všechny tři balíčky a říká mi: „Když vezmete všechny tři, bude to za rovnou stovku."

Polknu šokující cenu za pár kousků koláče a inteligentně se zeptám, kolik by mě stály ty původně žádané dva.

„Sedmdesát korun." odvětí babka nic moc příjemně - asi s obavou, že ten třetí neudá.

Její obavy jsou samozřejmě oprávněné. „Dejte mi ty dva" trvám na svém a podávám ji stokorunu.

Očividně se jim nechce vydat peníze zpět, tak to ještě zkusí: „Tak vám přidám ty štramberské uši a máte to rovnou za sto."

„Nechci!" odpovím už podrážděně a dodám, že teda bych raději ty peníze.

Babky mi jen s těžce skrývanou neochotou vrátí oněch třicet korun.

   

Nákup, který bych si pro příště i odpustila. Taková nepříjemná urputná vlezlost. S prodejní slušností ani za mák společného. No ale co, stánkový prodej je stánkový prodej. Vocogou...

No, třeba voto, že ty frgály byly více než hnusné, vypadaly zapařeně a olezle. Byly jen lehce posypané zmraženým ovocným mixem (namísto čerstvých borůvek) a ty jahody (na těch spodních frgálech, co nebyly vidět a neměly tam navíc co dělat) se tvářily více než nezdravě, zeleně...  Vše skončilo raději v koši. (střevní potíže nám během prázdnin nevyhnuly, tak proč je zas přivolávat)

   

Dneska jdu do obchodu pro chleba - a klasika. Ve předu chlebíky s datumem spotřeby 5.9. tvrdé jak kámen a vzadu krásně měkké chlebíčky s datumem 8.9. Tato praxe mě vyloženě vytáčí spoustu let. Není to jen u chlebů, často i u mléčných výrobků, masa aj. Nebaví mě to pořád všechno prohlížet, ohlížet a pročítat. Dokážu pochopit přehlédnutí, ale takové očividné finty na zákazníky mě docela štvou.

Nebo plesnivé ovoce, nahnilá zelenina... Uzeniny téměř nekupujeme, ale občas člověk u pultu vidí, jak nabírají ty olezlé vrchní kusy šunky nebo salámu... To fakt nemusím.

Nedávno jsem byla za exota, když jsem nechtěla naporcovaný tvrdý sýr, protože měl kraje už úplně okoralé a ztvrdlé. Prodavačku žádost o ukrojení čerstvého docela solidně rozhodila.

  

   

Ještěže dnes si člověk může aspoň v klidu vybrat a rozhodnout se zda koupit tady nebo jinde.

  

Ale stejně si  někdy (i když už jen zřídka) tak trochu idealisticky myslím, že by se ve vyspělé tržní ekonomice mohl ujmout i trošku slušnější styl prodeje.

No jo, zpět do reality. Já vím, tržní ekonomika nebo netržní - je to hlavně o lidech.  A ti se mění podstatně pomaleji...

  

   

A co vy? Máte s nákupy potravin dobré nebo špatné zkušenosti?