Sledovat děti, jak si hrají ve vlnách je neskutečně příjemné. Ten elixír čisté radosti a nadšení je obrovský. Pravda, někdy velice rychle vystřídán ukrutným řevem, neodhadnou-li velikost vlny, která je smete (viz. obě mé ratolesti na fotce). Ale přesto, jeden z nejhezčích mých dojmů od moře je jednoznačně tento.
No, a taky se trošku pochlubím, že jsem našla mušli. Co říkáte? Že to většina lidí u moře? Já vím, jenomže tam skoro žádné mušle nebyly. Jen takové pidi bílé mušličky a nic. Manžel se potápěl a taky skoro nic. Úplně vymeteno. I v hloubce.
Jelikož se potopím tak zhruba do půl metru, tak jsem ani na nějaký výlov mořských pokladů neaspirovala. Půjčila jsem si od syna plavecké brýle a jen se tak koukala na rybky a na to prázdné vymetené dno. Pak jsem plavala nad trsy mořské trávy, koukala a koukala - a najednou jsem ji uviděla. Mušli. Opravdickou. A dokonce zhruba tak v půlmetrové hloubce na takové plošince uprostřed povlávající trávy...
Téda, to jsem měla radost. Takže - nádech, dostat pod vodu nejlépe i zadek, natáhnout ruce a chytit mušli. No, příště pokud možno raději pevněji... Hned mi vypadla. Dopadla o pár centimetrů níž. Tak to bylo v pytli. Zkoušela jsem to a zkoušela, ale těch pár cenťáků bylo nepřekonatelných. (Aspoň teda pro mě.) Chvilku jsem si odpočinula na hladině, což jsem neměla dělat. Vlny mě zhouply o kus dál. Už jsem to místečko nedokázala najít.
No, co bych zapírala. Docela dost mě to mrzelo. Chtěla jsem zamachrovat před manželem. A Tomíkovi udělat radost.
O něco později ji zkoušel dle mých instrukcí najít i muž, ovšem s nulovým výsledkem. Škoda. Tomášek by byl určitě rád...
Před odchodem z pláže jsem si šla naposledy zaplavat. Jen tak pro případ jsem si sebou vzala i ty brýlky. Co kdyby... No, jasně že jsem místo plavání jen kroužila nad tou mořskou trávou s očima zapíchnutýma na dno. Tam a zpět, doleva a doprava, tam a zpět, doleva a doprava... Sakra, já ji fakt chci najít. Ten Tomík by tááák koukal!
A najednou, plošinka - a na ní ta MOJE mušle! Jupííí!!! Aha, ale co když tam zas nedosáhnu. To mě pak akorát klepne. Tak do toho potopení dám všechno. Óbrovský nádech, ještě větší ponoření (včetně zadku), ruce natáhnout jak na skřipci - a ...
...mám ji!!! Huráááá!!!
Rychle ať ji neztratím, plavu ke břehu. Snažím se mít neutrální výraz. Ale myslím, že mě prozradí rozzářená kukadla.
Manžel kouká, nevěří svým očím a chválí a chválí... Dobře se to poslouchá. Jsem prý fakt dobrá... Dmu se oprávněnou pýchou.
Dokud neukážu mušli Tomíkovi. „Hm, mušle." podotkne s očividným nezájmem. S lehkou nadějí mi dá ještě šanci zlepšit si potápěčskou reputaci. „A našla jsi mi tam pravou perlu?" Zdrceně hlesnu, že ne. Tak dostanu ještě šanci na záchranu ega: „A co žraločí zub?".
Nic. Sebevědomí úspěšného potápěče pozvolna odplouvá na vlnách...
Nejsem holt ama. Jen normál máma...
Pokračování příště...
Gratuluju a jsem rád, že se to povedlo! Z takovýchto věcí má přece člověk opravdovou radost. Sice jsem se kromě vany nekoupal od roku 1982, kdy mě do naší přehrady shodil vlčák, ale kamarádův synek dostal na burze mušlí od jednoho polského sběratele zadarmo pidi zavinutce.
OdpovědětVymazatHenry, já taky :-)
OdpovědětVymazatAkorát ta mušle tam v moři byla zašitá zřejmě docela dost dlouho a trošičku smrdí rybinou... :-)
To máš ale blbý zážitek z dětství. Nešlo by to ještě zkusit nějak překonat? Ono to pohupování ve vlnách je moc příjemné... :-)
Mne to nijak netraumatizovalo, jen jsem konstatoval. U moře jsem byl, když jsem byl ještě v bříšku; a v naší přehradě se už roky plavat nedá. Veřejná koupaliště jsou na mne moc přeplněná, i když i tomu se dá pomoci nenápadně do vody vstrčenou tyčinkou Mars...
OdpovědětVymazatNa pohupování se v bříšku jsi ani nemusel jezdit k moři :-)))
OdpovědětVymazatAle máš pravdu, že přeplněná koupaliště taky nejsou moje hobby. I když u toho brouzdaliště (kde momentálně trávívám čas) zas takový nátřesk není...
Výraz amma docela sedí, protože pochází z Číny a je to něco mezi chůvou s služkou pro děti. :)))
OdpovědětVymazatJake - tak to ta amma asi fakt sedne víc než ta ama (lovkyně perel)... Chjo :-)
OdpovědětVymazatnebyl v ty musli ráček? oni si tam delaji domecek. mozna proto smrdi. ze jsou tam tvorove.
OdpovědětVymazatslyšela mého Toma, jaktože nenesu perly a žraločí zuby. To budou ty ostravské kořeny asi... ;o)
OdpovědětVymazatratko - doufám, že nebyl. Nic se v ní nehýbalo, ani z ní nic nevyplavalo. U břehu jsem našla jednu malou kornoutici a z ní se mrskaly pidinožičky, tu jsem hned vrátila moři.
OdpovědětVymazatSpíš ta mušle vypadá podobně, jak stromy obrostlé časem mechem, tak nějak nazelenale na povrchu. Je tam fakt cítit rybina i ta sůl moře. Manžel pak několik normálních mušliček taky našel a smrdí stejně. Taky musely být v moři dost dlouho, ten nános na sobě mají taky...
Spíš uvažuju, že je dám odmočit do octu.
Přivítám i případné osvědčené rady :-)
Oby, tak to vás vítr zavál docela daleko...
OdpovědětVymazatTěm chlapům se holt člověk jen tak nezavděčí... :-)))
ostatní jsou narození tady. Tož pokud to nejsou kořeny (polokořeny), třeba je to klukovská logika. Jó, zavděčit se chlapům, na to aby ženská byla kouzelník, kolikrát... ;o)))
OdpovědětVymazatNo, Oby, taky myslím, že to bude nejspíš ta univerzální celosvětová klučičí logika... :-)))
OdpovědětVymazatdobrý :)
OdpovědětVymazat