neděle 18. října 2009

Jedna kulatina

a nějaké to trošku osobnější kecando grando k tomu...

(a jak to tak po sobě čtu, tak bacha - asi nějaký sentiment, nebo co mě to přepadlo...)

    

Tak jsem si ráno říkala, o čem dneska budu psát? (Jo, pořád mě to děsně baví.)

Mám rozepsaných asi dvacet věcí... Někdy nevím, kterou dokončit jako první. A mezitím  se občas vyloupne další...

    

A dnes? Asi takové menší zamyšlení.

Né že bych statistiky až tak sledovala, ale před chvilkou jsem zjistila, že jsem sem nacpala už 99 příspěvků.

Tak tu stovku teda nějak okecám, no...

    

Ještě v červnu jsem o bloguje měla nějakou mlhavou představu. Tušila jsem, díky Ostravakovi Ostravskému, že něco takového existuje. To bylo vše.

Jenomže jsem jednou objevila Kashiku. A bezvadně jsem si u ní početla. I v komentářích. Tam jsem narážela na spoustu milých a vtipných lidí...

Potom jsem zabrousila ke Kainis - a její zpověď mi šla trošku pod kůži. Pak jsem v odkazech nakoukla jako první k Báře - zrovna když publikovala jeden docela osobní článek.

   

V té době  mi bylo hodně těžko. Ze situace doma, z vyčerpání... Všechno to bylo způsobeno jednak dlouholetým nevyspáním, ale zejména manželovým dodrbaným zdravím a slibem mu daným - nikde o tom nemluvit. Dusilo mě to. Pár let. A od jara už i štvalo. Potřebovala jsem ventil. Neskutečně moc!

Částečně mi pomohlo veršo-hraní, ke kterému mě přitáhla právě Kashika. To jsem si doma třeba naštvaně brblala:

„Ty můj drahý muži

zkus být v mojí kůži

by sis trochu užil

co mě občas pruží..."

Jindy zase, když všichni vřeštěli že už chtějí jíst, jsem si v duchu zanadávala:

„Všichni chcete něco k snědku...

Štve mě to! Píši vám pětku!!!"

  

Ale nestačilo to. Chtělo to něco víc...

A najednou, při pročítaní blogů - nápad byl tu.

Vypíšu se z toho...

   

Vymyslela jsem si teda nový, nedohledatelný nick (skrytý význam v něm vážně nehledejte), založila ukrutně anonymní blog, sedla jsem k počítači a začala psát...

    

Jen, už jste si nejspíš všimli, ty děti se mi tu dost cpou. Pár dní jsem v té době zrovna fascinovaně sledovala Lucčiny gurmánské zvyklosti... A ani nevím jak, první článek byl během chvilky na světě.

Musím se přiznat, že jsem z něj měla nakonec docela radost. Doteď je můj nejoblíbenější...

Najednou se mi v hlavě líhly další a další nápady. Začalo mě to neskutečně bavit. Ani jsem se nenadála a všechny ty blbinky pomalu vytlačily ty původně zamýšlené stesky...

... a mi začalo být líp...

   

Poslední dobou je lépe i manželovi. Možná, že trošku i díky tomu mému vysedávání na bloguje... Přece jen, v tom úzkém vztahu dvou lidí se energie docela hodně přenáší. Letos na jaře - už po těch všech letech - nějak nebyla...

Teď? Teď je zas zpět. Jsem skutečně přesvědčena, že i díky objevení světa blogerů...

   

   

No, a hlavně jsem chtěla napsat, že je mi tady vážně moc dobře. Spousta lidiček, ať v reálném světě neznámá, se mi tady, ve světě internetu, dostala lehce pod kůži.

Moc ráda si u vás čtu... Vypisovat nebudu, nejspíš někteří tuší, že se u nich sem tam motám - no, a taky už jsem to tu jednou uváděla...

  

  

A malé zamyšlení na závěr?

Udržte si svou hravost! Ať už se jedná o hrátky se slůvky, hraní si s doplňky nebo kouzelné dělání andělíčků ve sněhu...

A nenechte si ze života utéct humor a nadhled. Obrovsky pomáhají přenášet břemena a překonávat překážky. Byť by to měl být humor černočerný a koukali jste se okýnkem ponorky...

No, a do třetice - klasika. Chraňte si své blízké, přátele a laskavé lidi, kteří se kolem vás občas vyskytnou. Těch není nikdy dost...

  

Pěkný den všem!!!

nominek

    

      

No, a já teď, než nakrmím tu zvěř, nejdřív letím zlikvidovat jedno soukromé tetovací studio. Lucinka si naprosto dokonale popsalal obě ruce modrou prupiskou. A to se manžel před chvilkou rozčiloval, že u nás doma žádná nepíše...

 

14 komentářů:

  1. propisky nejspíš nepíšou jen na papír, ale na kůži jo.

    je dobře, že ti blogování pomáhá a že tě baví, jen pokračuj :)

    OdpovědětVymazat
  2. Blog je pro me zpovednici bez rozhreseni.
    Z meho uhlu pohledu je lepsi to vypsat na blog,nez vystekat na manzela :-)).
    Pro me je bloguje takova prijemna kavarna,kam se rada schovam pred destem.
    Tobe mila Nominku preju,i kdyz Tvuj blog uz neni anonymni :)),aby Ti delal porad radost.

    OdpovědětVymazat
  3. Souhlasím, blogování je výtečnej způsob, jak ze sebe všechno dostat ven, ať už je to rozčílení, rozmrzelost, radost.. nebo se třeba jen nudíš (u tebe coby matky to asi nehrozí, že:-)).. Taky mě to hrozně chytlo a stále mě to baví!!:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Nominku, moc hezky jsi to napsala i já beru bloguje jako pretlakovou komoru a trochu terapii, co píšu, tak nemám ani chut ani čas dohadovat se s Podnikatelem.
    Hurá do další stovky článků :-)

    OdpovědětVymazat
  5. snad každý aspoň občas potřebuje nějakou tu dutou vrbu, které by se s něčím svěřil. U blogování je otázka zda by neseděl spíš pojem hlásná trouba, ale to je jedno, hlavně že to pomáhá. Přeji ti aby Ti to pomáhalo i dál.

    OdpovědětVymazat
  6. Taky me napadlo,ze je prima,kdyz Ti ostatni,co Te neznaji kometuji-cokoliv.
    Protoze jsou nezaujati subjektivnim pohledem.
    Takze i tohle mi dela dobre :o).

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju všem! :-)))

    1) dewberry, spíš ona měla fakt štěstí a tu píšící ulapila jako první :-)

    2 a 6) Cheo - jo, příjemná kavárna. Tak to asi nějak cítím...
    A určitě, komentáře jsou fajn. Kolikrát mi i zvedly náladu nebo ukážou jiný pohled... (I když asi ne až tak jako u Tebe a vysokých chlapů :-D )

    OdpovědětVymazat
  8. 3) Sabi - je to vážně nějaké návykové :-)
    Sakryš, nikdo mě předem nevaroval... :-)

    4) Přítelko - myslím, termín terapie to vystihuje přesně. Navíc člověk narazí i na další príma lidi a je veseleji :-)

    5) Jirko, vidíš, nakonec se vlastně ani moc nesvěřuji. To, co mě opravdu trápilo jsem si nechala pro sebe, ale těma blbinkama se to příjemně přebilo...

    OdpovědětVymazat
  9. nominku, přesně tak najednou zjistíš, že stejně \"postižená\" nejsi jen ty a hned je veseleji :-D

    OdpovědětVymazat
  10. tak vítej v \"klubu\" ... také jsem se potřeboval někde vykecal a pak mne to nějak začalo bavit
    Tak si hezky piš a já zase zajdu na kus řeči :)

    OdpovědětVymazat
  11. Gombo - jo, v tomhle \"klubu\" chvilku budu...
    Kdykoliv jsi na kus řeči určitě vítán :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Je dobře, že jsi tu!!!:o) Moc hezky píšeš a je mi u Tebe moc hezky!
    A přeji ať se muž brzy uzdraví!

    OdpovědětVymazat
  13. Já si původně myslela, že mě blog spojí se vzdálenými přáteli, kteří si to přečtou a budou se mnou komunikovat. Ale oni to asi nečtou. Je to dobře nebo špatně? Zajímá to úplně jiné lidi. Je to dobře nebo špatně? Takže kvůli tomu původnímu záměru můj blog vůbec anonymní není. A to jsem mohla mít nick jak hrom! :-D

    OdpovědětVymazat
  14. 12) tazinko, děkuji :-)
    Já pevně věřím, že už bude líp a líp... :-)

    13) Vidíš Luci, já nakonec dala kontakt dvěma nejlepším kamarádkám a myslím, že jedna taky ani nestíhá číst :-)
    A jaký nick jsi měla vymyšlený? To by mě docela zajímalo... :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.