O Karkulce na trojkolce, příšerné zubní pastě, pikniku a nadějném spisovateli

Ač se skutečně snažím psát i něco, kde se nebudou vyskytovat ty mé děti - nějak se mi stejně nacpou skoro všude...

Dnešek nebude výjimkou, protože včerejší den byl o trošku jiný než ostatní, a prostě si musím pár momentů dopsat...

(Jen po nedávném přehmatu slibuji, už příště nebudu začínat perex tím, že mi zrovna nohu přejel vlak a podobně...)

 

  

Když ten včerejšek tak pohodově začal, myslela jsem si, že jak to tak bývá při přepáleném začátku, zbytek půjde do kytek... Nějak to mé sýčkování včera kupodivu nefungovalo. (ono teda funguje dneska, zrovna se po mě sápe zuřivý drak, co místo urozených panen preferuje to mlíko - ale to sem nepatří)

   

Možná dítka pohodověji naladil ten piknik (místo oběda), co jsme si udělali v posteli. (když jsou nemocné, je fuška do nich něco dostat - s jídlem je třeba improvizovat)

Nebo jsem byla od toho rána já nějaká zjihlejší? Těžko říct, prostě včera relativní klid. I když ono asi ve srovnání s tím, jak příšery řádily v to pondělí po úplňku, mi bude připadat pohodový nejspíš celý následující týden...

  

  

Před nedávnem jsem zajela i s Lucíkem za kamarádkou. Její dcera sebou ven nafasovala trojkolku. Lucinku tato technická vymoženost nadchla. Hned ji Verunce vyrvala si ji od Verunky půjčila. Šlapat do pedálů ji zatím moc nešlo, ale i tak trojkolku nedala z ruky. Raději ji tak různě tlačila a smýkala. (trojkolový stroj po Tomíkovi je bohužel nepojízdný)

Kamarádce se nás zželelo (nebo měla strach, že jim to jejich vozítko Lucka příště zas ukradne - nevím) a nedávno mi volá: „Teď jsem byla v bazaru a mají tam úplně tutéž trojkolku, co máme my. Verunka ji otestovala, funguje." Fajn, dobrá informace, ale co s takovým krámem teď před zimou? Navíc jsme Lucce chtěli koupit spíš takové to odrážecí kolo...

Ale vrtá mi to v hlavě a nalomím i muže. Ten odpoledne stroj doveze (však se to dá zase prodat...).

Lucka září - neskutečná radost. Absolutní nadšení z čerstvé motorizovanosti se ještě zvýší, jakmile se po pár minutách a několika otlučených rozích v bytě, jízda začne ďábelsky dařit.

Ovšem, profíci nejezdí jen tak, v tepláčkách... Jezdecký outfit je třeba pečlivě doladit. K červenému triku proto motorkářka vkusně zvolí rudou sukýnku. Během chvilky nám po bytě zběsile drandí Karkule, zvaná Červená...

  

No, a Tomík, pochopitelně žárlí. Co s ním?

Ustoupím, zapnu mu počítač a spustím texťák. On totiž chce psát. (Kde jen na takové blbosti chodí?) 

Tak píše. Píše. A píše. Jak ďas. Myslím, že se nějakou dobu už nemám šanci k počítači probojovat. Děsně machruje. Na klávesnici jedna ruka zuřivě ťuká, druhá ležérně opřená v bok a zrak od monitoru odvrácen. To jako abychom věděli, jak mu jde to psaní po paměti. (probůh, to opravdu u toho počítače vypadám TAKHLE?!)

Jakožto blízká rodina milostivě obdržíme pár strohých informací o tom, jak on maká a bude slavný (jeho letošní posedlost - být slavný), protože píše nové suprovní jazykolamy. Myslím, že určitá šance tu je. Jazykolamy jsou opravdu originálně pojaté - posuďte sami:

„RZRZFZDZDGEZGDEDUEDDCDDDXDHSCXhayjsevvddshxshhxsg

gswetštweswezzgxshddsxhsxhedcfvnbnm,mjugztfggfhffhhztutjk."

To by myslím ani Zuna nedal...

    

Večer se Tomíkovi, coby uspokojenému spisovateli, vrací ranní velkodušnost. Všem roznese zubní kartáčky s již nachystanou pastou. Nám s manželem přeje, a nafasujeme krásnou modrou s hvězdičkami. Dětskou. Je docela hnusná. Za hodinku si musím jít vyčistit zuby pro jistotu znovu. Ani se těm dětem nedivím, že k tomu čištění mají takovou averzi...

A Lucince Tomík nachystá sice pastu obyčejnou bílou, nicméně opravdu nešetří. Pasta z kartáčku přetéká na všechny strany. Nejspíš díky tomu ji má Lucka posléze polovinu napatlanou v čerstvě umytých vlasech...  (Je mi jasné, že kdyby měla háro špinavé a mastňácké, tak se jí to určitě nepovede)

  

   

No, konec vykecávání, musím končit. Tomík mi zrovna vysavačem luxuje vlasy*, jdu ho srovnat...

  

Sportu zdar a trojkolkám zvláště!

  

  

   

* mimochodem, kdyby příšery ty brebery nedejbože někdy domů ze školky skutečně dotáhly, mohl by to možná být docela zajímavý způsob jejich likvidace. (toho hmyzu myslím, ratolesti za návštěvu dětských kolektivů takto krutě trestat nebudu, nebojte...)