neděle 11. října 2009

Jak si vypěstovat vozíkovou fobii

aneb Nákupy s dětmi jsou pro silné povahy... 

 

Já zas tak silná povaha nejsem, tak se snažím při nákupu v supermarketu sebou vláčet pokud možno dítko maximálně jen jedno (to bohatě stačí).  Občas však zapomenu, že jsem už slabší kousek a vezmu je sebou do obchodu obě...

  

   

Akce začne hned u vchodu (bitku v autě nepočítám). Jedno dítko chce jít čurat, druhé vyráží na opačnou stranu a usedá do nějaké té příšernosti, co jen žere peníze. Většinou to má tvar autíčka, letadla nebo vláčku...

  

Pak následuje téměř krvavá bitka o vozík. Jako kdo v něm bude sedět. Dovnitř se zcela zásadně cpe žárlivá velká příšera, která už tam nemá co dělat, zatímco ta malá, se posazení brání, jak by jí šlo o život...

  

Na moment si pomyslím, že třeba tentokrát to bude v pohodě a netrvám na zásadě, aspoň jedno dítě ve vozíku. Jako věčný optimista věřím, že vše v hravě zvládneme i bez omezení pohybu menší příšerce...

Jsem naivní.  Jedno dítko vyletí jak střela doleva, druhé doprava. Já měla v plánu jít rovně. Měním plán, beru to lehce cik-cak.

   

Taky upustím od podrobného zkoumání nabízeného zboží a nákupní seznam  v duchu seškrtám na minimum. První část obchodu v podstatě proběhneme. Blížíme se k zelenině a ovoci. Hm, tak to bude na déle...

Zastavím vozík, přepočítám děti a jdu vybírat banány. Malá příšera mezitím ukradne vozík a nahání s ním tu starší. Řidičák zatím nemá a mně se zželí lidí okolo. Jdu je zachraňovat a vrhám se za příšerkou. Vozík odchytím při lehčí bouračce do mrkví. Fajn, aspoň na ně nezapomenu. K banánům přihazuji dva balíky mrkve. Vozík mi zas zdrhá, chytám ho opět u potřebné zeleniny. Přidám balík brambor.

Začínám mít z vozíku lehkou fobii. Nechávám ho na kraji a vydávám se s příšerami pro pomeranče a jabka. Trošku jsem neodhadla vzdálenost. Měla jsem vozík nechat na opačné straně. Ale už jsem se ho chtěla zbavit, no... Popadnu balík pomerančů a jablek a jdu. Otočím se za příšerami a vidím, že jedna popadla grep a druhá další pomeranče. Vracím je zpět s poučením, ať už nic neberou. Přichází s balíkem jablek a červeným grepem. Tuto hru si zahrajeme zhruba ještě tak pětkrát. Vyměknu, snižuji se k úplatku. Za to, že už nic nedosmýčí si můžou vybrat jedny oříšky...

  

Natěšeny malou výhrou přesouvají se příšery, kupodivu bez řečí spolu se mnou, k masu. Snažím se mezi tím vším kuřecím najít kousek krůtího... Příšerky se taky snaží a dokonce se jim náhodou podaří vybrat docela pěkné maso na polívku. Líbila se jim na obrázku ta kravička. Neprozřetelně je pochválím, takže si znova zopakujeme hru na vracení zboží do regálu. Neúnavně mi nosí další a další balíčky s tím hezkým prasátkem nebo kravičkou na obrázku... Už je nechválím, tak je to po čase přestane bavit.

   

Ještě nás čeká projít mezi mléčnými produkty a snad máme nejhorší za sebou. Každá z příšer má oblíbený pouze jeden, maximálně dva druhy jogurtů. To jim samozřejmě nebrání v tom, aby opět plnily košík k prasknutí všemi ostatními druhy. Jako robot je nenápadně vracím do regálu. Oni si v tom zásobovacím nadšení této drobnosti naštěstí nevšimnou. (Tímto se omlouvám prodavačkám za možný chaos v půlkilových jogurtech, ale u nás by se fakt neupotřebily.) Ještě máslo a je to.

   

Ták, hluboký nádech a přesuneme se k pokladně.

Máme docela štěstí, fronty jsou minimální a hned před naší pokladnou je lavička. Na ní ještě další dvě děti. To je docela dobré, příšery si pohrají a nebudou mít zaječí úmysly. To, jak šňupají v odpadkové koši se snažím raději nevidět. Uff, zaplaceno, nabaleno, dítka obě, jedeme domů...

   

  

V zápalu nákupní horečky jsem nekoupila pečivo. Cestou domů vykoupím poslední tři kousky v naší večerce. Pro jistotu je zapomenu v přihrádce spolujezdce...

Ale snaha se počítá, ne?

   

40 komentářů:

  1. tak tohle byl ještě napínavější příběh, než o hovínkách...:-))

    OdpovědětVymazat
  2. 1/ hastone, a ještě o kus pravdivější :-))

    OdpovědětVymazat
  3. ... jestli to nebylo lepší dřív v koloniálu ... všecko Ti podali, vozíků nebylo potřeba ,-)

    OdpovědětVymazat
  4. Koukám, že všichni rodiče říkají svým dětem stejně hezky:) Nedávno jsem zaslechl sousedku důchodového věku jak říká druhé sousedce o svém synovi \"Ten můj kriplík mě svezl autem...\":)

    OdpovědětVymazat
  5. 3/ Gombo - mám takovou lehkou obavu, že do koloniálu bychom měli brzo VSTUP ZAKÁZÁN... :-))

    OdpovědětVymazat
  6. 4/Flufe, skutečně to není fikce :-)
    Nejhorší je, že jak jim tak láskyplně! říkám i doma, oni to pochytili. To se pak žaluje stylem: \"Mamííí, ta malá příšera mě bouchla...\"

    OdpovědětVymazat
  7. četl jsem už x-příhod na téma děti v obchodě, takže vím, že děti do obchodu NIKDY... mnozí rodiče jsou však stále nepoučitelní...

    OdpovědětVymazat
  8. A to je má přivázat venku na vodítko? Nebo nechat doma se slovy \"Buďte tu hodné?\"

    OdpovědětVymazat
  9. Ať žijí pultovky!
    Co více dodat, tohle je opravdu hodně ze života.
    PJ, tohle je snad největší blbost, jakou jsi kde plácnul.

    OdpovědětVymazat
  10. 7) PJ - to se dá taky říct: děti nikdy do čekárny u doktora, děti nikdy do MHD, děti nikdy k nikomu na návštěvu, děti nikdy do restaurace, děti nikdy na koupaliště, děti...NIKDY

    8) squire - přesně :-)

    9) Báro - jo, ze života. :-) Pouze naprosto pravdivý popis jednoho nákupu...

    OdpovědětVymazat
  11. [8] achjo, přivázat na vodítko...hm, fakt vtipný... tak by je snad pohlídal partner ne??? Kdyby byl v práci tak babička, známá, sousedka, atd. atd. atd...

    [10] evidentně jsi vůbec nepochopila o čem jsem mluvil... děti na nákup - NE (pořádně s nima nenakoupíš, navíc ony mají tendenci strkat do košíku sladkosti a jiné nesmysly a pak ten křik když jim to koupit nechceš), děti v čekárně u doktora - pokud tam nejdeš přímo s nima, tak taky ne (chytnou něco od těch, co tam jsou nemocní), děti na návštěvu - samozřejmě ANO, děti do restaurace - samozřejmě ANO (ale pouze nekuřácká), děti na koupaliště - PROBOHA ANO, děti - ANO!!!

    OdpovědětVymazat
  12. 11/ PJ - no, ono to tak trochu vyznělo... (nedorozumění - to je někdy holt riziko písemné komunikace)

    To co píšeš je dobré. V teorii. Realita je holt realita :-)
    (Jinak některým situacím na návštěvách a v restauracích nesahá nakupování ani po kontíky :-D)

    Jedno je však s dětmi na krku jisté - každý den je jiný, šeď nehrozí... :-)

    OdpovědětVymazat
  13. [12] jo s nedorozuměním se tady potýkám neustále... když k tomu navíc přičteš i určité předsudky vás žen: \"bezdětnej chlap tady bude poučovat o dětech\", tak je na neadekvátní reakce zaděláno razdva ;-)

    OdpovědětVymazat
  14. 13) Nëboj, taky na Tebe jednou dojde :-) Ještě budeš na toho \"bezdětného chlapa\" nostalgicky vzpomínat... ;-)
    Pěkný den

    OdpovědětVymazat
  15. Uf, nakonec to dobře dopadlo:o)). A nedopadla jsi zase nejhůř, u pokladny je totiž ještě spoustu lákadel, které bys musela zase vracet, ale Ty jsi to šikovně vymyslela s lavičkou. Patří Ti potlesk a poklona!:o))

    OdpovědětVymazat
  16. [14] tak u mě je to přesně naopak... já už bych na svůj bezdětný stav co nejdřív co nejrychleji zapomněl...

    OdpovědětVymazat
  17. Když vidím takhle pobíhat nějakou maminku po supermarketu a vidím, jak s vozíkem za nimi letí, tak si říkám, že tenhle pohled je výborná antikoncepce :-)

    OdpovědětVymazat
  18. 15/ tazinko, ten šťastný konec - to byla dobrá náhoda, že jsem chytla pokladnu zrovna u lavičky a jako bonus tam byly i ty další děti :-)
    Ale máš pravdu, u pokladny je to vždycky boj - naštěstí už je u nás tak nějak obecně zažito, že si můžou přihodit jeden balíček Tic-Tac. Mě to nezruinuje a ony mají radost :-)

    OdpovědětVymazat
  19. 16/ PJ, dyť Ti držím ty palce... :-)

    17/ Everlanch - Zvláštní, že slovo antikoncepce v přirovnání s našimi dětmi slyšívám tak nějak často... I doma si to říkáme :-)

    OdpovědětVymazat
  20. nevím jestli zrovna tvoje palce dokážou prolomit víc jak 30 let smůly, ale díky..

    OdpovědětVymazat
  21. No, tohle ještě celkem jde. Aspoň ti děti v obchodě nezdrhly a neschovaly se mezi regály se zbožím. To bývala Tomova specialita, že se mi v obchodě se smíšeným zbožím vždycky schoval pod věšáky s hadrama. Teď už to mám víc vymakané a naštěstí jsou větší, tak je nechávám doma. Protože když jdu do obchodu sama, nakoupím za dvacku, a když jdu s nimi nakoupím za stovku. ;o)))

    OdpovědětVymazat
  22. 22/ Oby, tak regály s oblečením jsou Lucčina specialita (někdo to tam vytřít musí, ne?) :-)
    Tomášek mě zas drtí v obchodech s obuví. Kupovat mu boty, to je \"radost\".
    To ho naháním po celé prodejně - a přes ty regály není vidět, kde zrovna je. I když už chodím do Deichmana - tam pouští Toma a Jerryho, takže tam ho vždycky najdu před telkou... :-)

    OdpovědětVymazat
  23. My se strasne bojime,ze nám je nekdo ukradne,takze postup je následující-dva vozíky.V jednom deti ano obe!v druhém nákup.
    Pokud jdu sama,nemám vozík,ale kocár,dolu hazu nakup a dcera se drzi kocaru a nepusti se pod hrozbou,ze JEZISEK neprileti.Funguje to i v lete,kdy je do Vanoc daleko :-)))

    No a ted ,kde se vzala nase panika,ze nam nekdo sebere deti?
    Vypravela mi to máma.Tatinek jeji zname vzal vnucku na nakup do Delvity na Budejovicke (stanice metra v Praze).
    Podival se do regalu a vnucka najednou nikde.
    Zacal kricet,ze se mu ztratilo dite.
    Takze mrize Delvity dolu,aby nemohla ta malinka utect(2 roky).Za hodinu ji nasli na personalnich zachodech,uspanou,ostrihanou a v jinem obleceni.
    Proto moje \"prehnana\" obava o nase potomky.

    OdpovědětVymazat
  24. 23/ Teda Cheo, to je děsivý příběh. Já se teda o ně bojím taky docela dost. Od teď zas budu o něco víc. Ta představa - brrr, hrůza...

    OdpovědětVymazat
  25. Já se o děti v supermarketech taky dost bojím a když mi na moment zmizí, panikařím. Ale zrovna to, co psala Cheorchia, je, mám pocit, urban legend. Slyšela jsem, že se to stalo známé známého v Ikea. A tuším, že jsem podobný příběh četla i v Černé sanitce (http://www.cernasanitka.cz).
    Ale i tak, kde jsou ty časy, kdy naše maminky v klidu nechaly kočár zaparkovaný před krámem. Já jsem nervozní, když se od něj vzdálím 5 kroků.

    Jo, jinak moc pěkný zápis - už se těším, až budou obě děti chodící :)

    OdpovědětVymazat
  26. mojim detem jsem pokazde sibila jednu veckterou si muzou samy vybrat) kdyz budou hodne a nebudou jecet jak sireny. Fungovalo to. Pokazde se tesily na ten poslednimoment u kasy kdy si mohly slavnostne tu jednu vec vybrat (kazde svoji).

    OdpovědětVymazat
  27. 25) valkil - jo, jo, těš se. Tuším to u vás bude za moment :-)

    Ten odkaz ne Černou sanitku mi nenajíždí. Přiznám se, netuším, co to konkrétně je za stránky.

    Ale fakt je, že když se mi narodil Tomík, tak se zrovna stalo, že nějaká maminka parkla kočár před cukrárnou a šla si koupit zmrzlinu - a mezitím jí mimi ukradli... Myslím, že to dobře dopadlo, ale ROZHODNĚ bych nechtěla býtani na minutu v její kůži. Jen jsem si to představila, tak mě oblil studený pot... Kam jsem s kočárem nemohla, tam jsem prostě nejela... I doteď, na hřištích a pod. z nich nespouštím oči. A na dovolené měli jako malí vězni fixem na rukou napsané i telefonní číslo, kdyby se náhodou ztratili...

    OdpovědětVymazat
  28. 26) Raduš, to aby člověk byl takový trochu psycholog. Dobrý nápad. U nás to končí většinou podobně, ale nebývá to u pokladny, spíš hned ze začátku nějaké pití nebo Brumík :-)

    OdpovědětVymazat
  29. taky to nefunguje vzdycky. U tech velkych jsem obcas ztratila nervy. Byla jsem jeste mlada a nezkusena matka :o)) Zato u toho tretiho naprosty profik. Kdyz zacla vriskat (klasicky zachvat vzdoru) takj sem ho proste lhhostejne tahla po zemi za ruku aniz bych mu venovala jediny pohled a v klidu vybirala nakup. Dotahla jsem ho k pokladne, tam v klid zaplatila a vrestici decko dotahla na chodnik. Porad jel po zemi jako pytel Tam jsme ho nechala lezet na zemi a rekla jsem mu, ze jestli tohle jeste bude delat tak mu nekoupim darecek u kasy. dostane prd. A clekem to fungovalo :o)) On byl klidne dite, ale amok podle me popadne obcas kazdeho. nejlepsi je nevsimak. (Omluva predem za nevyzadane dobre rady) Kdybych mela u prvnich tutez povahu a zkusenosti jako u tretiho tak proziju jen rajske dny s mojmi detmi. Byla jsem furt v pohode.

    OdpovědětVymazat
  30. Oooo jak já se těším až kluci dorostou do tohohle věku.... Pomoooooc! :-D

    OdpovědětVymazat
  31. 29/ Raduš, já tak dneska táhla z auta vřeštící Lucku. Ač jsem se snažila, až tak v pohodě jsem nebyla... i když vím, že bych měla být... :-)
    Někdy mi jde víc teorie než praxe, chjo.
    Je ale pravda, že s přibývajícím počtem dětí člověk o něco lépe ví, jak na ně. S Lucinkou se mi to koulí o dost líp než s Tomíkem...

    OdpovědětVymazat
  32. Gleep, vyčkej času a užívej si teď to \"radostné\" žárlivecké období...
    Uff, jsem ráda, že už to je z větší části za náma. Držím palce a fakt nezávidím :-) (no, možná trošičku)

    OdpovědětVymazat
  33. No, není to lehké :-( Mají se rádi to jako jo, ale Vampír \"vnitřně\" samozřejmě žárlí... Vymýšlí mi obvykle nějakou činnost když kojím nebo konejším. Samozřejmě se naštve, když zrovna v tu chvíli nemůžu... A já pak dostanu zas od manži, že se mam víc věnovat tomu chůděti miminku, než Vampírovi... Jojo když si vzpomenu jak jsem u něj sedávala a pomalu každej prdík loudila očima ;-) To Sluníček se zavrtí a prdí sám... nic jinýho mu nezbývá... doufám, že se z toho fakt brzo vyhrabem.. uf!

    OdpovědětVymazat
  34. 27) nominek - Černá sanitka je knížka současných pověstí. Takové ty příběhy, které ti někdo vypráví jako pravdivé, ale většinou se to stalo \"známému známého\". http://www.plotknihy.cz...titul=177
    Docela zajímavé čtení - mnoho příběhů jsem znala právě z vyprávění jako zaručené, ale stejně si vždycky říkám, že to nemůže být pověst, že se to přeci mohlo stát. No kdo ví.
    Každopádně ukradným kočárkům věřím, proto ho s sebou stále vláčím jak kouli na noze :) Ještě že už jsme přešli na golfky, s těma se přeci jen leckam vejdu.

    OdpovědětVymazat
  35. jo, kočárky se kradou určitě :/

    OdpovědětVymazat
  36. 35) Quanti: Když máš dítě pod křídlem, ať si klidně kočárek ukrdnou. I když naštve asi. Kamarádce ukradli kočár (bez dítěte) a ona pak šla ven a potkala kohosi, jak ho veze. Vrhla se k nim, že je její a po smlouvání ho nakonec odkoupila zpět za dvě stovky :)

    OdpovědětVymazat
  37. jééé, černá sanitka :-)) jo tak touhle příhodou nás strašili starší spolužáci, ještě když jsem byl prcek na základce, tzn. to už je víc jak 20 let ;-)
    Když se ten příběh poprvé objevil (černá sanitka která krade děti a rozřeže je na orgány), tak po celý vsi vypukla menší hysterie a my jsme skoro nikam nemohli...

    OdpovědětVymazat
  38. 33) Gleep, kdybych já mohla vrátit čas, tak bych teda raději mimi vrazila chvíli manželovi (u nás to tenkrát bohužel nešlo) a věnovala se víc tomu staršímu - on to děsně moc potřebuje. Miminku je to krom kojení v podstatě ještě \"jedno\" (no, maminka je maminka, ale i tatínek a babička můžou ponosit). Zato to starší dítko neskutečně potřebuje ujistit, že je prostě pořád ono to nejmilovanější. Je to moc těžké to zvládnout (nejlépe ke všestranné spokojenosti). Držím palce!

    OdpovědětVymazat
  39. 34 a 37) Jo, černá sanitka. To jsi mi PJ opravil paměť, tohle se u nás taky říkalo.
    valkil, ani jsem netušila, že něco takového vyšlo knižně.
    Víš co si myslím, že se třeba něco z toho opravdu mohlo stát - ale třeba před x-lety, někomu neznámému...
    Jak se říká - na každém šprochu, pravdy trochu...
    Možná je dobré ale to vědět, co by teoreticky hrozilo, člověk si dá aspoň větší pozor - třeba před čím děti varovat (rozdávání bonbónků před školou atd...)

    OdpovědětVymazat
  40. 35 a 36)
    quanti - no, když si vzpomenu, jak za mých mladých let stály všechny kočárky v řadě před obchodem. Kolikrát jsem tam houpala kvíčící mimi, než nějaká maminka přišla z nákupu... Tady v tom je doba hoooodně jiná. Bohužel...

    valkil - to je teda příběh. Skoro jako další adept do černé sanitky... Nakonec měla kamarádka ještě štěstí :-( Děs!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.