středa 21. října 2009

O velkém píchání a malé dírce

Velká část žen se tomu nevyhne. Ať už dříve nebo později... 

  

„Jak se jmenuješ chlapečku?"

„Pozor, neshoď toho chlapečka!"

„Pusť chlapečka, teď je na řadě on."

     

Pár vcelku normálních vět z prostředí dětského hřiště.

Akorát - chlapeček se jmenuje Lucinka.

    

_______________

„Chlapeček" má holt smůlu. A to hned z několika důvodů:

  1. Její přeopatrná matka tak dlouho váhala a váhala, až se nakonec rozhodla ji ta ušička navždy neprznit a tento barbarský zvyk - propíchnout uši kvůli náušnicím - nepodstupovat. V době, kdy se totiž „chlapeček" narodila, měla za sebou její matka víc než deset let bez náušnic. Nechtěla, aby  její dcerce někdy taky začaly dírky hnisat a bolet. Nebo, aby jí je někdo nepíchnul špatně. Třeba každé ucho úplně jinak...
  2. Její sportovně založený otec je přesvědčen, že nejlepšího účesu se docílí pomocí „ojetí strojkem". Což teda sice letos na jaře pod různými výhružkami  již neprovedl, nicméně on ani ten půlcentimetrový sestřih nikomu moc ženskosti nepřidá...
  3. Navíc, jakoby „chlapeček" vypadla z oka svému staršímu sourozenci. Ehm, bratrovi. A bratr je vzor - takže díky odkoukaným grimasám a jiným jeho výrazovým prvkům - má většinou „chlapeček" nasazen správně sígrovský výraz. No, aby toho nebylo málo, podědila i značnou část bratrovy garderoby...

  

_______________

Podlehne tedy matka časem tlaku okolí a s krvácejícím srdcem se rozhodne nechat té své „chlapečkovi" přece jen ta ouška propíchnout.

Objedná se s ní k paní doktorce. Přijde den D. Vyrazí tedy na středisko. Ovšem nejprve s nějakou, zrovna ráno naskočenou, vyrážkou.

Matka ani netušila, že by ji kdy vypuknutí neštovic mohlo tak trošku potěšit...

    

Vzhledem k fiasku s propíchnutím oušek,  se matka uvolí vzít na milost jednu ze svých dvou neoblíbených barev a „chlapečka" začne oblékat do růžové. (och ano, zoufalé matky jsou schopny i zoufalých činů)

Nově oháknutá „chlapeček" vyráží na hřiště v červených botičkách, růžových tepláčkách a růžovém tričku. Triko má dokonce i nabírané rukávky.

„Co si přeješ chlapečku?" ptá se paní u okýnka, kam si jde růžové stvoření koupit lízátko. „Ale to je holčička. Vždyť - je v růžovém..." kníkne zdrcená matka. Obratem obdrží (pro ni vskutku dosud utajenou) informaci, že přece růžovou nosí i kluci...

  

Chvilka přemýšlení a nápad je tu. Zapeklitou situaci by mohly vyřešit culíčky!

Otec pod pohrůžkou smrti konce pečení buchet musí přísahat, že už „chlapečka" skutečně stříhat nenechá, ba musí přislíbit, že s ní kolem holičství bude chodit raději obrovským obloukem.

Nevěřili byste, jak některým dětem rostou vlásky pomalu. Zejména ty vlnité...

  

_______________

Říká se, že život je změna. Asi na tom něco bude. Jednoho dne totiž nastane menší zlom, a to v životě matky. Najednou je schopna po dvanácti letech snést ve svých uších náušnice. Opětovně  (tak jako v -nácti) propadne náušnicové mánii. Dítě „chlapeček" chce taky. Závidí...

Matka jde do sebe, zvažuje vše kol-dokola a nakonec, zviklána „chlapečkovým" naléháním, pozvolna mění názor.

Mimo jiné zjišťuje informace ohledně nastřelování náušnic. Pozitivní zprávou je fakt, že už se tato procedura neprovádí pouze v nějakých kosmetických salónech, ale i u lékařů.

    

Je rozhodnuto, jakmile nebude „chlapeček" nachlazená, nemocná, blinkající, mít průjem, před očkováním nebo po očkování a nebudou mít před sebou rodinnou dovolenou -ty náušničky jí nechají nastřelit.

Zvláštní je, že od okamžiku, kdy padlo rozhodnutí o „akci náušnice" najednou střídá jedno nachlazení druhé, mezi očkování se přesně napasuje průjem, čas mezi dovolenou je proložen blinkáním, po dovolené naskakuje viróza...

  

_______________

Nicméně, jednou to nejspíš přijít muselo. Den D.

Dnes...

   

Těžko říct, v které z těch dvou dam byla menší dušička. Zda v té, co si občas říká matka nebo v té prťavé, co se té první držela za ruku...

Když „chlapeček" řekla, že tam nejde, že se bojí a že už vlastně ani ty náušničky nechce - matka dokázala jen nasucho polknout a lehce se pokusit neztratit tvář: „Tak se aspoň na ně podíváme. Vybereš si barvičku."

Přitom se taky nejvíc ze všeho chtěla otočit čelem vzad a „Akci náušnice" raději odpískat... (nejspíš by to i udělala, kdyby s nimi pro tento případ nešel i tatínek)

  

_______________

Na stole v obýváku se zrovna v tuto chvíli nakrucuje krásná malá slečna. Má na sobě červenou sukýnku a růžový svetříček s kočičkou.

V ouškách jí záři růžové kamínky.

Moc ji to sluší...

  

_______________

Jen matce ještě přechází mráz po zádech, jakmile si vzpomene, jak tomu jejímu drobečkovi namalovala paní doktorka značku na ouško.

Ten několika sekundový boj  s vnitřní nejistotou...  „Už nebude cesty zpět. Pohanský zvyk. Barbarský... A já to té své malé holčičce způsobím..." letí jí hlavou. Děsivý pocit...

Vystřídán ještě děsivějším, jak malá dcerka ukrutně zapláče. A ještě jednou...

Brr. Uff. Je to za námi...

  

  

Jeden pohled na podrážděná červená ouška a pochybnosti pomalu mizí.

Cesta zpět už stejně není...

  

A navíc - ono ji to vážně moc sluší!

  

  

_______________

Jo, takže běda tomu, kdo jí ještě někdy řekne...

..."Chlapečku."!!!

   

49 komentářů:

  1. já jsem byla chlapečkem, dokud mi nenarostla prsa :)
    uši jsem měla píchaný dvakrát a vždycky to špatně dopadlo, takže náušnice nepřipadaly v úvahu. a dlouhý vlasy jsem nechtěla (a doteď je nemám).

    jinak píchání uší je šetrnější než nastřelování.

    ale je dobře, že z \"chlapečka\" už je konečně nezaměnitelná holčička :)

    OdpovědětVymazat
  2. Propíchávání uší malým dětem je mutilace těla. Propíchnutím uší, matka chce, aby její dcera vynikala v davu svých vrstevníc. V jiných slovech, matka ji připravuje na prodej tomu, kdo za ni nejvíce nabídne. Hraničí to z prostitucí malých dětí...

    OdpovědětVymazat
  3. 1) dewberry, vidíš, to jsem ani netušila, že je píchání šetrnější než nastřelování. Mi to připadalo naopak...

    2) Hamiltone, musím se přiznat, že se mi s vámi na to téma vůbec nechce diskutovat. Odkaz i komentáře k němu jsem četla. Bohatě stačilo...

    OdpovědětVymazat
  4. I Katce náušničky sluší, dostala je hned po narození od babičky a rok čekaly na kaci .. být to na mně .. asi by je nikdy neměla, páč já vydržela bez dírek v uších až do teď

    co se růžové barvy týče, bude mít Katka smůlu .. snažila jsem se vysvětlit širokému okolí, jaký vztah této domácnosti k té podivné barvě .. pravda, na náhodné kolemdoucí jsem zapomněla, takže pár kousků růžových máme, ale když se nakombinujou s barvou jinou, jde to

    zajímalo by mě, co vede výrobce dětského oblečení k tomu, že v klučičím oddělení se střídají úplně všechny barvy, ale holčičí je růžově a fialově přeslazené ..

    OdpovědětVymazat
  5. My teda máme info, že nastřelení je šetrnější než píchání. Prtěti nastřelené boltce ani nezčervenaly, hnis nikde, za pět minut nevěděla, že ji něco bolelo.

    Nastřelené kamínky jsme po třech týdnech vyměnili za klasické zlaté lístečky a sluší jí to moc moc.

    A též je to jediné rozpoznávací znamení pro ostatní maminky, protože prťo podědila garderobu po dvou bratrancích a já opravdu nesnáším růžovoučká mimina..:)

    OdpovědětVymazat
  6. Ale blbost, však je malá sama chtěla. :-D Až ti v patnácti přijde s propíchaným nosem, pupíkem a obočím, ještě budeš melancholicky vzpomínat :)
    DOpřálas jí to, on aje spokojená a myslím, že z náušnic nikdo doživotní trauma mít nemůže :))))
    Klid! Nesmí si člověk všechno tak brát.

    OdpovědětVymazat
  7. Klupi, tak fialová je přesně ta druhá barva, co fakt nemusím. Tu jsem zatím ještě nerozdýchala... :-)
    Ale na tu růžovou jsem si zvykla. Ona v ní fakt vypadá trošku jemněji. Jakmile má věci po synovi, dost často se pletem a říkáme jí Tomášku... :-)

    Lucinka taky dostala náušky hned po narození od babičky - a ta teda za ně bojovala nejurputněji. Ale někam jsem je kdysi naložila před tím plánovaným pícháním (2 a čtvrt roku) do lihu... tak je budu muset pohledat :-)

    OdpovědětVymazat
  8. To je prima,ze mate nausnicky :-).
    Nase holka je ma od 3mesicu a doktorka mi tenkrat rikala,ze pokud je mimino,na bolest u doktora zapomene,kdyby se ji pichali treba az pujde do skolky,uz by se mozna pak doktora bala.
    Jo jo ,ruzovou nosi i kluci,ale ja bych syna do ruzovyho tricka nenavlikla a manzela uz vubec NE!
    http://www.hyperzbozi.cz...ov%E9/1/

    Pana Hamiltona si moc nevsimej,zajimalo by me,jak by sve dceri vysvetlil,ze zadny nausnicky nebudou,protoze by ji pripravoval na prostituci.Nasledne by to mala slecna mohla pretlumocit ve skolce pani ucitelce :oDD.

    OdpovědětVymazat
  9. squire - Lucinka taky plakala asi minutku, pár minut pofňukávala. Za chvilku o tom nevěděla, dokonce si občas sahá na ouško a ptá se, jestli je tam má... Vypadá úplně v pohodě, ouško během odpoledne vybledlo...
    Dost jsem si kolem toho právě zjišťovala a u píchání náušnic mi přišlo právě nejhorší to protahování a zapínání náušniček. Taky to občas hnisává... Jsem ráda, žejsme to udělali tak. Lucinka za během chvilky o tom už ani nevěděla...

    OdpovědětVymazat
  10. 11) Lauro, já jen doufám, že vynechá ty roztahováky... :-)

    Jo, jsem ráda, že jsme tam byli. Ona je opravdu už rok chtěla. I za cenu toho, že to zabolí. To jsem ji taky netajila...

    OdpovědětVymazat
  11. Já děti nemám, ale přiznám se, že moc tohle propichování uší u mimin nechápu a sama bych dceři náušnice dát nenechala. Já jsem se sama rozhodla ve čtrnácti, že je chci a bylo (a pokudivu jsem do těch čtrnácti nebyla považovaná za kluka;o)). Já vím, že když se holka později rozhodne, že náušnice nechce, tak dírky zarostou atd., ale jde mi spíš o ten princip.
    Navíc si myslím, že to má tu nespornou výhodu, že u mimina budeš hnisající uši muset řešit ty, čtrnáctiletá holka si je vyřeší sama a nebude tě v noci budit brekem, že ji to bolí;o)

    OdpovědětVymazat
  12. 8) Cheo, já jsem si právě u Tebe na fotce všimla, jak to Danielce seklo - byť nakrátko, jako kluk nevypadala :-)

    Pan H. mi paradoxně nakonec, byť velmi necitlivým způsobem, odstranil zbytky pochybností...
    Mimochodem, taky jsem až do včerejška netušila, že právě náušnice jsou pro sexuální život ženy tak důležité... :-)))

    OdpovědětVymazat
  13. 12) Jé, Kopřivo, tomu miminku budou zanedlouho 3 roky a už víc než rok po náušničkách touží...
    Nastřelování právě DÍRKY prý nehnisají - a zatím můžu potvrdit, vše v pohodě.

    OdpovědětVymazat
  14. 14) \"dírky\" jsem neměla v plánu zdůraznit - jen po mě to \"miminko\" lozí a podařilo se mu zapnout Caps Lock...
    :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Ja jsem mamine vděčná ze me propíchnout nenechala :-)

    OdpovědětVymazat
  16. má prvorozená měla od narození typicky dívčí tvář, navíc se narodila vlasatá, takže od prvních měsíců měla hlavu plnou gumiček a sponeček, náušničky měla krásný a navíc, patřím mezi ty nechutné matky navlékající dcerky do růžové.
    S růžovým dítkem s culíčky a s náušnicemi v kočárku či v náručí jsem vždy a všude narážela na lidi,kteří se ptali:\" A to je chlapeček?\", chválili:\"Vy máte krásnýho chlapečka!\" zajímali se:\"Jakpak se klučík jmenuje?\"

    Párkrát mě to pobavilo,stý dotaz už mě činil nepříčetnou.

    KUA, nevidíte culíky? Sponky? Náušnice? Růžové šatičky?

    Já to nechápu.... :)))))))))))))))))))

    OdpovědětVymazat
  17. Nemas dite oslovovat \"KARLE\" :)))

    OdpovědětVymazat
  18. pekne, podle me jsi udelala dobre, ze jsi ji nechala propichnout ouska.

    OdpovědětVymazat
  19. nominek: Já vím, že miminka nemluvěj;o) Myslela jsem to jako reakci na to, že třeba už několikaměsíční děti ty náušnice mají. Když už si o ně řekne, tak proč ne, ale nějak mi je proti srsti někomu něco propichovat, když mi nemůže říct, jestli chce:o)
    Jinak ale mám k náušnicím velmi hezký vztah - mám asi čtyřicet párů (co by na to asi řekl Hamiltom:o)). Ale právě mám ráda náušnice výrazné a ty, které můžeš dát dětem mi, přijdou takové nijaké, a když miminu nemůžu do ucha strčit svoje dřevěný kruhy, tak co bych z toho měla:D

    OdpovědětVymazat
  20. Super, gratuluji, že jsi to nakonec nevzdala a Lucinka má radost!
    Jak tak čtu, máš tu docela divokou rozpravu:o), hlavně Kopřiva mě dostala - když se Lucinka rozhodla sama ve třech letech, měla by si počkat do čtrnácti...
    No, já osobně vím, že jsem \"zákeřná\" matka, která (jestli někdy budu mít holčičku) vezme dítě na nastřelení naušnic, já je mám taky od malička a prostitutka se ze mně nestala:o)).
    A moc se mi Tvůj přípěvek líbil, byl moc mile napsaný!!!

    OdpovědětVymazat
  21. 16) Jéžiš, Billy, celou jsem jí propíchnout nenechala. Jen dvě minidírky v oušku :-)))

    Ale víš co, já měla období, kdy jsem náušnice nenosila i období, kdy jsem je teda úplně zbožňovala. A musím říct, že zrovna v době, kdy jsem byla \"náušnicová\", bych určině nebyla bývala sebrala odvahu a píchnout bych si je nenechala...

    OdpovědětVymazat
  22. 17) Niger, chtěla jsem nejdřív napsat taky, že to nechápu...
    18) - ale Chea mi to lehce objesnila :-)))))

    No, a přiznám se, pomalu se taky začínám řadit k těm \"nechutným\" matkám co rvou nebohé dcery do růžové. Třeba v bazaru jedu vyloženě jen po této barevné škále :-)
    I když, nezanedbatelný fakt je, že třeba tmavěmodré tepláky netřeba tak často prát... :-)))

    OdpovědětVymazat
  23. 19) Raduš, díky za podporu :-)

    20) Kopřivo, tak s náušnicema jsme na tom stejně - spočítané je sice nemám, ale množství bude podobné... Taktéž výrazné...
    Když už si do těch uší teda něco nezapomenu dát, tak ať je to aspoň vidět :-)
    (a do včerejšího večera jsem ani netušila, jaké že skryté spády to nejspíš mám... :-D )

    OdpovědětVymazat
  24. 25) Tazinko, děkuji :-)
    Taky jsem překvapena, co ten Hamilton rozproudil :-)
    Chtěla jsem si ten okamžik prostě jen poznamenat, bylo to pro mě docela náročné - jak definitivní rozhodnutí, tak ta realizace...

    Ale nakonec mě tady ta debata finálně zbavila pochybností doutnajícího zbytku pochybností. :-)


    -----------
    Zpětně ještě všem děkuji za poskytnutou podporu!
    Musím se přiznat, pomohlo mi to :-)

    OdpovědětVymazat
  25. tazinka: A to jsem řekla kde?

    nominek: A kdoví, co bychom se dozvěděly při bližším zkoumání tvaru a materiálu... Mě by například zajímal Hamiltonův názor na moje náušnice ve tvaru banánu;o)

    OdpovědětVymazat
  26. 26) Sodoma-Gomora, šmankote... :-)))
    Já mmám zas na náuškách třeba bimbající se koule...

    OdpovědětVymazat
  27. Já jsem ráda, že mi to matka nechala udělat už jako miminu, protože se bojím i očkování a měla bych z toho akorát trauma. :)

    OdpovědětVymazat
  28. ale potřebuju na usich jen 4!
    Ty dve nahore (ty treti na kazdym)zmizely.
    Jinak ja mam asi 15tery nausnice a 5 leta holka asi 10?
    Me nikdo v mych 10letech nenutil,chtela jsem je sama,ale tak strasne to bolelo,ze jsem omdlela...
    Psala jsem nedavno na blogu.

    OdpovědětVymazat
  29. myslela jsem, že zvládnu komentáře, ale jsou protentokrát moc dlouhéé:)

    příspěvek pěkný, do poslední chvíle jsem nevěděla, o kom je řeč:D (pochopila jsem to správně, že jsi psala o své dceři? původně jsem měla zato, že o někom z okolí)

    a nadpis tedy dokonalý, z něho jsem už vůbec netušila, o čem bude řeč:D

    OdpovědětVymazat
  30. 28) Wien, tak já tedy doufám, že mi dcerka taky jednou poděkuje. Nebo aspoň nevynadá... :-)


    29) Cheo, tak to jsi dobrá. Mě by v těch deseti letech nikdo dobrovolně nedonutil. Ještě si pamatuji, jak jeden spolužák na základce si o přestávce ucho propichoval nějakou zichrhajckou. A taky jak se těch pár odvážných bavilo, že nejhorší je, jak to lupne nebo křupne... :-)

    OdpovědětVymazat
  31. 30) ještěrko díky.
    Doufám, že jsem nadpisem nezklamala spoustu čtenářů, kteří čekali článek o trampotách s šicím strojem či přišíváním knoflíků...

    Uhodlas´ správně, jednalo se o mou dceru a včerejší zážitek...

    No, a komentáře jsou většinou o tom, zda píchnout či nepíchnout + jeden speciál o vztahu prostituce a náušnic (od Hamiltona)... :-D

    OdpovědětVymazat
  32. Mně nechali propíchnout uši ještě jako nemluvněti. Píchala mi je babička - porodní asistentka, která tento zákrok prováděla pravidelně, vlastně byla nejoblíbenější v okrese... Jenže u vlastní vnučky se jí nějak rozklepaly ruce a já tak mám jednu dírku píchnutou křivě. Naštěstí to nijak moc nevadí, jen některé náušnice se mi díky tomu nasazují hůř nebo si u nich musím vyměnit háček.
    Ale chlapečka jsem si v dětství užila taky - byla jsem vždycky malinká, s obrovskými brýlemi, ostříhaná na skoro vojenského ježka a v pytlovitých teplákách. Koho by to nespletlo? :-) Ale když si mě pár lidí spletlo s klukem i v době, kdy už jsem byla skoro plnoletá, to už jsem se docela divila, protože vlasy jsem sice pořád měla nakrátko, ale příroda mi nadělila prsa jak profesionální kojné :-D

    OdpovědětVymazat
  33. Jé, Maire, mi taky říkali jako malé chlapečku.
    První náušničku jsem ztratila hned v jeslích,ostříhaná jsem byla pořád nakrátko, k tomu pár pih - takové malé vybiokno...
    Ale teda od těch nácti se už nikdy nikdo nespletl - tuším taky díky horní části těla :-)
    Docela koukám, že u Tebe jo ... :-)))

    OdpovědětVymazat
  34. Mi taky chlapcovali - hlavně v šalině: \"Chlapče, nezvedej se, já vystupuju.\" Jenže já nosím chlapecké účesy, protože mi dlouhé vlasy nerostou. Zaseknou se u uší a šmytec. Náušnice jsem spoustu let nenosila, protože jsem brigádničila v pekárně, teď je nenosím znova, protože malou škrábaly, když ji nosím; ale když jdu nějak do divadla, na večeři... lup a už jsem hezká:)

    A ohledně růžové - prťo má jak jsem psala výbavičku poděděnou po dvou bratrancích, takže když něco kupuju, snažím se to barevně doladit s tím. Ale co jsem jí pletla sama, tak má jednu soupravičku v lososové - svetr, kalhotky, šálu a teď doplétám capinky, takže může být taky ržová od hlavy k patě, když bude chtít:)

    OdpovědětVymazat
  35. Ahoj squire, vítej mezi \"chlapečky\" :-)
    Já vlastně po narození Tomíka nenosila jako ozdobu vůbec nic (buď ho to škrábalo, nebo mi to rval), občas snubák a výjimečně pidiřetízek... no, a teď jsem jak urvaná ze řetězu... :-) Dost na cetkách ujíždím.

    No, mi sice vlasy rostou, ale kadeřnice mají něco proti vlasům dlouhým, nebo hustým (obojí dohromady je přímo děsí) - zrovna včera jsem se po půl roce odhodlala zajít zastřihnout konečky a ještě teď zuřím... Půlka vlasů v čudu! Prostě to nějak nejsem schopna několik let, co si nechávám růst dlouhé, vstřebat... Takže ono to vyjde nakonec taky skoro nastejno.

    A to klučičí oblečení je o něco praktičtější :-) Navíc, jestli třeba bude mít prťo sourozence, může to být bráška - a přece jen ta holka v modré vypadá líp než kluk v růžové... :-))

    OdpovědětVymazat
  36. no jo, protahování a zapínání, na to jsem nějak zapomněla u těch naušnic, ony hlavně ty dětské naušničky jsou takové, že se s nimi manipuluje špatně.

    já mám v uších dva piercingy, jeden nahoře v chrupavce a druhý nad lalůčkem, ty se zapínat nemusely, drží tam přes tu našroubovanou kuličku a hrotík. u věcí, který se nemusí pracně zapínat, je to propíchnutí lepší určitě, protože to nastřelení víc potrhá tkáň a naruší víc aku-bodů. ale pokud je problém s provlíkáním a zapínámím, tak je nastřelení určitě lepší :)

    OdpovědětVymazat
  37. Šmarjá, jak tu čtu tu diskuzi, podle Hamilona jsem štětka, protože mi ve věku 30 dní propíchl kdosi uši??? Takto děkuju za poklonu! :-DDD
    U nás Kačence naušničky nastřelovali asi v 6 měsících a bez problému. Doma už o ničem nevěděla. :-)

    OdpovědětVymazat
  38. 37) dewberry, no, jsem docela ráda, že už to máme za sebou... :-)
    Ty aku-body jsem docela dlouho taky řešila, ale ptala jak jsem se tak poptávala lidí co se tím zabývají, tak mi bylo řečeno, že zrovna v tom lalůčku to až tak nevadí...

    38) Luci, a že nás teda po tom světě běhá, co? :-)))

    OdpovědětVymazat
  39. Ohledně aku drah, pravila naše doktorka, že když se píchnou uši v novorozeneckém věku, tak akupresurní dráhy mají čas se \"upravit\" - najít si jiné dráhy. V dospěleckém věku už jsou zafixované a už s tím nic nenaděláte.

    OdpovědětVymazat
  40. 40) spuire, toť dilema, co? Dát jí šanci na úpravu aku-drah, nebo ji tu šanci v rámci \"prevence prostituce\" nedat... :-)))

    41) hastone, hlavně, když Ti teď neříkají holčičko... :-)))

    OdpovědětVymazat
  41. Ono je to jedno, našemu podle mě na první pohled jasnému klukovi, říkali holčička, protože jsem mu často dávala červenou asi. A naše malá je samozřejmě chlapeček, i s náušnicema. Fakt je, že se řadím taky k těm, co vůbec nemusí růžovou - v krámech chodím zásadně do klučičího oddílu, protože to umí udělat vkusné a hezké, od holčičího prchám, protože je mi skoro až nevolno. Už jsem teda taky trochu vyměkla a když je občas někde trochu růžové (proužky, pár kytiček), dám, protože se mi moji vysněnou holčičku zase nechce navlékat do bleděmodré s mašinkama :)
    Ale růžový mundůr u nás teda asi nebude až do doby, než si začne prosazovat sama. Tomu, jak vidím v okolí se staršíma holkama, asi těžko zabráním :))

    OdpovědětVymazat
  42. 43) valkil - no, lidem z okolí se matka holt nezavděčí... :-)
    Já už jsem tu růžovou lehce vzala na milost (u triček). On člověk si zvykne skoro na cokoli... (dcerka je tmavá a docela jí to sluší)

    OdpovědětVymazat
  43. nevím, jaký názor mají na to nastřelování a píchání názor jiní, ale podle mého názoru je lepší píchání (alespoň mně se vždy líbilo)..:-)

    OdpovědětVymazat
  44. Bez náušnic ani ránu!! Jestli budu mít jednou dceru, nechám jí propíchnout uši hned jak to půjde:-))

    OdpovědětVymazat
  45. Včera hrála v růžovém Barcelona. Vzhledem k tomu, že měli růžové i kraťasy, vypadalo to na palubovce lehce zběsile.

    OdpovědětVymazat
  46. 45) hastone - já teď nejraději \"píchám\" u vrátnice píchačky... :-)

    46) M.Amar - někteří odvážlivci to absolvují už v porodnici... :-) Ale lepší to je prý až po nějakém tom základním očkování.
    Fakt je, že to těm holkám sluší. Hodně to zjemňuje.

    OdpovědětVymazat
  47. 47) Ahoj Henry,
    tak to muselo být přesladké... :-)))

    Včera jsem na Aukru vyhrála růžové oteplovačky pro Lucku (za babku). Kočka teď totiž doma chodí jen v šatičkách nebo noční košilce a růžová teď frčí... Začíná to poslední dobou být přece jen o něco zřetelnější, že není kluk...

    Představ si, že mi už podruhé těsně vyfoukli celou sadu stopaře! Ale sháním dál :-)

    A brzo písnu, ode dneška mám další paragraf (pro změnu na Toma), tak budu moc víc na PC...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.