neděle 4. října 2009

Zelňačka

Dneska se mi ani nechtělo nic psát. Jenomže, včera mi nějak spadlo bloguje při úpravě článku s odkazy. Krom toho, že se mi tam smazaly komentáře (vrrr) se znovu objevil na hlavní straně...

Tak nevím, čím ho honem nahradit? Víte třeba, co budu dneska vařit? Ne? Tak čtěte :-)

   

Přiznám se, že většinou ujíždím na sladkém. Hlavně když je to cokoli od čokolády... Ale občas je třeba ty chutě trochu „dorovnat"... Co může být na přebití sladké chuti lepší, než kyselost.

Pořádná. Třeba taková voda z kysaného zelí... Ňam. Po té bych se utřískala. Ale co pak s tím zelím...

Třeba uvařit takovou tu klasiku. Zelňačku.

  

Tu mám taky ráda. A dokonce moc. Od maminky, od tchyně, od kohokoli a skoro v jakékoli restauraci... Jen ta moje se mi jaksi nedaří...

Může za to manžel. On nesnáší kyselé jídlo. To kvůli němu musím to zelí proplachovat. Pak se mi to zdá mdlé, snažím se různě dochucovat... a výsledek je ten, že to nechutná nikomu. Ani mi, ani mu a samozřejmě ani dětem...

Tak jsem ji přestala vařit. Skoro. Akorát, že jsem na ni měla docela často chuť.

Až mi jednoho dne došel úplně jednoduchý fakt. Prostě ji nebudu vařit pro manžela, ale pro sebe. No, trvalo docela dlouho, než mi to docvaklo, ale přece jen... I to se počítá...

  

Opatrné pokusy teda začaly nanovo. Nakoupit nějaké to zelí. Vypít z něho vodu (ňam) a pak už jen šup do hrnce, k tomu pár brambor, nějaké to koření a povařit atd... Taky si říkám, že by bylo fajn, kdyby aspoň těm dětem chutnala...

Napoprvé teda nic moc. Nějak jsem to přehnala s kořením.

  

Ale nevzdám se, jdu to zkusit znova.

Nakoupím zelí, vypiji tu bezvadně kyselou vodu (ňam), šup do hrnce, brambory, sůl a trochu toho kmínu. Na ostatní koření kašlu.

   

A je docela jedlá. Dokonce i děti jí bagrují (manželovi nenabízím). Začínám se dmout pýchou...

Pak mi ještě syn oznámí:"Mamí, ta zelňačka je dobrá". Mé kuchařské sebevědomí stoupá závratnou rychlostí...

Dokud syneček upřímný nedodá: „Ale vypadá fakt nechutně".

Kulinářské sebevědomí mám zpět pod bodem mrazu.

Jak jsem jen mohla zapomenout, že malý gurmán NESNÁŠÍ kmín v celku....

    

Takže, jdu koupit drcený kmín. A zelí. Vypiji tu superkyselou vodu (ňam). Dám do hrnce zelí, brambory, sůl, DRCENÝ kmín atd... To vše uvařím. A dětem to chutná. Dokonce je to ani esteticky nepohoršuje.

Tak to snědly.

Všechno.

   

A já? No, přece... Jdu koupit zelí.....

  

38 komentářů:

  1. Nepřehánět.-))))Občas bych to proložila nálevem z okurek.-))Ňam.-)

    OdpovědětVymazat
  2. Lorrain - souhlas :-)))
    Jen některé ty nálevy poslední dobou už nějak nejsou to, co bývaly... Chjo.(nezvařujeme, kupujeme)

    OdpovědětVymazat
  3. nam,nam, kysele zeli muzu na vsecky zpusoby. a zelnacku taky

    OdpovědětVymazat
  4. v zelí je snad úplně nejvíc vitamínu \"C\" (kam se hrabe nějakej citrón). Ovšem zase je pravda, že vařením se ho asi dost zlikviduje...

    OdpovědětVymazat
  5. \"Vypít z něho vodu (ňam)\" - tu v krámě prodávají lahodnou pochoutku - vodu od zelí - 3dl za 20, mají to v diabetickém regálu.
    proti upadnutí bloguje při psaní článku se dá text nejdřív klofat do notepadu.

    OdpovědětVymazat
  6. Raduš, já taky - hooodně kyselou :-)

    PJ - to je právě třeba řešit tou vodou :-)))


    brum brum - tak to jsem ještě v obchodě neviděla. Kolikrát se přistihnu, že zelí fakt kupuji a těším se hlavně na tu vodu. Zas manžel to ani nemůže vidět, myslím, že ho tento můj \"gurmánský\" zvyk lehce šokuje... :-)

    To byl článek s odkazy, prostě než jsem to tam všechno upravila, tak vypršela doba přihlášení - a bum. Nakonec e mi článek neztratil, ale rozdvojil... :-)

    OdpovědětVymazat
  7. zelnacka je taky moje oblibena. Ale uvarit se mi ji obvykle nedari.:-(

    OdpovědětVymazat
  8. Já myslím, že člověk by měl vařit ne k naplnění nějaké představy ale k doplnění své aktuální nálady a stavu ;) ;) To se pak daří cokoliv :)
    Zelňačku, zelí a všechno z něj taky miluju :)
    J.

    OdpovědětVymazat
  9. Everlanch, nevzdávej to! Jednou se zadaří, věř tomu :-)

    deepwell - já právě při vaření zelňačky mám vždy náladu na kyselo - a to se neslučuje s představou toho, pro koho by měla být vařena (v tomto případě mého muže). Toť asi byl asi největší kámen úrazu :-)))
    Takže máš pravdu, jakmile jsem se vyprdla na něčí představy - tak to šlo :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Zelňačka! Mňam, už jsem ji dlouho nedělala...

    OdpovědětVymazat
  11. to vaříš brambory se zelím spolu? pak zůstanou tvrdé. a dáváš do ní taky houby?

    OdpovědětVymazat
  12. Na zelňačku se chystám příště. Dnes jsem dělala Minestrone (kdo nezná, je to polévka ze zeleniny, fazolí a těstovin). Taky slušně kyselá, a komu by to snad nestačilo, možno dochutit vodou ze zelí. Vzali jsme si všichni, ale Tom nechtěl, on má rád jen slepičí. ;o)

    OdpovědětVymazat
  13. 10/ Wien, tak s chutí do toho, půl je hotovo :-)

    11/ hastone, nejdřív brambory a zelí přidám později. Ale už jsem to zkoušela i dohromady - a časem změknou i tak :-)
    Jinak u nás bez hřibů. Moc na ně nejsme...

    12/ Oby, tak dobrou Minestrone jsem dlouho neměla. Budu se jí muset taky naučit. U dětí ovšem krom rajské a zelňačky mají absolutní prim vývary s nudlemi. To by mohla denně... :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Slunečnice v bílých plavkách,
    s kuřecí polévkou
    (taková se zpravidla podává
    jen v betonovém megalosaurovi),
    se rozpočítávají:
    kambrium, ordovik, silur,
    ledopád.
    A pak hup,
    mezi ostrůvky lovit zcestovalou zátku.

    OdpovědětVymazat
  15. Ahoj Henry,
    víš, musím se přiznat, že zakuklené verše moc rozplétat neumím. Tak trošku lépe chápu ty polopatické :-)
    Nicméně, dneska se cítím taky tak nějak jako ta zátka, spíš ale utopená a ztracená než zcestovalá...

    Moc mě to potěšilo! (a pobavilo - kuřecí polévku jinak než betonovém megalosaurovi jistojistě nepodávat)

    OdpovědětVymazat
  16. Inu, to je óda na polifku... Ten megalosaurus tam ovšem nemá co dělat (dovolím si dát sem link, protože je tam vynikající citát Jeana Onimuse): http://www.fismeister.eu...rice.php

    OdpovědětVymazat
  17. já zelnici nedělám a přitom ji mám tak ráda, ani Kadeřnice ji nedělá, tak možná proto, ale naučím se ji, Kadeřnice mě ji snad naučí :-)

    OdpovědětVymazat
  18. 16/ Henry chápu, chybička v názvu se vloudila :-)

    17/ Přítelko, mi se do ní taky dlouho nechtělo... Možná i proto, že to je jedno z mála jídel, které si dávám ráda i restauračkách... :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Já si ji v restauračkách nedávám, ale vždycky jsem ji milovala ve škole :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Já tedy zelí nemusím, taky mám radši sladší.
    Ale čokoládu a všechno co má čokoládový přeliv, náplň nebo aspoň nádech, to jo, to můžu. Spíš musím. Ani den bez čokolády!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  21. 19/ přítelko, tak myslím že ta školní je zas pro mě jediná, na kterou jsem ochotna zapomenout... :-)

    20/ Kainis - s rumovou příchutí... :-)
    Já jsem taky extra čokoládová (vidím to naprosto stejně), jen občas se snažím donutit k nějaké té změně :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Jojojo, teď do sebe láduju čokoládové koule s rumem. :-) Koupím si je vždycky, když jdu do Tesca.

    OdpovědětVymazat
  23. Kainis, a víš na čem poslední dobou ujíždím - ale fakt ukrutně? Jsem si v létě koupila po dlouhé době Nutellu - a jsem nahraná... :-)
    Čokoládové koule s rumem neznám. Budu muset přepadnout Tesco (odhodlaně-přemýšlivý smajlík)

    OdpovědětVymazat
  24. Jejda, jestli máš Nutell víc, hodila by se mi jejich víčka...

    OdpovědětVymazat
  25. Ad [18], kdybych chtěl dělat frajera, řeknu že je to - po Verneovsku - \"učencův žert\".

    OdpovědětVymazat
  26. 24/ Henry - tak ty velké jsem zrovna nedávno vyhodila. Mám doma asi 2-3 ty malé...

    OdpovědětVymazat
  27. To neva. Zkusím někoho z Itálie, tam jí s Nutellou pizzu.

    OdpovědětVymazat
  28. Nutella forever, je to návykovka. Nejedla jsem ji nikdy, pak jsem jednou koupila na zkoušku a...jako ty - propadla jsem tomu zcela.

    OdpovědětVymazat
  29. 28/ F. - no, já kdysi v dětství byla Nugetová... a jaké bylo moje rozčarování po letech, když jsem si jednu na zkoušku koupila... a na Nutellu teda fakt nemá :-)))

    OdpovědětVymazat
  30. Nebylo by pro tebe jednodušší si nějaký ten soudek zelí naložit? ;-)

    OdpovědětVymazat
  31. 30/ Luci, vzhledem k tomu zadku, co mi roste z konzumace Nutell, mi občasná procházka do obchodu jen prospěje :-)))

    OdpovědětVymazat
  32. Nomísku, taky bych u vás bagrovala. A mně bys to mohla nechat kyselý! :-))

    OdpovědětVymazat
  33. 33) Kash, tak to zas ne. Takový kamarádky nejsme, abych oželela tu vodu ze zelí :-)))))
    (no, ale možná kapku bych Ti ji tam přidala, do talířku... :-D )

    OdpovědětVymazat
  34. Jo, tak dík...

    Šla jsem si udělat toustíky se zbylou šunkou a mozarellou, a než se dodělaj, nakrájela jsem si kus uzenýho bůčku a pár kyselých okurek...

    Jinak, čokoládový je u nás manžel. Je schopen ztrestat i několik tabulek na posezení - a ty pokladní v krámě, když si odnášíme další čokozásoby vyčítavě koukají na mě. On je totiž manžel štíhlý. Velmi. Já přesně naopak. No je na světě nějaká spravedlnost?!

    OdpovědětVymazat
  35. [34] Cirrat, tak tady v tomto rozhodně spravedlnost není. Mám kamarádku, a ta je extrahubená. Když jsme spolu jezdily do školy, tak mi jednou řekla, co měla k snídaní - to já sním za celý den... Fakt v tomhle spravedlnost člověk čekat nemůže... :-)))

    Nedávno si dcera mohutně lokla láku z okurek - a manžel hned odtušil, že minimálně v tomhle je po mě :-)

    OdpovědětVymazat
  36. mně lák nechutná. Dělba práce - ty lák, já okurky? ;-) :-D

    OdpovědětVymazat
  37. [36] Hele, tak okurky napůl a nebudu Ti ujídat uzený bůček, platí? :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.