Dcerka je takový nadšený človíček...
Všechno se jí „híbí" a všichni jsou hodní. Moooc!
Akorát se mi zdálo, že by občas bylo dobré jí výchovně upozornit na některá fakta a možná rizika. Hlavně teda když neúnavně nadšeně obdivovala toho lva, tygra a krokodýla. Jak jsou moooc hodní...
Tak jsem se zas jednou pokusila rozbít pár dětských iluzí o dobru celého světa:
„Víš, Luci, oni až tak moc hodní nejsou."
„ŠOU!"
„No, oni koušou. Kdybys je potkala, tak by tě kousli..."
„Koušli...?" nechce se jí tomu věřit.
Několik dní nato se nechtělo jet Tomíkovi k babičce. A Lucinka mu říká:
„Neboooj, babiška je chodná, nekouše."
Je vidět, že nad tím holka trošku přemýšlela...
:-)))) aspon pozna rozdil, kdo kouse a kdo ne :-)
OdpovědětVymazatJá mám strašně ráda tuhle dětskou logiku. Černé - bílé. Kouše - nekouše. :-)
OdpovědětVymazat:o)
OdpovědětVymazatasi koušu,ale nejdřív musí někdo kousnout mě :oDDD
OdpovědětVymazatBlondyno - zatím jak kdy :-)
OdpovědětVymazatTřeba tygři a lvi jí pořád fascinují (chodíme často do zoo), ale zato mravenců se ještě nedávno děsně bála...
Báro - jo, to je přesné. Zrovna večer jsem si zas uvědomila to její: nikdy-vždycky. V podstatě nic mezitím neuznává... :-)
Cheorhio - to je oprávněná obrana... :-)
Já jsem třeba dost kliďas, ale kdyby někdo cenil zuby na ty mé příšerky, tak bych taky byla schopná kousnout...
ehm... omluva - Cheorchio :-)
OdpovědětVymazatJeštěže máte tak hodnou babičku! :-D
OdpovědětVymazatJo, Luci, od toho babičky jsou, aby nekousaly :-)))
OdpovědětVymazat