Třeba bych mohl být...

ZOOLOG 

 

Včera se tu zas nacpala Lucka, tak dneska jsem si vybojoval počítač já.

Baví mě docela spousta věcí. Zatím nevím, čím ještě budu. Sem tam vám o tom, čím chci být, něco napíšu. Třeba si to pak lépe ujasním.

 

Už jako malého mě zajímala zvířata. Uměl jsem docela dobře poznat některé druhy psů. Když jsme s rodiči byli v zahradní restauraci, tak jsem například všechny nahlas upozornil, že ten pes, na kterého s údivem tak zírají, je malá doga. Mamka sice pak něco říkala o tom, že to byl spíš čínský naháč, ale myslím, že se spletla. Dogu poznám!

 

Na vánoce jsem chtěl slona. Ale Ježíšek mě zklamal. I když, možná v tom měli nějak prsty rodiče, mám takový dojem. Jsem si říkal, jestli pak toho Ježoura třeba nějak neovlivňovali. Říkali něco o tom, že do bytu to není ideální zvířátko. Ale oni mají všichni pořád nějaké výmluvy.

Třeba když v ZOO byla k adopci zvířátka, tak Kubík už to měl promyšlené. Na zahradě mají u plotu takovou bažinku, ta byla pro toho hrocha jak dělaná. A jeho rodiče mu to taky zhatili. Doteď s Kubíkem netušíme proč.  Nemáme to my zoologové lehké.

 

Ale aspoň jsem si nedávno cestou z procházky přinesl šneka. Lucka taky. Ze začátku bylo fajn je pozorovat, ale dlouhodobě to moc velká zábava není. Oni zas tak moc akční nejsou. Buď spí nebo kadí. Hm, to kakání bylo na nich asi nejzajímavější.

Jsme jim tam ze začátku dali nějaké věci, ať se nenudí. Ale mamka ten vláček vytáhla. Prý si s tím moc nepohrají. Papírek asi přehlédla, ten jim tam nechala. Hodil jsem jim takový krásný, modrý. Nalepil se na vlhkou stěnu sklenice. A víte co? Ti šneci ho skoro celý zbaštili.

A nejzajímavější na tom bylo, že potom ta jejich hovínka měla barvu toho papíru. Bledě modrou. To mě fakt nadchlo. Mamka mi ale zakázala nacpat jim tam další barevné papíry. Ona asi moc nemá pochopení pro vědu. Myslím, takový ten správný zápal a nadšení pro pokusy.

Ovšem asi mě má trošku ráda. Když viděla jak jsem zklamaný, navrhla, že jim dáme třeba mrkev. A představte si, ta hovínka byla oranžová. Po rajčatech a melounech zas červená. A dál už nevím. Mamka nás přemluvila, abychom ty šnečky zas vrátili k těm jejich kamarádům.

I když nevím. My jsme s nimi taky kamarádili... Spíš mamku podezírám, že se jí nechtělo pořád čistit ta hovínka.

No, jak jsem říkal. Ona holt nemá ten správný zápal pro vědu...

 

Ale  včera, když jsme jeli nakupovat, mě trošku překvapila. Společně se mnou a tou mou ségrou pozorovala želvy. A říkala si tak pro sebe, že to je zajímavé. Možná nebude až tak zabitý případ. Protože třeba mi, a to jsem ten zoolog, to zas tak zajímavé nepřipadalo. Pár želv na leželo na kameni, pár bylo ve vodě, a dvě ležely na sobě. Jinak se tam nic nedělo.

A dneska jsem u ní v sešitku objevil o želvách dokonce básničku:

 

Želví láska

Sledovala jsem potají,

jak to ty želvy dělají...

Ony    fakt     ne---spě---cha---jí................ 

 

Začínám mít z mamky dobrý pocit. Možná nakonec bude taky zoolog, spolu se mnou...