Covideník – část 5

 

Až návštěva plicaře
kus trápení odpáře

 

--------

Pokud chcete číst od začátku, klikněte na první část

--------

Pondělí – den D+45

Plicní oddělení je až v zadní části nemocnice a hned při vstupu mě překvapí, že je tak malé a prázdné. Aha, je až za dalšími dveřmi. Pár lidí sedí v řádných rozestupech na lavičkách a sestřička u okénka mě bez problémů přidá do pořadí, ačkoli nejsem objednána. A pak to docela odsýpá, posaďte se tamhle, pojďte tady, postavte se na váhu, tady vás změříme, dýchněte sem, foukněte si toto, po půl hodině zas dýchněte sem, jaké máte potíže, poslechnu vám hrudník, jaké jste měla příznaky u covidu a…

… ŘEŠENÍ problému je na světě!

A překvapivě to není hospitalizace na psychiatrii, kde bych po dalších a dalších dnech bolesti a pálení na hrudi asi rovnou nastoupila dobrovolně, neb už z toho pomalu ale jistě propadám tichému šílenství…

Pocovidový zánět plic, který se prý děje hlavně mladým lidem, zejména sportovcům. A že mi tam při úvodní anamnéze naměřili skoro o dva cm víc a navážili o dvě kila méně, než mívám doma, hrdě z tohoto oddělení odcházím s úžasným pocitem mladé vysportované modelky.

Ale hlavně teda s možností konečně se postupně zbavit těch pálivých obtíží a s vidinou bezbolestného dýchání v dohledné době. Ufff!

 

Cítím velkou úlevu a skálopevně věřím, že do pár dní je po všem. Jen po anabázi předchozích dní začínám pomalu chápat, proč je psychiatrů nedostatek. Praktici by asi měli v tomto svém snažení trochu zvolnit…

 

Úterý – den D+46

S radostí nad konečně nalezenou příčinou problému a naivní představou, kterak kortikoidní inhalátor zázrak do pár hodin dokáže, jsem si zapomněla nechat napsat nemocenskou a předchozí zbytek pracovního pondělí byl teda fest náročný a teplota stále trvá.

Zvažuji možná řešení. Požádat o výjimku a pracovat z domu, nebo čabrat zbylou dovolenou na polehávání doma místo na výlety? Zajít pro nemocenskou k obvoďačce je to poslední, co by se mi chtělo udělat. A taky nechci být už uvězněná doma a kdo ví, jak by to bylo s vycházkami. Lék by měl zabrat do 48 hodin, vezmu si zatím dva dny dovolené a uvidím.

Je krásně a dopoledne zas vyrážím čerpat déčko a energii na dětské hřiště.

 

Psychicky jsem na tom od počátku covidu nejlíp, protože už konečně vím, jak to řešit. Kortikoidy, které sice do sebe stříkám s krajním odporem, ale přesto je momentálně vnímám jako menší zlo než to pálení hrudi a dušnost, by podle návodu měly do dvou dnů způsobit zlepšení, takže jsem plná naděje, i když zatím velké pokroky nepozoruji a po určitém vnitřním boji začínám přemýšlet o další nemocenské. Uvidím, jak mi bude zítra, to by se už měl účinek spreje projevit – a podle toho se rozhodnu.

 

Středa – den D+47

Dopoledne se cítím tak klidně, jako už dlouho ne. Únava už není tak velká, jak před měsícem, tak se vrhám do čtení, a to opět venku, na slunci. To prohřívání kostí před nástupem podzimu je mi moc příjemné. A pevně věřím, že za pár dní, nejvíc tak do týdne, se těch potíží už zbavím.

Ať už budu marodit či pracovat z domu, část práce za mě stejně nikdo neudělá, takže si odpoledne zajedu do firmy na otočku pro pár materiálů. (No, dobře, hlavně i pro jídlo z ledničky a mlsání ze šuplíku...). Cesta autem tam, trocha chůze do kanclu a zpět, malé zapovídání se, doplnění vody na kytky, vyřízení nejnutnějších věcí, cesta autem domů. Teoreticky neškodný, ani ne hodinový, výlet. Prakticky skoro likvidační akce.

Podvečer mi teplota stoupne sice jen o pár desetin, ale tlak na hrudi je už téměř neudýchatelný. Podpůrný Ventolin stříkám co hodinu a jen se modlím, ať se to co nejdřív aspoň trochu zmírní. Je fakt zvláštní, jak každý jeden dílek teploměru zvyšuje tu zatracenou dušnost. A začíná to už při 36,9 st. C, nynějších 37,4 je na hraně pro volání rychlé. Jsem vyděšena. Takhle blbě se mi dýchalo v počátcích covidu. No, není co řešit, od zítra beru nemocenskou. Tohle chce opravdu hlavně klidový režim, nějaký pomocný vliv kortikoidů zatím nepociťuji.

 

Čtvrtek – den D+48

Hned ráno volám na plicní a domlouvám se na nemocenské.

Když už mám tu zprávu kvůli v kontaktu v ruce, pročtu si v ní připojené rady pro posílení imunity. Z krabice s léky vyhrabu dříve zakoupené kapky s echinaceou a pořádně si přihnu. Do pytle! Echinacea na kloktání chutná opravdu odporně a chvilku jen tiše doufám, že do potravinových doplňků se používá kvalitní lékárenský alkohol. Měla bych už vážně ty brýle občas vytáhnout z kabelky, páč s takovou se brzo o zrak připravím úplně. 

Nicméně, na propláchnutí pusy po kortikoidech jsem právě objevila ideálního kandidáta (jen co se z tohoto degustátorského zážitku vzpamatuji a přestanu v útrobách cítit tu odpornou pachuť neředěného kloktadla).

 

Pátek – den D+49

Držím režim
Pitný i klidový…
K tomu čaj lipový
I cibulový s medem
Horkost chladím ledem

 

Sobota – den D+50

Začíná mi být lépe.

 

Neděle – den D+51

Ráno už zas vše vidím v růžových barvách, teplota konečně ustoupila. Než se vydám na návštěvu k mamce, umyji si vlasy.

Sakra! Kruci! To už není normální, do hodiny je teplota zpět a na cestu kamkoli ani nepomýšlím, protože mám zas pocit, že mi na hrudníku sedí rozpláclá nějaká tlustá ropucha.

Připadám si tak zatraceně zacykleně, s koncem v nedohlednu.

Téměř jakákoli činnost, i třeba jen pětiminutové procvičení zad, či obyčejné umytí vlasů člověka vrátí zas zpět. Rozhodnu se dva dny odpočívat nejvíc, jak to jen půjde a odmítám dokonce i prát, což po třech týdnech každodenního vyvařování synova ložního prádla během impetiga je přímo vrchol odboje.

 

Pondělí – Den D+52

Takže vyrážím do boje nicneděláním. Myslím, že to půjde. Čtu si, lenoším, koukám na filmy…, prostě odpočívám.  Víc už to snad ani nedokážu, tuším, že v tomto směru jsem na hraně svých možností.

Začínám být zas bez teploty. A fakt, že jsem někde zašantročila teploměr, nebude ten jediný důvod. No, tak hlavně ještě pár dní vydržet a zas to nějak nepřepálit. Jen – děsně bych si potřebovala procvičit nepříjemně tuhnoucí záda…

Předchozí část

Pokračování 

----------

Pozn.: Deník píšu s časovým odstupem a pro lepší zařazení děje do kontextu často se měnících vládních nařízení přidávám i časovou osu.

Tato část spadá do období: 7. 9. - 14. 9. 2020